Sarkastic

(Podstatně obsáhlejší „Zlatá šedesátá“ jsem zatím neviděl) Přínosný a podnětný cyklus výpovědí historiků/tvůrců a ukázek filmů Nové vlny, jenž mi přišel co do zvolených osobností vyvážený a i vybrané scény ze snímků (tedy alespoň těch, které jsem měl doposud možnost vidět) myslím docela dobře vystihovaly daná díla. Vlastní sym(anti)patie k daným filmařům a jejich tvorbě nezohledňuju. Obě 2 části jako celek hodnotím slušnými 4*.

Zvláště těžký a depresivní film (i když toto lze napsat u nejednoho Bergmanova filmu). Ta atmosféra, která na diváka dopadá jako deka, z pod které se nejde vyhrabat, všudypřítomné dusno, výborné herecké výkony (všechny ženské hrdinky si zaslouží uznání, ale zvlášť musím zmínit Harriet Andersson-ta sice měla párkrát nájezd na přehrávání, ale vždy to zvládla ustát a za svoje nanejvýš působivé herectví si zaslouží potlesk ve stoje). Přesto režisérovi neodpustím tu jeho ležérnost, co se týče mužských postav, bez ohledu na to, jakou roli ve filmu měly (obecně nemám rád, když se něco ve filmu někam násilně „zašantročí“ a pak se to najednou objeví, jenom proto, že to chce daný tvůrce zrovna použít a na diváka nebere nejmenší ohled). Celkově slabší 4*.

Tak napotřetí mi maestro Pasolini příliš nesedl. Pomalé tempo postupně přerůstalo v nudu a směrem ke konci jsem měl už fanatickou potřebu zařvat na celý sál, aby nezdržovali a konečně ho už ukřižovali! (tímto se věřícím uživatelům omlouvám za své kacířství) Vůbec jsem měl s postavou Ježíše (tak jak ho režisér nastínil) velký problém. Casting hlavního představitele se sice podařil, Enrique Irazoqui byl velmi výrazný, ale jeho postava neuvěřitelného demagoga (přičemž v jeho rétorice došlo k mixu křesťanství a komunismu-jakkoli se může tato kombinace jevit jako nesmyslná a absurdní) mě maximálně iritovala. A vůbec mi několikrát během filmu přišlo na mysl, že ač je obsazený neherci, tak ti působí paradoxně velmi křečovitě a nepřirozeně. Více se mi líbila se mi jenom hudba, díky níž se v některých scénách podařilo vyvolat působivější chvilky. Celkově ještě 2*, víc ani omylem.

Velmi milé překvapení. Zahraniční tvorbu režiséra mám rád, ale po opakovaném promítání oslavovaného Hoří, má panenko, který se u mě prozatím nesetkal s dostatečným pochopením (či snad vzýváním jeho domnělé geniality), jsem pojal určitý předsudek a měl z dalších Formanových československých snímků obavy (Papouškův podíl na scénáři tomu věru nepřidal). Po zhlédnutí Lásek ovšem musím poupravit názor. Humor zde totiž (na mě) více než dobře funguje. Ať už ta jeho groteskní podoba na plese, tak „hláškovací“ doma u Mildových rodičů (zvláštně rodinná postelová scéna byla opravdu vypečená). Možná je škoda, že byl příběh neukotven (jak rychle a neurčitě začal, tak i skončil), a co se týče humoru, toho mohlo být také o něco více. Jinak jsem ale spokojen, a musím se porozhlédnout po dalším tvůrcově tuzemském počinu, tento hodnotím solidními 4*.

Pozoruhodný dokument, u něhož absolutně nechápu, kde tvůrci vzali finanční prostředky, protože z ekonomického hlediska to vypadá na (nejenom) české poměry hodně nákladný film. Jinak určitá naivita nadšenců, se kterou překonávají překážky a každou chvíli končí v mrtvém bodě s minimem nových informací, mě bavila, stejně jako zde obsažený humor sám. Líbilo se mi i vyzkoušení opravdu všemožných cest a cestiček, ze kterých by měl i Cimrman radost (tudy ne…tudy taky ne atd.), i když u některých jsem tak úplně nechápal jejich smysl. Nejlepší ovšem byla část v Číně, se všemi těmi naoko milými pohledy, úsměvy, slovy, přátelskými gesty a více či méně nenápadnou místní propagandou. Zároveň ztracená dovolená ukazuje, že i „nedůležité“ téma (jak se tu někteří zlostně ohánějí jakožto pro ně základním požadavkem tohoto žánru) může být zformováno do kvalitního dokumentu, za mě slušné 4*.

Ojedinělý a dnes už poměrně vzácný (svým zpracováním tématu i dostupností) dokument, který velmi autenticky, a troufám si říct docela podrobně, přibližuje dění a atmosféru své doby. A necítil jsem ani tak moc potřebu tvůrců něco emočně přibarvovat (i když se tomu úplně vyhnout nepodařilo), zkrátka šlo o pozorování tehdejších událostí komentované příjemným Voskovcovým hlasem. Silné 4*.

Ve skrze průměrná „vztahovka“, která sice vybočí sem tam nějakým lepším místem, ale nebýt dobře hrajících herců, neměla by divákovi skoro vůbec co říct. A díky tomu, jak je málo výrazná, se mi jen pár dní po zhlédnutí takřka vypařila z hlavy jako celek, v paměti mně zůstalo jen pár momentů. A psychologie postav mi přišla asi až zbytečně nepřehledná. Promluvy herců o postavách mi přišly mimo, avšak to je možná můj osobní problém. Jde zkrátka o průměrný film, který sice má svou rutinní řemeslnou kvalitu, ale nic navíc nepřidá.

Odpověď na 2001? V tom případě dávám jednoznačně přednost Tarkovského vizi před tou Kubrickovou (tímto se omlouvám mým oblíbencům Straussovi mladšímu a Halovi 9000). Nestává se mi zrovna často, abych se setkal s filmem, který zároveň funguje jako sci-fi, filosofická debata o životě, kvalitní vizuální podívaná a studie vztahu muže a ženy v jiném světě (tím vším totiž snímek je a velmi dobře drží pohromadě). Herecké výkony skoro strhující, myšlenková potrava více než výživná, dlouhou dobu je přítomné také napětí a po celou dobu těžko popsatelná Atmosféra (své udělala také vhodně zvolená Bachova hudba). K plnému počtu mi schází trochu toho prostříhání, odstranění nic neříkajících scén (v Rublevovi to byly nástěnné ikony, tady zas třeba obrazy v knihovně; ale zatímco ve starším Tarkovského díle jsem tušil, že mají nějaký pro mě skrytý smysl, tady mi to přišlo jako samoúčelné umělecké nic, které ještě k tomu narušilo jinak perfektní „beztížnou“ scénu) a objasnění alespoň některých otázek (ani ne tak důležitých, jako spíš nedořešených detailů, které snižují můj divácký zážitek z filmu). Prozatím to proto budou silné 4*, ale k filmu bych se rád v budoucnu vrátil, ať už kvůli tomu nestandardnímu vztahu či filozofickým myšlenkám.

Satirický (a v každém případě antimilitaristický!) film o vojácích rozdělený na 2 povídky, které společně sdílí určitou absurditu a symboličnost. Obě nabízí i něco k zasmání (i když možná spíš hořkému), ale v tomhle ohledu je to s filmem už poněkud horší. V první povídce jsem se bavil vlastně jenom Landovského mazáckými slunečními brýlemi a Vyskočilovým vzhledem ala mladé ucho, naivní pokusy sbalit onu slečnu byly sice lehce úsměvné, ale bezcílné chození sem a tam mě dost nudilo (jenže to nebyla ta Nuda, která mě posunula k něčemu dalšímu, přestože tak jistě zamýšlena byla). V druhé povídce se sem tam objevila už i nějaká ta vypečenější hláška (vojákův monolog o možném dítěti!), ale samozřejmě vrcholem byla pasáž z taneční zábavy…myslím co do výraznosti, smysl z mého pohledu spíše postrádala (prostě nevěřím, že by se alespoň 1 chlap nezvedl, to už tvůrci dovedli až moc do absurdnosti). Takže satirické nápady kvituju, samotné provedení už o dost méně. Závěrečné hodnocení je pak velkým oříškem, protože ho vidím takřka přesně mezi ¾*, ale nakonec se přece jenom přikloním k nižší variantě, první povídka je prostě slabší.

„Jste zatuchlý klerikál a křesťanská láska je pro vás rouškou, kterou zakrýváte svůj buržoazní egoismus!“ Velmi zdařilá parodie. Oceňuju už jen ten výborný nápad. Šití do budovatelských filmů, ale i filmařské branže bylo více než vtipné a některé hlášky by se daly vyloženě tesat (je také radost sledovat hravost, s níž je zvláštně Zuzana Stivínová st. pronáší X naproti tomu třeba postava takového Jiřího Líra byla překvapivě prkenná až skoro trapná). Přesto se však nemůžu ubránit dojmu, že ze zadaného tématu šlo vytřískat ještě (mnohem) víc, Černobílá Sylva rozhodně měla potenciál té nejvtipnější zábavy. Provedení zkrátka trochu pokulhává, proto pouze silné 4*. „A generální investor?“ –„Vladislav Jagellonský, slečno, no…“ – „Tak vy děláte pro soukromý sektor…ale to je melouch soudruzi!“