papilon395

Budoucnost nikdy nebyla zábavnější. Zvlášť, když ji stvoří Britové.

Historický předchůdce Comedy Clubu, Tento stand up se zrodil na HBO a poté pokračoval na ČT2 či Primě. Spousta známých tváří si mohla vyzkoušet na vlastní pusu, jaké to je rozesmát publikum. Chce to setsakramentský talent, odvahu a originální image. Postupně se zrodily hvězdy jako Pavlásek, Pazderková, Knor či Kočičková, které se na tuto kategorii zábavy začaly specializovat.

Svého času jsem na tom ujížděla. Pravda je, že řada vystupujících předvádí humor za hranou a někteří už ani nejsou vtipní, spíš jenom sprostí, ale najdou se perly. Mám ráda Tomeše, Hovakimyana, Vydru, Měcháčka a ze Slovenska Michaela Szatmáryho a Simonu, co skvěle popisuje ženský úděl. V poslední době zvedám palec Lucii Macháčkové.

Tuto sérii TV filmů Skutečné vraždy řadím do podkategorie romantické detektivky. Patří tam např. i Vražedné křížovky, Záhada v květinářství, Zaprášená tajemství apod. Spojuje je žena se sklony k amatérskému vyšetřování. Jinak je to učesané, načančané a v žádném případě ne mysteriózní. Takže oddechovka pro slabší povahy.

Hodně nadupaný dokument, zkraje stravitelnější spíš pro americké publikum. Našinec se tolik neorientuje v počátcích kinematografie, která se velice brzy usídlila za velkou louží. ČT art vysílá v podobě 12 hodinových epizod. Snad se v dalších dílech budu víc chytat.

Na Žbirkovi jsem nikdy neujížděla, ale pamatuju, že v době mé první velké lásky hráli v rádiu pořád dokola Biely kvet. Dokument pokládám za vydařený, jeho historické pasáže vypovídají mnohé o tehdejších poměrech. Víc než distinguovaný hlavní protagonista se mi líbil rovný a věcný Laco Lučenič. Hlavně jeho hláška, že Lehotský je jednotkou egoismu.

Dost prostoduché a nepřesvědčivé. Nepomohl tomu ani psychicky labilní bratr.

Když onä má tak thymolinový úsměv.

Režisér a scénárista v jedné osobě se volně inspiroval knižní předlohou a autor mu to strpěl. Výsledkem je příjemná podívaná na neokoukanou Marii a zámek v zimě + průměrný pokus o pobavení českého diváka. Nic mě nenadchlo, ale ani nerozčarovalo, kromě závěrečné písně No Name. Ta je hrozná.

Česká verze cesty za spravedlivým trestem. V první řadě oceňuji neukecaný a nedoslovný scénář. Jeho režijní zpracování bylo přes pomalé vypravěčské tempo strhující. Hlavní zásluha náleží ústřední herecké dvojici. Pan Mrkvička podal svůj životní výkon. A pan Schmitzer opět ukázal, že už dávno překročil stín svého otce.