Zeuska

Vůbec nemůžu pochopit, jak mohl tento film, v podstatě o ničem, naivní, patetický, plný klišé a namachrovaných keců, získat tolik procent. A jako třešeň na dortu kino nenabídlo jinou projekci než s českým dabingem. Takže ještě toto neštěstí človek musel přežít.

Jak hodnotit film, který vznikl když mi bylo 15 let. Proslavil Toma Cruise, plakáty mi visely nad postelí vytrhané z Bravíček, voněly "západem" a bundu s nášivkami chtěl každý. Režim nám však nedopřál vidět v kině film opěvujicí USA piloty. Jedině na VHS pochybné kvality. Tak tehdy by se mi film asi líbil. Teď už mi to přijde jako slátanina, plná patosu, která skoro nemá děj. Baví mě jen ta osmdesátková hudba.

Nevím jak hodnotit film, na který uplně "bolelo" se koukat a nezvládla jsem to. Celé to bylo deklamované, ochotnické, nepřirozené, nezajímavé, nudné. Vzhledem k tomu, že tímto způsobem hráli i jindy dobří a uznávání herci, byl to nejspíš záměr. A protože má film docela nadprůměrné hodnocení, záměr vyšel. A to je vlastně dobře. Nemusí se všem líbit to samé. Mě to holt minulo.

Jednoduchý znepokojivý příběh o složité záležitosti. O bolesti a touze, o ovládání se. Miluju tyhle civilní filmy bez otravné hudby, které člověka ihned vtáhnou, jako by se díval na sousedy od vedle. Účelem příběhu byl nejspíš jiný náhled na úchylku, se kterou se člověk narodí, ví, že je to průser, ale je prostě takový a nenadělá s tím vůbec nic, i když je v jádru dobrák.

Uvázly mi v hlavě čtyři dojmy, kvůli kterým jsem to dílo dokoukala. Jirka Macháček je boží, Veronika Marková je hezká, Kristýna Boková a její plachý pohled mě baví a hudba byla skvělá. Jinak je to "smutnej příběh". Opravdu mají všichni, kteří se na tom filmu nějak podíleli, dobrý pocit? Užívají si to a říkají si jo, to je super, to se nám povedlo?

Nic moc jsem od toho nečekala. Začátek vypadal docela slibně, vtipně, s příjemnou nadsázkou, ale v průběhu prchání ústřední dvojice džunglí to úplně ztratilo nápad a spád o humoru radši ani nemluvím. Přestalo mě to bavit tak moc, že jsem se už těšila na konec. Čím však blíž ke konci, tím horší podívaná. Závěrečné titulky mi přinesly nebývalou radost, že jsem konečně mohla opustit sál.

Rozhovor s kolegyní v práci. Já: "Viděla jsi film Všechno nebo nic?" Kolegyně:"Ježíš to je úžasnej film! " Já:"viděla jsem prvních půl hodiny a nějak mám problém to dokoukat". K: "To určitě dokoukej, je to naprosto boží, ten film úplně miluju!!!" Já pochybovačně: "Fakt??? To není možný. Tenhle film je úplně o ničem, vůbec mě to nebaví, všichni přehrávají, pitvoří se.. mluvíme o tom samém filmu?" K:" No jistě!! Vždycky se u toho řežu smíchy! Můj nejoblíbenější film! " Já: " Cože? A kde třeba? Co ti přišlo vtipný? " K: " dokoukej to, dej tomu šanci! " Já: " Ale já mám z toho husí kůži trapnosti, Taňu i Kláru mám ráda ale tady je mi jich úplně líto" Kolegyně: " Jéé ty jsi trubka."... Z toho plyne poznání, že nejsem cílová skupina tohoto filmu🙂 tak aspoň hvězdičky za Táňu a Kláru

Měla jsem náladu na zábavnou, nenáročnou, neoriginální road movie. Čekala jsem předvídatelný roztomilý film s krásnou čubičkou a hezkým chlapem, kterak budou zažívat všelijaká dobrodružství a nedorozumění cestou na funus bývalého páníčka a jak se budou nesnášet, ale pak k sobě najdou cestu. To vše okořeněno nějakou tou vtipnou hláškou, eventuálně špetku dojetí. Prostě žádné drama. A toho všeho se mi dostalo. Opravdu oddychovka, která snad nemůže nikoho urazit...A teď trochu toho remcání: V jednu chvíli to povadlo, soused začal usínat a já měla nutkání se podívat na hodinky...Fence Lulu bych dopřála víc prostoru... A do třetice - ubrala bych takové ty hrdinsko-vojenské řeči. Tři a půl hvězdičky. Né, dám čtyři, bavilo mě to.

Příběh vypráví spisovatelka Elena. Je už stará a její kámoška Lila z dětství zmizela. A Elena vzpomíná....Neapol 50 léta, drsná čtvrť kde se všichni navzájem znají. V rodinách vládnou otcové, uvnitř občas panuje skrytý matriarchát. Život je tvrdý. Lila a Elena se začnou kamarádit. Obě jsou velice chytré. Lila je přirozený talent, s lehkostí jí všechno jde. Je ctižádostivá, tvrdohlavá. Studovat však nesmí, což jí otec dost důrazně vysvetlil a ona je z toho zoufalá. Elena má otce osvíceného a svým způsobem jí rodiče podpoří. Ona je však nejistá, zakomplexovaná a připadá jí, že se Lile nikdy nevyrovná... Vyprávění nikoho nesoudí, prostě život pomalu plyne a my sledujeme jak se holčičky mění ve slečny, osudy se proplétají, přichází první lásky a sex. II. řada - z dívek jsou ženy, manželka Lila a studentka Elena. III. řada 70. léta - utíkají rychleji a na pozadí se odehrávají konflikty mezi fašisty a komunisty. Elena stále není schopná se ozvat když je potřeba, je tichá a unylá až moc, držkuje jen na manžela. Lila se taky nezměnila, stále nevyzpytatelná. Obě ženy jsou stále v kontaktu, možná se mají i rády a navzájem se obdivují, ale ta závist a děsivá žárlivost mezi nimi je už hodně zjevná a člověk si uvědomí, že taková podivná zloba je tam vlastně už od začátku,a že bych nechtěla za kámošku ani jednu z nich. Ale to je úplně jedno, ten seriál mě prostě strašně baví svou "jinakostí" a jsem zvědavá na závěr, kam se na konec Lila poděla.

Moc jsem se na tento film těšila. Ale bohužel můžu jen zopakovat co tu píšou ostatní. Nádherná prázdná skořápka, bez napětí, bez překvapení. Krásně se kouká na Bradleyho, obsazení je super, potěšila Kate i Tonička. Ale pořád musím přemýšlet, jak se z ploché historky okresního formátu mohl vykřesat výpravný skoro tří hodinový film.