Silence

Nejamatérštější amatérské video... a k uzoufání nudné.

Válka v Africe byla převážně o vyčkávání, nudě a opět o vyčkávání, které občas narušilo vzrušení z boje - slyšel jsem. A bál jsem se, jak si s touto skutečností poradí Václav Marhoul, jehož poslední film knock-outoval právě scénář. Není to na sto minut dlouhý film přeci jen trochu málo? Není, tedy víceméně. Marhoulovi se daří sympaticky místo přílišného násilného vnucování jednotlivých postav a jejich příběhů pouze zachytit jejich reakce na situaci v níž se ocitli. A dělá tak civilně a pokud nechá herce mluvit, nezní nastrojeně a nepřirozeně. A to skutečně pohladí uši. Dokonce myslím, že by se Tobruk obešel bez několika minut ze stopáže, aby tak zabránil těm některým zbytečným scénám, pár výbuchům, či excesům jedné do extrému vytažené postavy, které měli očividně postrkovat děj. Jeho plynutí sice nepatří k nejrychlejším, ale funguje, dokáže názorně předvést, jaké to tehdy asi bylo, aniž by začal nudit. Těch několik skřípajících míst nelze přehlédnout, ale celkový pocit a překvapivá dochuť při závěrečných titulcích mě příjemně překvapila. Záměrně nesrovnávám perfektní technickou stránku - kameru, zvuk či soundtrack s českou konkurencí. Tobruk je "jen" dobrý film, můžeme na něj ale tak nahlížet i ze světového měřítka. 7.5/10

Sledovat partičku herců, které mám rád, jak si vyloženě užívají natáčení tohoto filmu o filmu je fajn. Často ale, pokud nejde o prvoplánové situační a slovní gagy, jsem si připadal, jako by pánové chvílemi zapomínali, že skutečně točí film... film pro diváky - širší skupinu lidí, kteří nemusí a nemohou pochopit hodně z věcí, které autorům očividně vtipné přišly, ale nedokázali toto přesunout i na nás. Jakoby si chvílemi vyprávěli interní historky, sami se jim zasmáli a pak se opět začali věnovat nám v kinosálu. Ano, nemůžu se zbavit pocitu, že se mi to svým způsobem zamlouvalo a celý film na mě působil zvláštně pozitivně a vlastně i díky chvílím, kdy jsem si říkal: "A co má sakra znamenat tohle?? (A že takových momentů nebylo málo) Ale pak si vždy uvědomím, že jsem se vlastně skutečně tolik nebavil a zdaleka ne tak, jak bych díky zápletce a obsazení mohl, a to Stillerovi těžko odpouštím... 6.5/10

"Já džus nepiju." Celá Praha trpí depresemi, všechny postavy jakoby se zrovna vrátili z pohřbu a my je bohužel musíme sledovat z nebezpečně blízké vzdálenosti.. znova a znova... modré obličeje... A filtr této barvy je také jediná věc, která odkazuje na předlohu, na které tenhle výtvor sprostě parazituje. CSI je totiž dynamická, napínavá, akční a zajímavá. Tedy vše, co tahle statická a nebezpečně pomalá ostuda postrádá. A není to jen větším rozpočtem nebo lepšími herci. Styděl by se i Martin Tomsa, kdyby si jeho jméno někdo takový bral do pusy. Nemám prostředky a kvality k tomu, abych alespoň důstojně napodobil to, co chci očividně napodobit? Tak to snad nedělám, ne? (Zhlédnuto celé)

Wall-E je úžasný. Geniálně natočený, originální a zábavný. Proč se ale musel tak neskutečně rychle vypařit z mé hlavy? Možná za to může zrychlený a a trošku mdlý závěr, který neumožní, převalovat si dlouho v myšlenkách dojmovou dochuť, může za to určitě, alespoň v mém případě, absence těch krásných prvoplánových dojímacích scén, kterými mě Pixar vždycky dostane. Na druhou stranu je Wall-E film, kterým Pixar opět nic nezkazil. Ani obávaná zelená agitka, před kterou tu tolik lidí naléhavě varuje, se nedostaví. Naopak. Místo polemizování o vlivu člověka na globální oteplováním, postavili scénáristé zápletku a pointu chytře a vtipně na dvou faktech, které snad nikdo nezpochybňuje... Jak často vynášíte odpadky? A zadýcháváte se u toho? 8/10

Jakoby mě Christopher Nolan slyšel, když jsem před třemi lety spílal a trpěl u nového začátku netopýřího může a ptal jsem se, jak někdo může takhle nešťastně zvolit formu a stylizaci filmu ke klasické komixové zápletce a hrát si s naprosto vážnou tváří na realitu? Temný rytíř působí sice ještě civilněji, ale proti Batmanovy stojí protivník, kterého sice označíte všemi jinými slovy, než slovem "normální", přesto je to v podstatě klasický kriminálník, kterému k potrápení gothamského strážce stačí důvtip, bláznivé nápady a umění geniálně zorganizovat chaos. Všechno tak k sobě najednou pasuje a je vidět, že i pokud chcete natočit komixovou adaptaci trošku jinak, nemusíte do ní násilně strkat plytké zápletky s mikrovlnkami, aby bylo vidět, že to přecijen komix je. Bohatě stačí vzít z předlohy hrdinu a umístit ho do složitějšího příběhu klasického kriminálního ražení. I díky tomu mohl Nolan opět ukázat, jak prvotřídním vypravěčem je. Nenechává oddechu, tempo je naléhavé, přeskakuje od postavy k postavě, neustále postrkuje děj dál a dál a daří se mu tak udržovat diváka v permanentním napnutí. Všechno je tak komplexní, že přestože film neobsahuje téměř žádné zapamatováníhodné dechberoucí scény, jako celek vyvolává každou chvilku příjemné mrazení v zádech. Přesto je to pořád "jen" obyčejná detektivka s výraznými hrdiny, jejíž myšlenky jsou sice hezké, ale opravdu ne tak hluboké, jak se tváří. Temný rytíř je výborný a zábavný film, který obnovil mou ztracenou důvěru v netopýřího muže, ale ohlašování nejlepšího filmu v dějiných apod., odemne nečekejte. 8.5/10

V Dreamworks se museli vydat do Číny a propůjčit si některé místní symboly, aby konečně natočili film, který má spád, zaujme originální koncepcí a stylizací a hlavně film, který baví. Alespoň mne pobavil velmi dobře. Ale i Panda má nějaké ty rezervy - a to nejen v tělesných proporcích - těch padacích a narážecích fórů je opravdu dost, přestože se jich většina šikovně schovává právě za kung-fu akční scény. Ostatní gagy podobného ražení, které se ale umístit nepodařilo, už působí zbytečně a rozhodně ne vtipně. (Ach... ty schody.....) Film si také sám trochu škodí výbornou akční scénou těsně před koncem, protože následující závěrečný "souboj" - jakkoliv takto kontrastně asi působit měl - konec příběhu velmi zpomaluje a ten tak nějak vyšumí do prázdna... přesto mě (po vcelku povedeném Za plotem) chlapci a děvčata z Dreamworks znovu ukázali, a tentokrát velmi důrazně, že umí vyrendrovat vedle té zelené slátaniny i něco smysluplného. 7.5/10

Audiovizuální smršť Wanted rozhodně je. Samo by toho CHTĚLO ale chtělo příliš mnoho. Jen si představte - teoreticky - snažíte se zobrazit ultimátně rychlou akci, chcete do ní ale zakomponovat skoky do výšky i do dálky, surfování na nadzemce, akrobatické přestřelky a masakry celých místností během jediného mrknutí oka, korigovaná salta aut a nekorigované vruty vlaků a především rozpadající se a zatáčející kulky. Abyste na to všechno patřičně pokukázali, napadne vás, že byste mohli obraz zpomalovat. Pak ale nejspíše zjistíte, že to budete muset dělat hodně. A často. Tím ale z potenciálně nabušené scény uděláte sekanou, jejíž dynamika a plynulost se bude blížit rychlosti sprintujícího šneka. Konec teorie. V praxi to potkalo právě Wanted, které na jednu stranu pochopitelně tento způsob používá, ale na tu druhou si tím často ničí svou vlastní snahu a odsunuje jinak úžasně vypadající sekvence do šuplíku s promarněnými šancemi. Mrzí mě to o to víc, že hloupoučkost celého příběhu mi v tomto případě ani nevadila (Kromě malého moravského a několika amerických wtf?). Úspěch filmu ale rozhodně přeju, nejen kvůli Jamesi McAvoyovi, který je božský i jako nekompromisní badass bez obvyklého libozvučného britského akcentu. Nejen kvůli povedenému konci. Ale i kvůli tomu, že jsem se vlastně ani minutu nenudil, jen jsem byl smutný z toho, jak nabušené to je a není.... 6.5/10

Strhující střetnutí vulgární egoistické geniálnosti a žárlivé nedoceněné obyčejnosti. Podmanivý, pohlcující, nezapomenutelný, šílený a příliš krátký, Amadeus...

Robert Downey Jr. se oblékl do nablýskaných plátů z nezničitelné slitiny a nakopal plechovým kolegům z planety Cybertron jejich ocelové zadnice. Nejen díky dospělejšímu humoru a krásně suchým ironickými či ještiným průpovídkami, ale paradoxně i díky tomu, že film neplýtvá s akcí. A přesto funguje jako akční blockbuster. Když už totiž na nějakou tu rychlejší sekvenci přepne, udělá to přehledně, tak, že vidíme naprosto zřetelně kdo je kdo, co Iron Man dělá či jakými vychytávkami likviduje své protivníky. Možná o to víc zamrzí, že závěrečný souboj s finálním protivníkem je rozmělněn klasickým klišé, kdy záporák více mluví, než koná a dává tak příležitost našemu hrdinovi k vymyšlení plánu na jeho likvidaci. Konec tak působí oproti předchozí svižné hodině a půl mdle a protahovaně. Iron Man se povedl, ale nutno říct, že kdyby nebylo zlaté castingové ruky, mluvil bych o něm jiným tónem. Robert Downey Jr. totiž je Iron Man. A Iron Man bez Iron Mana by asi nebyl zas tak kvalitní zážitek... 8/10