Sarkastic

„Hodně kouříš. Zemřeš.“ Neřešení důsledků (žádné svědectví střelby, psychologický dotazník místo policejního výslechu) je v podstatě jediná kaňka na filmu, kterému jinak nemám co vytknout. V první řadě mě ohromilo, že jde o režijní debut, jak jistě byl vedený (a třeba takový osvěžující rozdělený obraz byl jen technickou třešinkou na dortu). A nezáleží na tom, jak moc byl film jednáním svých postav morálně mimo, protože si dokáže zcela získat divákovu pozornost a strhnout ho. A je jedno, zda jde o prohlubování vztahu či plnění výzev, neb spolu úzce souvisí. Paradox mezi dětským myšlením následovaným psychopatickým jednáním je až fascinující. Nemluvě o zdařilé gradaci…Emočně odzbrojující dílko, které ve mně ještě dlouho doznívalo, hodnotím slabšími 5*. „A přemýšlels už o tom, jak to uděláš?“ - „Myslíš…jak se zabiju?“ - „Jo.“ - „Ještě nevím. Ty?“ - „Já taky ne.“ - „Myslíš, že když si to na konci rozmyslíš a nezabiješ se, fakt přijde někdo k tobě domů a zabije ti rodinu?“ - „Myslím, že jo.“ - „Hm, stejně si nemyslím, že bych si to rozmyslel.“

„Vždyť pořád odpočívám, musím si přece odpočinout!“ Povedená a brutálně trefná satira. Až na pár odlišností jsem měl neustále pocit, že ten film zrcadlí můj vlastní život, tak moc jsem hlavnímu hrdinovi rozuměl a viděl řadu věcí stejně. Bavil mě jeho cynismus, film měl řadu chvilek, u kterých jsem se mohl sice hořce, ale upřímně zasmát. Politická reprezentace, puntičkářství, plánování a rozpočítávání takřka všeho, smysl pro řád, libování si v zajeté rutině, život v paneláku, potýkání se s čtyřnohými mazlíčky (a hlavně páníčky), problém se ženským pokolením, autobusová a vlaková doprava, oživování si nostalgické vzpomínky na dávnou lásku, pobyt na pláži, pás televizních reklam či Poláková modlitba (aplikovatelná i na Čecha). Jedna trefnější situace než druhá. A nad tím vším marné snažení hlavního hrdiny dosáhnout odpočinku, klidu, míru…Nadčasový film, jenž mě navíc zastihl ve správné náladě, lehce tedy nadhodnotím, dám slabších 5*. „Vlastně nemám místo na ženu svého života. Sním o ní, ale nemám pro ni místo ani čas.“

(Viděno kompletních 6 sérií) „O co se staráš, Tommy?“ - „O 1 minutu. Vojákovu minutu. V bitvě víc nemáš. Máš jen minutu všeho najednou. Nic před ní neexistuje, ani po ní. Nic v porovnání s tou 1 minutou.“ Britská odpověď na Boardwalk Empire? Obě jsou to skvělé dobové gangsterky s tím rozdílem, že ta Nuckyho je o něco střídmější, Tommyho zas víc „cool“. Přes pomalejší rozjezd jsem byl od 2. série k Peaky Blinders beznadějně přikován, a že to byla jízda. Cillianův Thomas je charismatický „badass“, kterému jedním dechem fandíte, další postavy též zaujmou, včetně těch menších, ale o to hvězdněji obsazených (Hardy, Neill, Brody). Vývoj i přerod klanu Shelbyových baví celou dobu (od dozvuků války přes hospodářskou krizi až po vzestup totalitních režimů), vytkl bych snad jen úsměvnou „odolnost“ postav a hlušší dojezd (škoda, že tvůrci neměli koule na to ukončit vše fatálněji). Přesto si Peaky Blinders 5* zaslouží, je to seriálová pecka. „Sem živej, Ado.“ - „Jo. A pořád si koleduješ o to, abys nebyl. Možná si to nakonec vykoleduješ.“

„Michaeli...“ - „Co?“ - „Nejedeme na oslavu.“ - „Myslel jsem, že to má být uvolněné.“ Jenže těch uvolněných chvilek si rodinka moc neužije… Dánové tyhle rodinné sešlosti prostě umí točit. Tím spíš, když ještě zvolí zajímavé téma a dosadí slušné herecké osazenstvo. Tiché srdce má téma, které je pro mnohé ještě stále tabuizované a některé diváky odradí. To by ale byla škoda, film si zaslouží pozornost. Od začátku je v něm hodně napjatá atmosféra, brzy se ukáže proč. Vůbec se mi líbilo dávkování informací, člověk se dozví vše důležité bez zbytečných prodlev, a přitom to není na sílu. Zároveň si ale nemůže být jistý, jak vše dopadne, neb vědomí toho, co se má stát, se na emocích všech znatelně odráží. Čím blíž je onen moment, tím víc si divák spolu s postavami uvědomuje tíživost a konečnost. Objektivně to je asi „jen“ na 4*, ale když vezmu důležitost tématu, jeho civilní zpracování spolu s mým navázáním na postavy, lehce nadhodnotím a dám slabších 5*. „Mohl bys zatáhnout závěsy?“ - „Chceš ještě spát?“ - „Chci se probudit. Ještě jednou...“

„Mám zatuhlý krk. Kéž bych měl ženu, která by mě pěkně namasírovala…“ - „Na benzince si kup ibuprofen.“ S touhle „velkou“ ženou to nebude mít přestárlý kamioňák vůbec snadné…Celovečerní debut? To jako vážně? Marianne Blicher natočila v mnoha ohledech opravdu výborně namíchaný mix smutného, dojímavého dramatu a střelené, pohodové komedie, čemuž odpovídá i atmosféra filmu. Střídání vážných a vtipných scén se zde každopádně děje naprosto přirozeně, plynule a divák si nikdy nemůže být jistý, co ho čeká dál. Na vývoj vztahu „profesionální“ zlodějky a „drsné“ dealerky je radost se dívat, líbilo se mi, jak nenásilně, pomalu, opatrně a s nemalou dávkou (křehké) důvěry se sbližovaly. Navíc je tu spousta drobných vtípků jakoby na pozadí, které jsem si užíval. Oceňuju i hudbu, hned dvojí verze písně I’m Gonna Be (500 Miles) se vydařila, zvláště ta „karaoke“. Konec přichází velmi náhle a mě osobně se emocionálně dotknul, přesto citové vydírání se nekonalo. Nějaké mouchy by se našly, ale na slabších 5* to stále je.

„Co píše?“ - „Že mě má ráda.“ Důvody ke zhlédnutí jsem měl dva. Herečku v hlavní roli a scenáristu. Ani jeden mě nezklamal, právě naopak. Hulík potvrdil, že jeho scénáře pro Hořící keř a Pustinu nebyly pouhou náhodou. A Melíšková? Maskéři jistě zaslouží pochvalu, ale tohle byla hereččina dost možná životní role a je v ní skvělá. A přitom to byl risk. Neb zvolit za hlavní hrdinku někoho, ke komu máte hned od úvodu problém cítit nějaké sympatie či soucit, není jen tak. A rovněž zajímavé je sledovat dopady i na životy ostatních (zejména dcery). Celé 3 díly byly protkané chytrou hrou s divákem, ať už šlo o nastražování vodítek tak, abyste si nemohli být jistí, na čem vlastně jste, neustálé upravování si názoru na podezřelou či v neposlední řadě emocionální zapojení sledujícího (hrátky s médii, pokrytecká reakce veřejnosti, bezvýchodná, dusná atmosféra). Rozuzlení asi nebude pro všechny z těch nejšťastnějších, ale já osobně s ním neměl větší problém a výmluvný, symbolický konec mi sednul. Za mě to tedy bude slabší plný počet.

„Pro mě je to osudový člověk, který mou kolej odklonil správným směrem. Kdyby jeho nebylo, tak by asi nevzniklo Divadlo Járy Cimrmana.“ Svěrák to hezky shrnul, a to jde jen o 1 z mnoha Čepelkových příspěvků naší kultuře. Štace se navíc dotknou snad všech myslitelných témat jeho (nejen) profesního života. Od milovaných lokalit (nádherné Opočno), rozličných okruhů (divadlo, poezie, hudba), osudových spoluprací (DJC, „odlouděný“ Uhlíř, „netrucpodnik“ Jiřího Šebánka: „Vůbec mě nenapadlo, že to bude nějaký rozpor. Že si sednu na dvě židle a ty 2 židle, že si nebudou příliš nakloněny.“), přes rodinu, kontroverzní (ovšem neopomenuté) členství v KSČ, postoj k smrti, ale i životu samému. A nechybí i méně známé detaily, včetně shrnutí historie DJC, jeho nutné transformace (Táborského: „Lidé pronikající z venku“) a smířlivé předzvěsti konce. Takhle se má točit hodinový dokument, za mě 5*. „Ještěde, Ještěde, dnes mi to ještě jde! Byl smích, že jo, a jeli jsme dál. A Čepelka seděl vzadu a najednou se ozvalo: Sněžko, Sněžko, zejtra už těžko!“

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“

„Můj syn se zabil, Lori. Je mi líto, že neumím rozproudit zábavu.“ - „Aby bylo jasno, nikdy jsi neuměla rozproudit zábavu. Všechny od sebe odstrkuješ.“ - „Tebe taky?“ - „Já se ale nedám.“ Jenže aby to nebylo mnohem těžší, než se může zdát…V přehršli nových seriálů jsem vsadil na koně z dílny HBO. A byla to trefa do černého! Kate nezklamala a luxusní prostor, který dostala, využila maximálně. Její ironický, zahořklý, zraněný policejní buldok, který využívá práci k tomu, aby nemusel řešit osobní problémy (při nichž i „uklouzne“), byl jasným tahounem. Tím spíš, když se pohybuje v nevelké, uzavřené komunitě, kde se všichni znají a vědí o sobě doslova vše. A právě vyváženost sociální tématiky spolu s krimi vyšetřováním (falešná vodítka, která diváka umně strhávají ze správné cesty) mě moc bavila. Konec byl možná malinko natažený, ale mělo to svůj důvod. Za mě slabších 5*. „Užila sis to?“ - „Jo, jasně. Jako každej, kdo jde na svatbu exmanželovi.“ - „Ale zvládáš to dost dobře.“ - „Jo, ty tři Bloody Mary předtím mi asi pomohly.“

„Jsme si všichni vědomí, že jedeme za šíleným členem gangu, že?“ - „Jeho bratr je členem gangu. On je elektromechanik zaměřený na vlakové komponenty.“ - „Držení drog, ublížení na těle, krádež, spoluvina na zabití, nedovolené držení zbraně, krádež koně, držení drog, nedovolené držení zbraně...“ - Dobře, tak elektromechanik, co se pohybuje ve špatných kruzích!“ Když vám před očima umře máma a vy nemůžete spát, otcova rada, abyste počítali do 500 pozpátku, vám příliš nepomůže. A už vůbec ne, když si domů přivede několik podivných chlápků s nimiž započne zvláštní terapii…anebo přece jen? 1 vysloužilý voják, 3 nepoužitelní statistici, 1 vysvobozený anální otrok a páreček…tomu říkám parta k pohledání! Režisér si tady s tím mixem žánrů zahrává snad ještě víc než jinde, a přestože to tu a tam malinko drhne, po většinu času tahle směska, která je absurdně vtipná stejně jako smutně vážná až mrazivě brutální, šlape jako dobře namazaný stroj. Pro mě nejlepší Jensenův film (z mnou viděných), kterému s radostí dám slabší plný počet.