bery71

Je zajímavé pozorovat, jak se většina diváků, již po několika minutách sledování filmu, rozdělí na dvě poloviny. Jedni si vychutnávají naprosto strhující podívanou, kterou pro ně jejich nový filmový bůh stvořil. A právě jako boží dílo Avatar berou. Vidí jen to dobré. Nehledají to, co ve filmu není - scénář. Ale ten právě druhé půlce diváků chybí a i když nikdo z nich nemůže filmu upřít bombastické záběry za miliony dolarů, nemohou se zcela odporostit od faktu, že film je to hloupý. Určitě bych mohl napsat, že pravda je uprostřed, ale to by bylo matoucí. Není uprostřed. Pravda je v obou případech. Animace, akce, hudba a fantastický svět nejdou upřít. A že to nemá scénář? Někomu to vadí, někomu ne. Cameronovi to bylo zjevně úplně jedno. Každopádně je, ale Avatar podívaná, na kterou dlouho, opravdu dlouho nezapomenu.

I přes solidní hlavní dvojici a na daný žánr slušný jsem ani na moment nemohl vcítit do jakékoliv z postav. Možná že z toho měl být sitcom. A i když mě film vysloveně nenudil, jediné, co si asi zapamtauju, je Mikova odpověď: "Well nothing, except no one wants to fuck it. "

Pro velkého fanouška slavné herní série těžké hodnocení. Několik věci mě potěšilo, spoustu zklamalo a několik nasralo. Začnu klady. Jsem rád, i když se to moc nepovedlo, že se tvůrci pokusili zařadit do filmu pár rádoby komiksových prvků a pozor několikrát to skutečně vyšlo. Například červené nápisy na budovách, scéna ve vodě a dejme tomu i ten závěr jsou scény kterých jsem čekal mnohem víc, ale buďme pozitivní, potenciál byl patrný. A pro mě osobně velké překvapení, dobrý Mark Wahlberg. O to víc mi ale mrzí, všechno to ce se nepovedlo. Scénář, který nejenže nemá se hrou absolutně nic společného, ale hlavně je žánrově necelistvý, skoro mi až přijde, jako by ho psalo deset lidí každý zvlášť a potom z nich jeden člověk složil celek. Chvíli se film tváří jako psycho thriller, pak jako drsný akčňák a chvíli zase jako scifi, ala Constantine. Vyberte si sakra, tohle má být jeden film. Dalším kiksem je postava Mony, která je, jak svým vzhledem tak i chováním, úplně jinde než její herní předloha. Ale zakončím pozitivně, hudba o Marilyna Mansona je skvělá a pár těch světlých (no, spíš tmavých vzhledem k tématu) míst se najít dá. Snad příště.

Nečekejte genialitu. Neni tam. Už ne. Woody už prostě není tak famózně originální, vtipný a přesto ve správný moment dramatický. Ne, skutečně není. Ale pokud se na Whatever Works podíváte bez toho aniž by jste čekali genialitu, budete příjemně překvapeni, protože ač už Woody nepřináší ani záchvaty smíchu, ani filozofii života v tak velké míře, jako dřív, je to zkrátka velmi kvalitní odpočinková zábava. Tak proč ne? Rozhodně ne geniální, ale stále příjemný Woody - kdo by si stěžoval?

Nečekal jsem zhola nic, ale dostal jsem poměrně slušně vyprávěný příběh o statečném Jiřím (nebo Georgovi? kdo ví) s příjemně, i když na příliš pohádkově, kozatou princeznou a hlavně! S Patrickem Swayzim. A dokoukal jsem to celý i s dabingem, takže proč ne hned tři hvězdy?

Kdo čekal od Smyslu života, že mu něco o smyslu života prozradí, byl dost naivní. Též i já. Ale to mi nijak neupírá možnost, se tímto již několikátým díle Pythnů hezky pobavit. Některé scénky jsou geniální, jiné méně a některé jsou i skoro nevtipné. Ale víte proč? Protože je vidíte v kontextu Pythnů. Chtěl jsem dát 4 hvězdy, ale co... ´´Every sperm is sacred, every sperm is usefull´´!

I když název mate, tak paní Pomsta je jednoznačně více podobná Oldboyovi než téměř stejně pojmenovanému Sympathy for Mr. Vengeance. Při posledním filmu o pomstě totiž Chank-wook znovu vsadil na akčnost a drsné podání, čímž nijak nechci zpochybňovat umělecké kvality. Zkrátka, kdo nekouká na první Parkův film, musí vědět již od první minuty, jak to celé skončí. A i když se Park chtě-nechtě trošku opakuje, nikdo si nemůže stěžovat. Ode mě, i díky skvělému soundtracku, pět hvězd.

Neuvěřitelné. Jsem dojat. Upřímně řečeno podobné Hollywoodské filmy o životě se mi z hloubky duše příčí, ale přesto jsem se vysokému hodnocení neubránil a zhlédnul tenhle kousek, můj první od Seana Penna. A ani nevím, jak je to možné, ale zaplavil mě pocit neuvěřitelného porozumění a radosti nad životním příběhem Christophera McCandlesse. Ale hodnotím film: skvělý scénář, milá režie, krásně vlezlá hudba, úchvatné exteriéry a upřímně to nejdůležitější, ještě krásnější herecké výkony (až neuvěřitelně sugestivní hlas Emile Hirsche). Ne jednou mi napadlo: Není tohle to mnou nenáviděné citové vydírání? A víte co? Je a tak krásné, že je mi to jedno. Seane oficiálně ti schvaluji v tomhle pokračovat.

Tak jako asi každý, kdo se Goemona kouknul, mám nesmírně rád Japonskou kultura a hlavně její kinematografii. A Goemon už asi Japonštější být nemůže. Což ale pro všechny nemusí být úplně dobře. Někdy se totiž ve filmu vyskytnou jisté extrémy, typické pro tuto oblast, například neustálé vkládání jednotvárného (často blankytně modrého pozadí), špatně zpracované trikové scény nebo jen specifický humor. Já si všechny tyto aspekty užívám, skutečně, včetně animovaných koní. Dalšími již nespornými klady Goemona jsou hudba, výprava, scénář a skvěle napsané postavy. Jakožto velký fanoušek předchozího filmu pana Kazuaki Kiriya Cassherna jsem trochu zklamán, protože jsem čekal něco víc, ale to je moje chyba.

Při vší úctě ke sportovním filmům. Hrůza. Ani na druhý pokus, kdy jsem se na film hezky připravil a byl jsem v dobré náladě, jsem ho nedokázal dokoukat.