Blalle

Domnívám se, že tento film se má právo dostat do zlatého fondu válečné kinematografie. Prolnutí čtyř rovin (zachráněný, zachraňující, letec a velící) je výborný nápad a řekl bych, že i výborně funguje. Souvislosti jsou zajímavé a dramatické.

Až se mi to ani nechce komentovat. První polovina filmu by se nabízela jako velmi podnětné téma ke zpracování. Na čem totiž stojí křesťanská víra? Ani ne tolik na Kristově učení, jako hlavně na svědectví apoštolů, svědků zmrtvýchvstání a realitě prázdného hrobu. Takže skepticky uvažující detektiv by mohl být ideálním průvodcem dnešního diváka. Druhá půle filmu tomuto tématu bohužel láme vaz. Ve filmu dokonce zazní důležitá otázka: "Proč se Ježíš po zmrtvýchvstání nezjevil všem? Zvláště ne pronásledovatelům?" Film vlastně ilustruje odpověď na hlavním hrdinovi: "Protože už by nemohli svobodně uvěřit. Víra je ze slyšení, nikoli z vidění." Vyšetřovatel Krista uvidí a my si opět můžeme říct: "Kdo ví, jak to tenkrát doopravdy bylo..."

Film bych charakterizoval jako pohled na náš svět očima mimozemšťana s námětem k přemýšlení, ovšm pro ty, kteří to s přemýšlením příliš nepřehání. Na Kaipaxu nejsou rodinné vztahy, ostatně žádné vztahy. Ve vesmíru všichni vědí, co je správné a co ne. Každý se může uzdravit sám. Asi největší plytkost film ukázal v doslovu: "Vesmír se jednoho dne zhroutí do sebe a zase třeskne a celé se to bude opakovat. Udělejte poslední změny, protože pak už to bude donekonečna pořád stejné." Jestli jo, jak víme, že jsme v tom prvním cyklu? A proč ten cyklus zrovna teď začal, když je pak plánovaný točit se do nekonečna? Inu sentimentální blábol, který světskému člověku dodá pocit transcendence, ovšem takové té ne moc absolutní, aby to nezavánělo náboženstvím, že?

Nejlepším filmem o penězích pro mne stále zůstává Dědictví. Vlk je velmi povrchní a na efekt dělaný film. Jistě má roztomilé pasáže jako například snaha dvou extrémně intoxikovaných idiotů o komunikaci po telefonu, ale i tak je to jakési očekávatelné.

Film vychází z trendu moderních adaptací, které se nesnaží o maximální věrnost předloze, ale o interpretaci, která by obohatila i čtenáře. Takže je zbytečné čekat na své oblíbené gagy z knihy, protože film je prostě jiné medium a fungují v něm jiné postupy. Respektuji to. Nicméně mi přece jen vadilo, že z hlavního hrdiny udělali člověka hloupého. Je rozdíl, jestli člověk koná jednoduše, protože je to jeho světonázor, nebo jestli tak jedná, protože nemůže jinak. Stařík tak ztratil mnoho šarmu, kterým v knize oplývá. Nevím, jak bych film hodnotil, kdybych knihu nečetl, ale předloha byla prostě příliš silná, než aby jí film stačil. Ovšem přesto se těším na zfilmování Analfabetky - řekl bych, že tady předloha vyzývá ke zfilmování bez takových obtíží jako Stařík.

Pi a jeho život jsem navštívil v kině a byl to můj první 3D film. Film jsem si následně koupil a viděl jsem ho s přáteli zatím čtyřikrát. Po obsahové stránce jsem vlastně docela rozpačitý nad jeho vyzněním. Podobně jako synkretismus hlavního hrdiny nedává film jednoznačnou odpověď na otázku po Bohu. Spíš klade otázky a nabízí spoustu pohledů. A kloní se k fulghumovu názoru, že mýtus je silnější než historie. Zároveň je z něj poznat, že respektuje názor lidí, kteří se do mýtu ponořit nechtějí. To je sympatické. Po formální stránce jsem byl ještě rozpačitější - na jednu stranu volné, až vleklé vypravování, ve kterém dobrou třetinu filmu divák moc nechápe, o co vlastně půjde. Na druhé straně neobyčejně působivé vizuální efekty. K těm bych poznamenal, že 3D mě u filmu spíše ruší, ale zde kvůli dvěma třem scénám opravdu stálo za to plavat přímo v obraze. Celkově film pozdvihuje mezi pětihvězdičkové hlavně pointa filmu, kvůli které se vyplatí film vidět opakovaně.

Jakožto soft-trekkie jsem na nejvyšší míru spokojen. Abrams dobře vybírá ze starého i nového. Dokonce se z minulého dílu poučili z neúspěchu se Scottyho pomocníkem (starwarsovskou postavičkou) a pracovali s ním citlivěji. Přesto mám dvě malé výtky: Opravdu je Kirk takový rebel, že poruší základní směrnice a ukradne primitivní kultuře něco, čemu oni se klaní? A zadruhé: to se opravdu hyperinteligentní padouch nemůže přeptat lži neschopného Vulkánce, jestli ho náhodou nechce vyšplouchnout? Vždyť Spockovo řešení situace bylo do očí bijícím způsobem logické. Ale jinak paráda, velká podívaná a hřejivý pocit v útrobách.

Na to, že film měli na svědomí Coeni, hodnotím: Po shlédnutí smažte!

Severský film se nezapře. Po shlédnutí jsem uvažoval, jaké vlastně bylo poselství, bylo-li nějaké míněno. Pastor Ivan by asi řekl, že šlo o milý film o tom, že víra, ať už je jakákoli, je silnější než smrt. Ale popravdě šlo především o ohromnou černou hlínu na biblické motivy.

Ačkoli mě film silně bavil, v podstatě to byla óda na bezohlednost. Chovat se jako punk sice vypadá v osmdesáti letech roztomile, dokonce nám detail na vytetované číslo na předloktí podsouvá myšlenku, že je i morálně zdůvodněný, ale pořád platí, že punk nemůže existovat bez establishmentu, vůči kterému by se vymezoval. Takže nehledat v tom žádné přesažné pravdy, je to jen zábava.