Elerrina

Ultimátní romantika a jedna z nejlepších adaptací nesmrtelné autorky Jane Austenové vůbec. Joe Wright je génius, který (jako možná jediný) pochopil, jakým způsobem převést ono jemné a prchavé verbální kouzlo a těžko uchopitelnou ironizující nadsázku z románu na filmové plátno. Zároveň je i mistrem filmových obrazů, který hutnou a dramatickou atmosféru dokáže navodit i scénou obyčejného čtení dopisu. Výtečná a mimořádně vhodně zvolená je hudební stránka, jednoduché a procítěné klavírní melodie nás dokonale unášejí do začátku devatenáctého století společně s rustikálními obrazy anglické krajiny, která jako by vypadla z pláten starých mistrů. Herecké výkony i casting jsou bezchybné v hlavních i okrajových rolích, a o tom, jak dokonalá je Keira Knightley jako Elizabeth je už asi zbytečné psát. Dá se tomuto filmu vůbec něco vytknout? Rozpačitý dojem ve mně zanechala pouze závěrečná scéna mlčenlivého setkání, která se nepochopitelně odchýlila od předlohy, a přenechává až příliš mnoho prostoru divákově fantazii.

Asi nejromantičtější samurajský film vůbec. Který navíc vlastně ani není samurajským filmem, ale čistým slice of life: výjevy z každodenního života chudého, nepříznivým osudem stíhaného samuraje, který přes den pracuje ve skladu a po večerech doma a pořád nemůže vyjít s penězi, přesto všechno neztrácí sebeúctu a sympatickou lidskost. Miluje rozvedenou sestru svého přítele, ale je přesvědčen, že by si ji nemohl přivést do takové bídy. Zápletka v polovině filmu dá vyniknout jeho v podstatě rytířskému chování (brání svoji dámu proti násilnickému exmanželovi) a následný krátký souboj na břehu řeky má naprosto úžasnou choreografii (katana proti krátké dřevěné holi). Finální nařízené střetnutí s pološíleným velitelem stráží v zabarikádovaném domě je pak už spíš mírně hororové a možná zbytečně natahované a ze Sanadova šermířského umění tam není moc vidět, emoce ale fungují na jedničku. Dokonalá filmařina a zároveň dokonalá ukázka toho, jak má vypadat působivý historický film. Jo, a taky je to moje srdcovka.