hladass

Existují dva druhy starších filmů, ty, které stárnou s grácií a dozrávají jako dobré víno a ty, které jen stárnou... Mo tai je bohužel případem toho druhého... Zaklínačský horor, který sice má sem tam slušnou atmosféru a pár nechutných scén, ale po trikové stránce je to hodně velká slabota... Triky, které musely divákům přijít úsměvné již v osmdesátých letech, působí dnes už jen trapně a extrémně staře... Za mě slabší průměr...

Děj jsem lehce popsal v obsahu, tak k samotnému filmu... Příběh není nijak objevný, pohybuje se v klasicky vyjetých kolejích, takže diváka, který z té doby viděl alespoň tři podobné kusy, asi už dějově ničím nepřekvapí... Zpracování je ale jiná káva... Největší kus práce odvedl kameraman, používající k vyobrazení nadpřirozených scén nahnědlý tón obrazu, tmavě zeleně osvětlené duchy a zarudlá jezírka plná krve, které podstatnou částí tvoří skvělou atmosféru filmu... Překvapivě se také objeví velké množství krve tekoucí z rozseknutých tváří a těl, spálených mrtvol a zohyzděných duchů... Jedinou malou výtku mám k ženě, převlečené za ducha kočky, která s navlečenými rukavicemi jako kočičími prackami působí spíše úsměvně... Takže za mě se jedná o opravdu kvalitní kaidan a fanouškům doporučím i jiný kus s podobným tématem, tentokrát z dílny mistra žánru Nobua Nakagawy, a to excelentní Borei kaibyo yashiki...

K Night of the Eagle jsem přistupoval s poměrně velkými očekáváními, zejména kvůli jménu scénáristy... A Richard Matheson opět nezklamal... Inteligentního scénáře se naštěstí chytl zručný režisér, který dokázal z tohoto kusu vytvořit skvělý, atmosférický horor plný napětí, s lehkým nádechem gotiky... Atmosféra je úžasná, triky až překvapivě na vynikající úrovni, hudební doprovod skvělý, takže jediné, co mi trochu kazilo požitek z filmu, byla lehce přehrávající Janet Blair v hlavní roli... Ale to je malý kaz na kráse tohoto skvělého, lehce pozapomenutého filmu, který by se s hrdostí mohl stát po boku svých slavnějších bratříčku, The Innocents (1961) či The Haunting (1963)...

Nádherná duchařská story, založená na příběhu legendární autorky z dynastie Ching, Song-Ling Pu, jenž sloužil jako předloha i pro jeden z nejslavnějších Hong Kongských filmů, A Chinese Ghost Story (1987)... Romantické fantasy okořeněné lehkou dávkou hororu o mladém učenci, jenž v opuštěném chámu potká ducha mladé, krásné dívky, která je nucena starou čarodějnicí svádět mladé muže, aby je mohla čarodějnice zabít a vypít jejich krev... Skvěle zahrané, poutavě natočené s šikovně restaurovaným obrazem a notnou dávkou úžasné atmosféry... Jsem nadšen...

Tak tohle se Hooperovi hrubě nepovedlo... Osm let člověk čeká, než se legendární režisér odhodlá natočit nový film, v skrytu duše tajně doufá, že to bude stejná pecka, jako prvotina o jisté rodince z Texasu, aby se mu nakonec dostalo naprosto unylého snímku bez kusu pořádné atmosféry, s trestuhodně nevyužitým potenciálem rozestavěného domu a velmi pěkných Arabek... Gore ani nahota se nekoná, digitální triky jsou podprůměrné, silná inspirace japonskými duchařinami umístěná v SAE mi také úplně nesedla... Pointa celého příběhu je prozrazena zhruba v polovině filmu, který pak bez jakékoliv gradace plyne k očekávanému závěru... Za mě obrovské zklamání a dva body dám jen z úcty k režisérovi...

Mexiko má mnoho superhrdinů, kteří se nebojí postavit zlým silám přirozeným i těm nadpřirozeným... Z klasických třeba El Santo, El Gato Negro nebo asi nejznámější, EL Zorro... A právě tomu, jako by z oka vypadl hrdina tohoto filmu, El Látigo... Maskovaný muž v černé, který za pomocí svého biče zachraňuje malé městečko terorizované kultem uctívačů Ďábla... El Látigo contra Satanás je klasická mexická báchorka balancující na pomezí dobrodružného westernu, hororu a lehké parodie... Nízký rozpočet sice vykukuje z každého záběru, režisér ale i tak dokázal sem tam vykouzlit docela působivou atmosféru, herci nejsou vůbec špatní a když člověk přejde dnes už asi jen úsměvné masky, může se docela dobře pobavit... Já se bavil...

Jít hlídat opuštěnou policejní stanice na poslední den, než bude nadobro uzavřena, tomu se v 99% případů říká dobrý šolich... Člověk si hodí nohy na stůl, otevře nějaké to dobré pití, dá cigárko, zdřímne a než se naděje, šichta je u konce... Jessica Lorenová měla tu smůlu, že trefila zrovna to jedno procento, kdy to taková pohodička není... Kdysi totiž na uzavírané policejní stanici spáchala partička satanistického kultu, mající na svědomí pár mrtvých holek, rituální sebevraždu... A nebyli by to satanisti, aby trošku nepozlobili i po smrti... Poslední šichta je po technické stránce určitě slušně zvládnutá, lekačky fungují jak mají, hudební doprovod se povedl a dá se říct, že režisér s úspěchem zvládl zakomponovat do filmu veškeré propriety duchařského hororu... S obsahovou stránkou je to už horší... I když je Juliana Harkavy sympatická a pokud by byla ta možnost, klidně bych ji šichtu jinak zpříjemnil, nemá ve filmu moc co hrát, protože scénář je v zásadě neskutečně pitomý, předvídatelný a nakonec i závěrečné ukončení/neukončení příběhu spíše než cokoliv jiného nasere, protože je naprosto hloupé... Takže suma sumárum průměrná jednohubka...

Po docela obstojné jedničce docela kvalitativní sešup směrem dolů... Film plynule navazuje na první díl, z opuštěného hotelu se se zdánlivě mrtvým Jacobem přesuneme do márnice, kde pár zaměstnanců pořádá večírek... A už tady začíná průser... Než dojde k první vraždě je třeba přetrpět velké množství naprosto zbytečných dialogů, s první vraždou divákovi dojde, že tentokrát se o gore jatka jednat nebude... Což je hodně špatně, protože samotný film nemá nic moc co jiného nabídnout... O atmosféře se nedá mluvit, prostředí prázdné nemocnice zůstalo silně nevyužito, vraždy jsou nenápadité a ne moc krvavé, vrah se jako kouzlem vždy zjeví na tom "správném" místě a celé to působí, jako by se sestry Soskovy, silně inspirované druhým Halloweenem, snažily stvořit nového Michaela Myerse... Což se jim samozřejmě povést nemohlo, jen tak film vypadá ještě hloupěji... Takže ztráta času a na jiné filmy této sesterské dvojice se asi nepodívám...

Tak to dopadá, když dá člověk jen na český překlad názvu a očekává adaptaci Lupičů těl... A s těmi samozřejmě Vykradači těl nemají vůbec nic společného... Jde o pitomé sci-fi s Robertem Englundem v roli kněze/mimozemšťana, bez děje, s pár úmrtími, hnusnými efekty a neerotickými souložemi... Za mě jasný odpad a ztráta času...

Amatérský, extrémně nízkorozpočtový slasher s pořádnou dávkou gore, nahoty, sexu a tak trochu i fetiše, by nebyl ničím výjimečným či zapamatovatelným, nebýt hudby... Tedy alespoň pro mě... Death metal je můj oblíbený hudební žánr, takže Master, Asphyx, Soulless a hlavně Incantation, jejichž koncert (a závěrečný masakr) se prolíná celým filmem, mě vysloveně nadchli... V hodnocení nejsem vůbec objektivní, ale co už, je to moje hodnocení...