Sarkastic

Tak i druhý díl na mě zapůsobil podobným způsobem jako ten první, a to, co jsem napsal do komentáře k němu, bych sem mohl víceméně zkopírovat v původním znění. Tedy kromě toho, že i přes různé zastávky měl podstatně svižnější tempo (k čemuž jistě pomohl i fakt, že už se nemuselo znovu nějak výrazně představovat a příběh se rozdělil do více souběžných linií). A přestože si stejně jako u jedničky uvědomuju řadu nedostatků (z nichž bych však já osobně vypíchl snad jen ten pokus o romantiku, která na mě přece jenom působila poněkud křečovitě), Peter mě zase dostal tam, kam chtěl a já se nechal spokojeně unášet na vlnách jeho fantazie přetavené všemi (ne) možnými prostředky na filmové plátno. Moc se těším na epické vyvrcholení (které bude pravděpodobně ke konci nepěkně natahované, ale už se nato začínám psychicky připravovat) a dílu prostřednímu přiklepávám 5*.

Film mě příjemně překvapil, jde o kvalitní krimi drama zasazené do předválečného Holandska a jeho politické, společenské a vůbec všelijaké situace. Moc se mi líbilo to líčení každodenního života v Oss se všemi jeho „krásami“ (a prakticky jediným pravidlem: mlčet). A když si k tomu člověk přidá sympatickou hlavní hrdinku, snahu o nějakou tu syrovost, vcelku poutavý příběh a kvalitní řemeslnou práci (+ docela ukočírovaný konec), vycházejí mu (mně) z toho slušné 4*.

Neskutečná jízda! Od Patakína jsem čekal něco ve stylu filmu Čerjomuški, ale kam se na něho sovětský předchůdce hrabe. Tento kubánský opus je, pravda, neskutečná hovadina, avšak nesmírně zábavná. Zároveň má sebeparodický charakter, který sice není na první pohled zřejmý, ale přítomný je a film pozvedá do jiné roviny. Navíc, skoro každá scéna má potenciál když ne zrovna vtipné pointy, tak alespoň muzikálového čísla (vskutku ehm...nápaditá choreografie) a je fakt, že si zde zazpívá a zatancuje opravdu každý. Postavy jsou taky pořádně vykutálené, nejoblíbenějším hrdinou však pro mě byl tlouštík, který se to nikdy nebál rozjet. Skvostná byla pasáž s honičkou, která mi až vehnala slzy do očí („chytit si taxík“ má pro mě od teď úplně nový význam), parádní bylo také finále. Vůbec jsem to od filmu nečekal, ale silné 4* si bezesporu zaslouží.

Můj osobní problém je, že jsem podobně tematicky zaměřených dokumentů viděl více a Zmatek mi sice nabídl kvalitní informační standard, avšak vlastně nic navíc, co bych u „konkurence“ nenašel. Naopak mě docela iritovala hudba, tedy ne jako taková („Pjótra“ si rozhodně poslechnu rád), ale její použití, poněvadž mi přišlo, že se pomocí ní snažili tvůrci zbytečně křečovitě vyvolat ještě více emocí (jako by snad nestačilo téma samotné). Proto slabší 4*.

Opravdu luxusní stopáž je nejspíše pro leckterého diváka odstrašující (zvláště u Bergmana), ale film rozhodně stojí za zhlédnutí. Jde o opravdu podrobnou sondu do vztahu/manželství 2 protikladných lidí, která divákovi ukáže jeho různé fáze, emoce, kvalitní dialogové výměny a samozřejmě také herecké výkony. Ostatně už začátek s návštěvou druhého páru je výtečný. A také hořký. Ostatně jako celý film, jehož konec jsem alespoň já zrovna moc nečekal (zvlášť ne po tom, co se dělo u Johana v práci), ale vlastně snímek velmi dobře uzavírá. Prozatím to budou solidní 4* a časem možná ještě jednu přihodím, třeba pokud se sám stanu obětí bestie s názvem „manželství“…

Náročný, pomalu ubíhající, ale zároveň svou prazvláštní atmosférou přitažlivý film. Zaujme jak stylem (upoutají zvláště animace a opravdu magická hudba), tak i vyprávěním, které diváka napíná při čekání na Znamení a také další smrt jednoho z Elíasových dětí (nemyšleno cynicky). A díky tomu je publikum (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo) schopné/ochotné i nějakým způsobem překousnout postavu fanatického otce, který byl opravdu, lidově řečeno, na přes držku. Celkově slabší 4*.

(Podstatně obsáhlejší „Zlatá šedesátá“ jsem zatím neviděl) Přínosný a podnětný cyklus výpovědí historiků/tvůrců a ukázek filmů Nové vlny, jenž mi přišel co do zvolených osobností vyvážený a i vybrané scény ze snímků (tedy alespoň těch, které jsem měl doposud možnost vidět) myslím docela dobře vystihovaly daná díla. Vlastní sym(anti)patie k daným filmařům a jejich tvorbě nezohledňuju. Obě 2 části jako celek hodnotím slušnými 4*.

Zvláště těžký a depresivní film (i když toto lze napsat u nejednoho Bergmanova filmu). Ta atmosféra, která na diváka dopadá jako deka, z pod které se nejde vyhrabat, všudypřítomné dusno, výborné herecké výkony (všechny ženské hrdinky si zaslouží uznání, ale zvlášť musím zmínit Harriet Andersson-ta sice měla párkrát nájezd na přehrávání, ale vždy to zvládla ustát a za svoje nanejvýš působivé herectví si zaslouží potlesk ve stoje). Přesto režisérovi neodpustím tu jeho ležérnost, co se týče mužských postav, bez ohledu na to, jakou roli ve filmu měly (obecně nemám rád, když se něco ve filmu někam násilně „zašantročí“ a pak se to najednou objeví, jenom proto, že to chce daný tvůrce zrovna použít a na diváka nebere nejmenší ohled). Celkově slabší 4*.

Tak napotřetí mi maestro Pasolini příliš nesedl. Pomalé tempo postupně přerůstalo v nudu a směrem ke konci jsem měl už fanatickou potřebu zařvat na celý sál, aby nezdržovali a konečně ho už ukřižovali! (tímto se věřícím uživatelům omlouvám za své kacířství) Vůbec jsem měl s postavou Ježíše (tak jak ho režisér nastínil) velký problém. Casting hlavního představitele se sice podařil, Enrique Irazoqui byl velmi výrazný, ale jeho postava neuvěřitelného demagoga (přičemž v jeho rétorice došlo k mixu křesťanství a komunismu-jakkoli se může tato kombinace jevit jako nesmyslná a absurdní) mě maximálně iritovala. A vůbec mi několikrát během filmu přišlo na mysl, že ač je obsazený neherci, tak ti působí paradoxně velmi křečovitě a nepřirozeně. Více se mi líbila se mi jenom hudba, díky níž se v některých scénách podařilo vyvolat působivější chvilky. Celkově ještě 2*, víc ani omylem.

Velmi milé překvapení. Zahraniční tvorbu režiséra mám rád, ale po opakovaném promítání oslavovaného Hoří, má panenko, který se u mě prozatím nesetkal s dostatečným pochopením (či snad vzýváním jeho domnělé geniality), jsem pojal určitý předsudek a měl z dalších Formanových československých snímků obavy (Papouškův podíl na scénáři tomu věru nepřidal). Po zhlédnutí Lásek ovšem musím poupravit názor. Humor zde totiž (na mě) více než dobře funguje. Ať už ta jeho groteskní podoba na plese, tak „hláškovací“ doma u Mildových rodičů (zvláštně rodinná postelová scéna byla opravdu vypečená). Možná je škoda, že byl příběh neukotven (jak rychle a neurčitě začal, tak i skončil), a co se týče humoru, toho mohlo být také o něco více. Jinak jsem ale spokojen, a musím se porozhlédnout po dalším tvůrcově tuzemském počinu, tento hodnotím solidními 4*.