hladass

Pro mne opravdu naprosté zklamání... Čekal jsem nářez ve stylu Shaun of the Dead a dostal jsem absolutně nevtipnou rádoby hororovou komedii... Myslím, že je hodně smutný příběh, když na komedii je nevtipnější její název... Už nikdy víc...

Stejně jako čtvrtý díl, ani tenhle nemá s původním slasherem nic společného... Jak už napovídá název, jde ve filmu o vraždící hračky... Ne, že by to byl špatný kousek, ale určitě bych dal radši přednost Dolls, Demonic Toys nebo Puppet Master...

To se scénáristi nikdy nepoučí? Hororové postavy do vesmíru prostě nepatří...

Zase mám tak na měsíc o noční můry postaráno... Neskutečná sračka...

Co všechno může zapříčinit jeden ukadený oplatek...

Co si budeme nálhávat, Asiu mám rád, ale u tohohle kraťasu jsem jako příznivec grindcoru, goregrindu nebo třeba noisecoru, trpěl jako pes...

Pokud máte rádi filmy typu Bad Taste, tak tenhle kousek by vám rozhodně neměl uniknout... Amaterské, primitivní, víceméně bez děje, hodně krvavé, ale hlavně kurevsky zábavné...

I když jsem to moc nečekal, Stan Winston ukázal, že kromě skvělých triků umí natočit i dobrý horor... Co si budeme povídat, atmosféra 80-tých let (kterou já rád) je patrná z každého záběru, mosntrum vypadá dostatečně děsivě (aby taky ne) a Lance Henriksen už klasicky ukazuje že umí a že do hororu prostě patří... I ostatní postavy jsou docela přesvědčivé (mně se líbila hlavně stará čarodějnice), takže jediný důvod, proč nedám za pět, je pitomý scénář... Jinak jsem byl spokojen...

No, musím přiznat, že jsem trochu zklamaný... K Mil gritos tiene la noche jsem se dostal až poté, co jsem viděl naprosto úžasné (velkou roli v tomto případě haraje nostalgie) Simónovy Slimáky a hodně dobrý Escalofrío... Což o to, že jsou polonahé dívčiny porcovány motorovou pilou a kamera se cudně neodvrací a nechá tak diváka si vychutnat pořádne gore, je v naprostém pořádku... Hudbě taky nelze nic vytknout, člověk dostává až pocit, jakoby se díval na nějaký Fulciho, nebo všeobecně italský kousek z 80-tých let... Co ale nasere, jsou naprosto šablonovité, až debilní (vůbec jsem nepochopil, co ve filmu dělá dvojník Bruce Leeho) postavy, celkově trashovité vyznění filmu a pak naprosto zbytečný konec... No, alespoň už vím, odkud bral McKee inspiraci pro natočení May...

Hodně zvláštní upířina... O děj tady vlastně ani moc nejde, i když mi docela silně připomíná Romerova Martina, ale jen o až maniakální výkon N. Gage... A to musím dodat, že ten jeho psí pohled z duše nenávidím... A přiznejte si, určitě jste se bavili stejně jako já, když si Cage nasadil umělé zuby, nebo při docela drsném šikanování své sekretářky Alvy...