brando

Nejlepší sportovní film, jaký byl kdy natočen. Bez klišé a bez debat. Síla příběhů popisující reálnou rivalitu, podle mnohých, vrcholného období nejpopulárnějšího motoristického sportu, za podpory přesných hereckých výkonů, vytvářejí zážitek, jaký v kině nemusíte zase dlouho zažít. Velký příběh. Velký film.

*Hana Vítová*

I když Godard pojímá vyprávění zcela po svém a nenechá se svazovat jakýmkoliv schématem- což oceňuji, tak i přesto vnímám film jako nepříliš srozumitelnou variaci na téma život, svoboda, láska, smrt. Alespoň momentálně nedokážu plně ocenit. U konce s dechem mi teda sedlo o poznání více.

I když se počítám mezi vyznavače westernu, a i přes velmi slušné recenze, které seriál sklízí, tak první díl mě teda nijak nenadchl. Slušně zrežírováno, avšak mínusem jsou dle mého charaktery. Budiž Costnerovi ke cti, že se po celou kariéru snaží western držet při životě a, tak jako v minulosti, ani tady to není úplný průšvih. A třeba mě zbývající dvě epizody ještě přesvědčí.

Nevím čím to bylo, snad tím, že jsem film sledoval hluboko po půlnoci, anebo skutečnost, že atmosféra filmu byla jako vystřižená z Kafkových knih, či pocit, že se tady herci, scénarista, režisér (pěkné cameo) i kameraman pořádně vyřádili. Tak jako tak, After hours už pro mě nebudou Scorseseho nenápadný film z poloviny 80.let, ale pořádně vymazlená záležitost.

V televizi rozděleno na dvě části, dostal jsem se zatím pouze k druhé. A nutno říct, že to Hercule ve finále pořádně rozjel. :D

Zdejší hodnocení je možná až příliš kruté. I když je film dost atypický a příliš si neláme hlavu s nějakým zaškatulkováním se (chvíli se díváme na válečný film, za chvíli jsme u duchařiny, abychom se obratem ocitli v hororu či mysteriořině) a konec vůbec nemá snahu vše objasnit (a že je čeho), tak se může pyšnit vcelku svižnou atmosférou a hlavně pocitem, že se díváte na něco originálního. Občas mě rušil střih, ale vydržet se to dá. Normálně asi za (slabší) tři.

Bergman 21.století. Velký příběh o věčném boji dobra a zla, hledání pravdy a o vteřinách před rozhodnutími, která utvářejí naši budoucnost. Wachowští, kteří se rádi prezentují coby tvůrci velké epiky, hluboké filosofie a komplikovaného děje, si přizvali ke spolupráci Toma Tykwera, nekorunovaného krále lyriky (srovnání s jeho Parfémem, co se pocitového-lyrického pojetí týče, snesou snad jen asijské kusy) a vytvořili historicko-vizionářský epos, kterému právě symbioza těchto tvůrců umožnila plynulou provázanost dějových linií a využití potenciálu zvaného poetika (o tomhle Wachowští samozřejmě moc dobře věděli). Příběh, který mapuje více než 300 let lidské existence, přičemž středobodem všeho dění je současnost (alespoň tady šli tvůrci divákovi naproti), a jenž odhaluje naše, v charakteru zakořeněné, omyly minulosti, současnosti, ba dokonce dokresluje naše chyby budoucnosti v alternativním světě, který vzhledem k progresivnímu vývoji a lidské žravosti, nejenže není nereálný, naopak jevil se jako velmi živý. Klade důraz na důležitost rozhodování v delším časovém horizontu, neboť jen správná rozhodnutí můžou vést ke světlejším zítřkům. Dále oceňuji skvěle vytvořený futuristický svět, který jde ruku v ruce s kontinuální logikou a vytváří utopistická pravidla, která jsou dopadem činů generací minulých, a také myšlenku, která říká, že lidský život není okleštěn pouze zrozením a smrtí, nýbrž odkazuje na provázanost lidského života s minulostí i budoucností. Velká filmová báseň, která není pro každého, ovšem svoji cílovou skupinu smetla jako obří tsunami. A o tom to je.

Nesprávně přehlédnutá a originální filmová perlička. Film je i o kouzlu překvapení a i když jsem ho v těhle vodách nečekal, byl jsem mile překvapený. Doporučuju.

Dokument, který se pokouší mapovat cesty tvůrců francouzské nové vlny, Godarda a Truffauta, a jejich vliv na světovou kinematografii. Začátky 50. let, kdy se dvojce prezentovala jako zuřiví kritici a filmoví sloupkaři, rok 1959 Cannes, kdy Truffaut prorazil svým debutem Nikdo mne nemá rád a otevřel tak dveře nové vlny a hlavně mladým tvůrcům obdobného smýšlení. Ve filmu se zmiňují dále Chabrol, Malle, Rivette, Ray a další. Dalšími významnými milníky jsou roky 1968 a zapojení tvůrců nové vlny do demonstrací, která rozdělila tvůrčí duo T-G v jejich dalších tvorbách. Labutí píseň jejich vztahu je pak rok 1973 a uvedení Truffautovy Americké noci do kin, kdy Godard rozhořčeně píše kritickou korespondenci Truffautovi za jeho neangažovanost. Truffautova dvacetistránková odpověď ukončuje jejich vztah. Ve filmu je dále několik velmi vzácných záběrů; Truffaut s Hitchcockem v roce 1954 v době premiéry Hitchova Chyťte zloděje; rozhovor Godarda s Fritzem Langem; rozhovor s J.P.Léaudem coby čtrnáctiletým. Film mě obohatil, vřele doporučuji.