Blalle

Shlédnutí filmu po letech mě přinutilo přehodnotit pozici Quentina Tarantina v mých Top 10 - a musel ustoupit Alfredu Hitchcockovi. Stále si Tarantina vážím, jeho nesmyslně dlouhé dialogy o ničem mají svůj půvab a význam, ale zrovna Jackie Brownová je příklad toho, že se to nesmí přehánět. Příliš velký hrnec poněkud řídké polévky. Nicméně stála za uvaření kvůli několika kouskům, které v ni plavou.

Tříska je výborný, Supporti jsou fajn, kamera pěkná, ale celé je to tak moc moc špatně, že na to ani nelze brát ohled. Rozhodně film nestál za to, aby kvůli němu pouštěli koně do kostela.

V podstatě je to Tanec s vlky, akorát že s happyendem. Docela mě bavilo hrát hru "na proroka", protože film používal velmi předvídatelná schémata a klišé. Ačkoli jsem třeba předvídal zkrocení červeného draka, přesto mě pobavila ta drzá samozřejmost, se kterou se pro tuto cestu hlavní hrdina rozhodl. Bohužel jsem to neviděl 3D, vizuální požitek by byl určitě větší - scénu s létáním na dráčcích bych si moc moc. Ovšem i vizuální stránce se dá něco málo vytknout: ne všechny pohyby jsem animákům věřil, mimika byla rovněž velmi americká a co se týče estetiky, těžko by měli avataři úspěch, kdyby nebyli antropomorfní. Xenomorfní příroda si asi těžko najde cestu k lidskému srdci, které je zvyklé na jiné tvary. Chtělo by to v takovém světě žít déle, aby ho člověk docenil. Malé mimochodem: Jedno klišé je už mě provokuje: Proč nechají náčelníci hlavního hrdinu tak dlouho "randit" s hlavní hrdinkou a pak se diví, že se dali dohromady. A pak, na základě čeho se vlastně dali navěky dohromady? Na základě pěkných společně strávených chvil a fyzické přitažlivosti. A pak se najednou diví, že jsou vlastně oba z jiného světa a že se vůbec neznají! Vidím v tom odraz nešťastného mechanismu, který bohužel funguje i v reálném životě. Ale proč to všem připadá normální?

Nechci se chlubit, ale hodně ze způsobu tvorby jsem odhadl už podle výsledku. Dokument mi to akorát potvrdil. Každopádně výborně zpracovaný dokument, spousta hlíny a řada pozoruhodných momentů ze zákulisí.

Nevkusné interiéry těch jejich příbytků dobře vystihovaly marnost jejich života. Tlachání o ničem, pohrdání si zasloužili snad všichni zúčastnění. Ano, a do Odyssea projektovat muže, který utíká před svou ženou - opravdu symbolické. Bohužel, zabývat se prázdnotou není ani moc poučné, ani příliš zábavné.

Vysoké hodnocení zasluhuje zejména slovní humor a texty písní a osobnosti Molavcové a Suchého. Molavcová je podle mě světová špička ženy-klauna. Jinak je to samozřejmě koláž, neboli slepenec. Je mi líto, že citlivost pro Suchého poetiku není rozšířenější.

Celý film mi připadal jako velká ilustrace k poválečnému existencialismu, konkrétně přechodu od neautentického k autentickému bytí. Ta filosofie je mi ale protivná a tím byl poznamenán i film, jakkoli sám o sobě dobrý. S malou výhradou: vykreslí-li se (křesťanská) víra jako laciné čekání na zázrak, není těžké ji odmítnout a zesměšnit. S pravou podstatou víry to ale má pramálo společného. Je to jako vykreslit lásku coby slepou zamilovanost.

Potíž je, že od Coenů už by člověk po Fargu a Lebowském očekával vždy nadstandard. Takže i průměrný film může zklamat. Z coenovské poetiky zbyl jen střípek vtělený do věty pronesené po přestřelce u srubu: "Dopadlo to jinak..."

Celkově bych řekl průměr. Sympatické je, že se adaptace celkem přijatelně drží předlohy. Velkou pochvalu zaslouží Theodor Pištěk za kostýmy - zase se jednou vyřádil. Pěkné jsou i osobní souboje. K vytknutí jsou vizuální efekty. I když, pokud se na to člověk zaměří, může se tou neumělostí bavit. Zdá se mi, že film byl natočen za laciný peníz, ale i tak se podařilo vytřískat dostatek.

Píšu komentář po dlouhé odmlce v sledování seriálu: v polovině třetí série jsem přestal sledovat. Byla to příliš nastavovaná kaše a dalo se spokojit s uzavřením příběhu po druhé sérii. Tím by to byl uzavřený pětihvězdičkový příběh. Poslední dvě série ho však silně naředily. Zvláště v poslední sérii je vidět tvůrčí rutinu - žádný dějový zvrat už nepřekvapuje, protože si na tu formu divák už příliš zvykne. Nikdo už neřeší detaily - například agent Self vytáhne kamaráda z kanceláře, ve které mezitím spiklenci provrtají díru do zdi, aby se vlámali do trezoru ve vedlejší kanceláři. Opravdu nenápadka!