zameckapani

Pardon, jo, ale CO TO DO PRDELE JE? Vymyslel toto skutečně člověk, nebo je to první výtvor umělé inteligence, ještě z dob, kdy nebyla představena běžným lidem? Já osobně se hlásím rukama i nohama k možnosti s číslíčkem 2… Pořad si hraje na láskyplný, krásný a šťastlivý, i když se do něj všichni hlásí jenom proto, že za to dostanou zaplaceno. Nevěřím, že nějaká osoba by vážně chtěla, aby její modrý sotva narozený děcko, její uřvanej obličej při tlačení toho dítěte nebo manža či příťa při rádoby dojímání se, bylo prezentováno celýmu národu v televizi v skoro hlavním vysílacím čase. A jestli jo, skočte si v tý fakultce nejen do porodnice, ale i na psychiatrii, protože toto dle mého přesvědčení není běžné uvažování a jedná se o něco jako “chronický oversharing”… Matky všeho věku si před kamerou vylívají srdce, aby obhájily to, že mají caparta buď v osmnácti, nebo osmačtyřiceti. Chápu, je to pořad z Novy, je to pořad pro osamělé ženy, matky s frustrací vůči svým ratolestem, ženy co potratily a bla bla bla… Ale to jenom poukazuje na to, že je to podprůměrná joudovina, která kdyby se přestala vysílat a smazala z povrchu zemského, nic by se nestalo. V obsahu je napsáno, že diváci prožijí intimní okamžiky nastávajících matek, které běžně zůstávají jen v rodinných albech. A tak by to i mělo zůstat.

Tenhle film ve mně vyvolal obrovské množství pocitů. Nejsilnějším se však stal ten, který mě nutil film okamžitě vypnout a nadobro na něj zapomenout. (Tomu se tak bohužel ještě nestalo…) Přesně onen pocit se vyskytl pravděpodobně tak v 3. minutě filmu, překonala jsem se však a vydržela zhruba půl hodinu. I tak si myslím, že mám co hodnotit. Pán, jehož zálibou je evidentně rozmnožování psů, mne bude ve snech zřejmě pronásledovat ještě dlouho. Přibližně 18x jsem pociťovala velice, skutečně velice silné nutkání film vypnout, asi 36x jsem zvažovala všechna svoje doposud vykonaná životní rozhodnutí a nejméně 128x jsem se sama sebe ptala ,,Proč si to kurva děláš?” … Vypíchla bych jednu jedinou věc - pejsci byli hezcí.  Netuším, proč by se na každé téma, které se zjeví v hlavě jednomu (nejspíš pošetilému) scénáristovi, měl vytvořit celovečerák, co půjde do kin. A to ani nemluvím o tom, že nikdo z lidí pracujících na tomto počinu, nedokáže vymyslet a napsat normání dialog mezi dvěma lidmi.  I Coolgirl byla snesitelnější.