Rob Roy

Jéé, co na těch Coppolových teenagerských ´rumble´ filmech vidíte? Stejně jako Dravé ryby i tohle je prostoduchý a i přes skvělé obsazení nepříliš zábavný příběh o dospění a uvědomění si, že poflakování se bez cíle a bitky nejsou všechno. A tváří se to, jako kdyby nám to sdělovalo objevná životní moudra.

Na klasický Hollywood dost bizarní a netradiční film. Nesluší se nic prozrazovat. James Mason je v hlavní roli vynikajicí. Jen škoda, že námět nebyl zpracován tak o 10 let později, přece jen je to ještě spíše limonáda bez ostřejších hran :) 70%.

Nejsem hororovej nadšenec, ale výborně jsem se u toho pobavil. Voiceover rulez!

Ukázkové melodrama. Přeslazená hudba, kýčovité záběry na podzimní, zimní krajinu, i ta laňka by se našla, krásné barvy Technicoloru, presleyovský Rock Hudson, klasa. A díval jsem se na to hlavně proto ( jak píše i d-fens v komentu k jinému Sirkovu filmu Written On The Wind ), abych si mohl bez uzardění objednat steak Douglase Sirka :)) Tohle dnes těžko někoho chytne za srdce ( a to na klasický Hollywood slyším hodně ), maximálně tak ze "studijních" důvodů.

Rutinní válečné melodrama komornějšího střihu. Od Verhoevena bych nečekal takhle bezzubou záležitost. Akce žádná, takže by se měl plně věnovat vztahům mezi postavami, ale ty jsou odbyté, zkratkovité. Jediná scéna ve mně nevyvolala emocionální rezonanci. Scénář obsahuje příliš mnoho náhod a posledních 20 minut je natahahovaná kaše. 2 nahé scény jsou tu snad to nejzábavnější, to je trochu smutné. Návrat do Holandska se nevyvedl...50%

Je to o obětování a o skvělém audiovizuálu. Rozhodně žádné mudrování o životě. Jedna vypjata dramatická scéna "s koulema" (bude zima i horko) za druhou a hudební doprovod je už teď záležitostí, po které všichni pasou. Kdyby se trochu více prostoru věnovalo postavám a trochu se ubralo na jednom "zombíkovi", bylo by to za plnej počet. 90%.

V klidných scénách ze Sparty ubíjející patetické fráze v "chlapských" scénách z Thermopyl naopak výtečně fungují. Několik bombastických fight sekvencí, spousta hezkých obrazů, dost vaty. Ale stejně dám 4, protože tenhle film jednotvárně neskomírá jako Sin City a dokáže vyhecovat. A občas i dojmout. A Butler má sakra charizma.

1959. Několik přátel kolem pětadvacítky. Mají svoje problémy, svoje koníčky, svůj oblíbený podnik, kde plkají o ženskejch, sportu, uzavírají sázky. Někteří z nich do toho chtějí praštit a oženit se. Hřejivý výsek ze života, který se obejde bez velkých dramatických a v podobném druhu filmů populárních motivů (smrt rozkol kvůli ženské). Pohodoví herci, retro nálada a hraje tam i rock n´ roll. Film, který vás utvrdí v tom, že kámoši jsou občas víc než ženský. A takové filmy nejsou k zahození.

Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle...

Jedna nudná surreálná scéna střídá druhou, postava Orlíka na facku, otravné přeskakování v prostoru. Zkrátka nevidím nic uchvacujícího na kapičkách krve na sedmikrásce nebo na sklepních interiérech potažených pavučinami, případně extrémně namaskovaných hercích. A závěreční odhalování vzájemných vztahů je směšné. Utrpení.