Heywood

To je omyl, tvrdit, že Mike (Jesse Eisenberg), hulič trávy náhle v sobě objeví superagenta. Jde o program vytváření biologických strojů a on byl takto cvičen a kódovým heslem spuštěn. (Takový Jason Bourne ap.) Jde o oddychovku, která má napětí a spád a občas i vtipné "mordující" nástroje. Přítelkyně Phoebe (Kristen Stewart) je sexy a kde není Kristen Stewart sexy? Od filmů tohoto typu nečekám ani realitu ani žádné nastavené zrcadlo, protože jde jen o zábavu a čekám na šťastné konce. Obvykle přijdou. Dá se to proto vidět i podruhé. Takže nuda tu nehrozí, ale velký umělecký zážitek se také nekoná. Jenomže v té bídě, co se točí jde nakonec o solidní průměr.

Lehce předvídatelné, červená knihovna s manželským párem ( Goldie Hawn a Kurt Russell jsou manželé), šťastný konec a pořádná porce zábavy. Když filmově utrápená Goldie dělá "bbbb...bbbb" tak to je prostě Marshall ve své dokonalosti výborného režiséra. Dokořeněno je to vhodnými dětskými herci a srovnáním dvou světů, toho extrémně bohatého a toho chudého. Štěstí si ale za žádné peníze jen tak nekoupíte a když tuhle poučku dokážete správně a vtipně namíchat, spadnete také, ale do dobrého filmu, co se jen tak neomrzí.

S neskutečně vtipným českým dabingem a strhující "naivkou" Goldie Hawn nadýchnete dobu, která se už nevrátí. Dobu romantiky, jasných pravidel a nekonečně se opakujícího a stále oblíbeného příběhu lásky, která se na sebe dívá, a přitom se nevidí. A pak se najde. Tohle by se měl pustit každý, kdo si chce zvednout náladu. Má to spád a kdo by čekal, že ten záporák Jack Weston bude opět tak zářit v Hříšném tanci z roku 1987.

Sloni v hlavní roli byli výborní. Ostatní herci byli průměrní. Africká idylka se mi k vánoční tématice moc nehodí, ale dalo se to vydržet. Ta zamilovanost padesátnice a padesátníka byla decentní, ale dost nudná a nijak to mezi herci nejiskřilo. Podruhé to vidět nemusím.

Kožená tvář Afflecka je tak přesvědčivá, že toho účetního a zabijáka v druhé profesi doslova vidíte. Film má spád, J.K.Simmons je jako vždy excelentní, muzika skvělá a střih si zaslouží pochvalu. Příběh má mj. poselství o tom, že státní úředník konající to pověstné dobro pošle Vašeho přítele na jistou smrt. Anna Kendrick si tímto filmem vysloužila moji pozornost (Stůl číslo 19, to pojistil) a podíváte se na tento film rádi i podruhé, byť skoro detektivní zápletku už budete znát.

Jako detektivka je to brak, ostatně Raymond Chandler tento styl dávno definoval, jako film je to zábava, Craig výborný, při lži zvracející sestřička originální, ale podruhé si to nedám. To vysoké hodnocení tu vypadá zfalšované.

Dlouhé, nudné, skoroplagiátorské a přepózované. Tupě se opakující hudba jde doslova na nervy a příběh se po hodině a půl nudy zdramatizuje nedostatkem el.energie a průjezdem křižovatky na červenou. Gréta by doporučila třít ebenovou tyčku liščím ohonem, já doporučím milovníkům sci-fi shlédnout pro zapsání do katalogu a zapomenout.

Film 1917 nabídl dnešnímu diváku přesycenému super-hrdiny z kdejakého komiksu skutečného hrdinu a to obyčejného vojáka. Pokud někdo čeká nudu, tak to ho ani vteřinu nečeká. Režisér Sam Mendes se vyhnul moderní šabloně všech možných dramat točených v nocích, s modrými filtry a s černou rozmazaností a v především denním světle nám ukázal otřesnost zákopové první světové války. Ukázal bestialitu zfanatizovaných německých vojáků a ve filmu na ni doplatí jeden z hrdinů  britský voják Blake v podání Deana-Charlese Chapmana. Také řeka plná mrtvých těl místních civilních obyvatel bez jakéhokoliv dalšího komentáře předkládá trvalou definici toho, co jsou zločiny války. Kamera bere dech, syrovost příběhu zmrazuje, hlavní filmové hvězdy Colin Firth, Benedict Cumberbatch a  Mark Strong se podřizují příběhu bez toho, že by si chtěli urvat místo na výslunní a tím celý film dostává i pravdivější rozměr, protože vidíme příběh o životě a smrti těch, kteří tehdy, v roce 1917 odnesl osud do první světové války. George MacKay v roli posla, který má zachránit do pasti vlákanou divizi je výrazově přesvědčivý, správně zděšený i odhodlaný a věříte mu od první chvíle až do konce.Soundtrack Thomase Newmana do dokořenil a na tu pátou hvězdu mi tam chyběl už jen vlas.

Jeden z mnoha obdobných filmů, který ukazuje, jak ošidné je spolupracovat s policií nebo FBI. Nejsou tam nikde žádní hodní. Joel Kinnaman v hlavní roli bývalého trestance je hodně přesvědčivý a jeho původní odsouzení za vraždu se filmem jen mihne. Ale vyvolává otázky, zda spravedlnost opět neselhala. Ana de Armas v roli manželky je sice půvabná a milující, a nakonec hrdinkou, ale její naivita ve filmu diváka skoro podražďuje. Překvapením pro mnohé je nejen uspořádání věznice, ale svévolnost a možnost vražd v těchto místech, se kterou se vězeňská správa USA zřejmě stále neumí vypořádat. Film má napětí, a snad i dobrý konec a hláška, že Policie New Yorku je největší policií ve světě je přinejmenším neotřelá. Film dáte jednou, uspokojí a už se k němu většina z nás nevrátí. Dodejme, že tvůrci potrestání hlavního viníka ve filmu vůbec nedořešili, jako by čekali na divácký ohlas a udělali tak případný druhý díl. Ta vypočítavost z filmu až příliš čiší.

Každý nebude na filmy o politice, ale kdo je, tak by si tenhle neměl nechat uniknout. Nejen proto, že hlavní hrdina amerického dramatu, Daniel Jones (Adam Driver) je skutečnou postavou, ale i proto, že film ukazuje, jak nesnadné je dělat politiku. Ale v Americe přeci jenom nějaká pravidla stále ještě fungují. A vidět Annette Bening jako filmovou senátorku od doby politického (ale romantického) filmu Americký prezident je zážitek. Adam Driver roste a jeho filmově skoro ošklivý vzhled jej přímo předurčuje pro neústupné otloukánky a pečlivé šťouraly. Málo kdo by v takové roli byl přesvědčivější. Stejně tak přesvědčivě jsou natočené scény plné mučení a u některých je nutné se silně držet, protože nejsou pro slabého diváka. Výsledek filmu je pro ty, co se zajímají o politiku znám předem, mučení nakonec bylo zakázáno. Že C.I.A. je stát ve státě ví kde kdo a ve filmu se prokazuje, jak důležitou roli v demokracii hraje kontrola zpravodajských složek. Film má spád, překvapení jsou dobře načasována, dochází k nečekanému ohrožení hlavního hrdiny i k nové naději a od sledování si do ledničky pro pivo odskočíte jenom bleskově. Po skončení filmu raději neotvírejte hned internet, naději tam asi nenaleznete. Ta je i v politickém filmu jen občasná, byť v The Report má výdrž a nakonec cosi jako dobrý konec.