Blalle

Domnívám se, že tento film se má právo dostat do zlatého fondu válečné kinematografie. Prolnutí čtyř rovin (zachráněný, zachraňující, letec a velící) je výborný nápad a řekl bych, že i výborně funguje. Souvislosti jsou zajímavé a dramatické.

Až se mi to ani nechce komentovat. První polovina filmu by se nabízela jako velmi podnětné téma ke zpracování. Na čem totiž stojí křesťanská víra? Ani ne tolik na Kristově učení, jako hlavně na svědectví apoštolů, svědků zmrtvýchvstání a realitě prázdného hrobu. Takže skepticky uvažující detektiv by mohl být ideálním průvodcem dnešního diváka. Druhá půle filmu tomuto tématu bohužel láme vaz. Ve filmu dokonce zazní důležitá otázka: "Proč se Ježíš po zmrtvýchvstání nezjevil všem? Zvláště ne pronásledovatelům?" Film vlastně ilustruje odpověď na hlavním hrdinovi: "Protože už by nemohli svobodně uvěřit. Víra je ze slyšení, nikoli z vidění." Vyšetřovatel Krista uvidí a my si opět můžeme říct: "Kdo ví, jak to tenkrát doopravdy bylo..."

Film bych charakterizoval jako pohled na náš svět očima mimozemšťana s námětem k přemýšlení, ovšm pro ty, kteří to s přemýšlením příliš nepřehání. Na Kaipaxu nejsou rodinné vztahy, ostatně žádné vztahy. Ve vesmíru všichni vědí, co je správné a co ne. Každý se může uzdravit sám. Asi největší plytkost film ukázal v doslovu: "Vesmír se jednoho dne zhroutí do sebe a zase třeskne a celé se to bude opakovat. Udělejte poslední změny, protože pak už to bude donekonečna pořád stejné." Jestli jo, jak víme, že jsme v tom prvním cyklu? A proč ten cyklus zrovna teď začal, když je pak plánovaný točit se do nekonečna? Inu sentimentální blábol, který světskému člověku dodá pocit transcendence, ovšem takové té ne moc absolutní, aby to nezavánělo náboženstvím, že?