keebl

Hobit pro mě určitě nebyl nějak výrazným zklamáním, ale hlavně vizuálním zážitkem. Avšak mezi jasné (tj. překážející) zápory řadím následující: příliš dlouhý začátek u Bilba, který brzy začne nudit; příliš afektované scény, zvl. ty prvoplánovitě dojemné, které mi hlavně k jinak drsným trpaslíkům nesedí a ředí hutný děj; velmi hloupé jsou narážky na současnost, např. výrazy typu "alergie" nebo moment, kdy elfové předloží trpaslíkům zeleninový salát (provařená narážka na vegetariánství). Ve 3D je také velmi hloupý dabing, zvl. u některých postav (skřetí král) nebo u písní. Nejsem ortodoxní fanda fantasy, ale Hobita jsem četl v nějakých třinácti letech a kniha se do mě nesmazatelně otiskla. Nadšení epikou a vizuálnem převažuje, Erebor je něco absolutně neuvěřitelného.

Příběh byť výjimečného, přesto kriminálníka, který si za celý film nezískal moje sympatie, což je (snad) dobře. Na rozdíl od některých jiných kontroverzních postav padouchů, tento byl opravdu psychicky pokřivený, žil si ve svojí zcela pomýlené názorové bublině se zjednodušeným vnímáním světa a svůj neblahý konec si zasloužil. Místy mi vadila zmatečná práce s kamerou. Mezery ve scénáři / ději příliš nápadné - vždy po některém z dalších útěků přijde moment (střih), kdy už se "najednou" vyhrabe z nejhoršího - jak? Podobně uvedení do jinak slušné závěrečné sekvence je nedostatečné. 65%

Belmondo v hlavní roli vynikající, jinak jde o nevyužitý potenciál. Tolik pathosu, prvoplánovitě líbivých scén a křečovitých změn prostředí, překombinovávání, povinně sladký konec. Film trpí zejména v první polovině neustálým střídáním retrospektiv a prostředí, až se stává nepřehledným. To se naštěstí ustálí v druhé polovině filmu. Když se film chce tvářit jako reálný lidský příběh, neměla by být postava Sama Liona tak idealizovaná. Nej scény ke konci za spoluúčasti otce nastávajícího Lionova zetě. Děj málo uvěřitelný, Belmondo vše zahraňuje za vydatné pomoci exotických scenérií. (A já navíc nemám rád cirkusy.) Škoda. Slabé ***

Oč více byl Hluboký spánek na mě nadbytečně komplikovaný, o to více mě zasáhlo toto komornější a mysterióznější aranžmá. Samozřejmě to odpovídá odlišným literárním předlohám. Bacall je sice z dnešního pohledu atraktivnější než Astor, ale i přes tento malý "nedostatek" mě Maltézský sokol bavil o něco více - nádech zašlých časů johanitů, slepá touha po sokolovi a grandiózní finále. Nadto hodnota vypovídající o době vzniku a vůbec určitých druzích myšlení a chování. Styl netřeba vůbec nimrat (!). Smekám a lepím si plakát do bytu:-))

Zvláštní, "psychedelický" western jsem ještě neviděl. Výtvarně podmanivá stránka filmu je to hlavní, a téměř jediné, co vás udrží film sledovat. Kovboji náležitě ošuntělí, indiáni o něco méně uvěřitelní, krásné přírodní scenérie i špinavá zákoutí a barů / bordelů / jiných interiérů - bohužel to celé často přesahuje hranici kýče (prolévání tváře halucinujícího hrdiny spolu s krajinou, v níž ještě letí orel). Děj je čitelný, v podstatě vůbec ne složitý, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu tak podivně rozkouskovaný - je vidět, že pan režisér jistě prvoplánovitě nechtěl, aby byl příliš čitelný a divák "musel přemýšlet", ale výsledkem je spíše zmatení, rozčarování, ztráta harmonie. Herecké výkony řekl bych poněkud formální, neurazí, nezaujmou, Casselovi to moc nevěřím, zaujme pár vedlejších roliček a částečně padouch Madsen. Konečně se dostávám k uniku tohoto snímku: mnohým narážkám na šamanismus a indiánské rituály, které vrcholí několika transpersonálními vizemi po požití různých psychedelických látek. Je pěkné, že se někdo do tohoto tématu pustil, ale - kámen úrazu - doporučoval bych tvůrcům se předem s problematikou hlouběji seznámit. Osobně se tomuto a příbuzným tématům již řádku let věnuji, něco jsem také zažil a hle, to co je nám v Blueberry předloženo, tak takhle to vážně v celkovosti nefunguje a nefungovalo. Zajímavé je počítačové ztvárnění různých vizí, témata boje s vlastními "démony" či vstupů do minulosti se pojí s rituály řady světových kultur a mystických tradic, ale rozhodně v tomto rozšířeném stavu vědomí fyzicky nezlikvidujete svého úhlavního nepřítele, který stejně jako vy leží na zemi a jeho vědomí létá v kyberprostoru. Tedy, je pěkné, že téma tvůrci nakousli, snad bylo míněno dobře s ohledem na původní komicsovou předlohu (neznám; snad naznačené rituální nedotaženosti jsou obsaženy již tam), nicméně zde tyto scény působí přes výtvarnou zdařilost příliš samoúčelně, drobný náznak by stačil.. obzvláště závěrečná scéna je nekonečná, a to i pro mě, natož pro člověka, kterému toto téma nic neříká. Případným zájemcům o tuto nesmírně bohatou i složitou (a dnes značně podneňovanou až patologizovanou) problematiku bych raději doporučil např. něco z děl Terrence McKenny nebo Stanislava Grofa, kde se dozví, o co kráčí a jak bezpečně vstoupit do říše divů:-))

Rozhodně slabší než jednička, bohužel zbytečně natahovaná sekvence "Doyle a heroin", ale zas zajímavé a na svou dobu asi nepříliš vídané nahlédnutí do útrob nejen drogového zločinu, ale zvl. naturalistické vykreslení intoxokovaných stavů, "dojezdů", celé chemie okolo a Doylovo oživování, při kterém jsem odvracel zraky... Pěkně představená zaťatost hlavního hrdiny vrcholící finální dlouho očekávanou satisfakcí v posledním okamžiku a na pokraji sil. Odvrácená strana Francie 70. let.

Zpočátku jsem se usmíval, pak jsem začal být lehce napjatý, následně jsem byl poněkud v rozpacích a místy se nudil, ale nakonec jsem musel uronit slzičku... Pro konzumního diváka asi nezapomenutelný biják, pro mě největším mínusem do očí bijící výtvarně-emoční perfekcionismus až umělohmotnost a doslovný "americký" vyprávěcí styl, jinak po stránce příběhové a herecké jsem spokojen. Kratší metráž by neškodila. Cate Blanchett chvílemi jakoby do příběhu nepatřila, ale je tam tak mrazivě krásná, až jsem z toho úplně odzbrojen. 75%

Přes nesporné kvality seriálu na mě nikdy nedopadla ona masová hysterie a mnohem raději se podívám na film se Sutherlandem.

Pro mě rozhodně výše než seriál, byť rozdílem jedné *.

Moje přátele II mi poprvé pouštěli o generaci starší příbuzní. Skryté krásy filmu jsem však odhaloval až postupně a musím upřímně říct, že dnes si všechny naprosto geniální fóry vychutnávám plnými doušky a pokaždé odhalím něco navíc. V okruhu mých přátel a příbuzných řada hlášek ("já jsem sklízela", "vyšlo, ale není tam", polévka je trochu hořká", "buď vychytralý jako jelen" aj.) zkultovněla a rádi se jimi častujeme. Podobně vystavěné, dosti černé a s takovou grácií podané kousky by jinde pohledal. Relativně blízko mi přijde třeba Nenápadný půvab buržoazie. "Slabší chvilky" v oku diváka podle mého mohou vyplývat právě z důvodu vidění poprvé nebo očekávání svižné, pro jiné komedie typické chronologické dějovosti; tohle je spíš o variacích poněkud ujetého, leč poetického mentálního stavu.