Recenze (304)
Chlapi nepláčou (2017)
Konverzační a minimalistické drama o PTSD z války o Jugoslávii. Decentní a uvěřitelné herecké výkony film nesou pomalým a stabilním tempem od začátku do konce. Film postrádá klasický příběhový oblouk s postupně budovanou katarzí, ale je spíše soustavou pomalého otevírání jednotlivých válečných příběhů hlavních postav, jejichž osudy jsou pochopitelně ovlivněny rozlišnou státní a náboženskou příslušností. Chlapi pláčou a já se jim nedivím.
Akira (1988)
První hodina world buildingu je výborná. V druhé polovině ovšem na výstavbu světa nenaváže stejně kvalitní výstavba příběhu a ten se spíše motá než staví. Neumím si moc užívat over complicated natahovaný scénáře. Je to jízda a je to krásný, ale bál bych se to někomu doporučit, aniž bych ho kvalitně připravil na to, co ho čeká. Z filmu mám pocity. A jsou zajímavý a chtěl bych více, ale myslím, že hlubší pointu to nemá (nebo jsem ji nepochopil). Pokud ovšem nechcete za pointu považovat, že s velkou mocí přichází velký průsery a že šrámy z dětství se s časem nehojí, ale hnisaj,
Na Hromnice o den více (1993)
Je to sladký.
Blok 99 (2017)
Hutná a kvalitně huštěná nálada. Nikdy to nepřijde do klasické heroes journey nálady, pořád je to takový začmouzený. A to je dobře. Ale hraje se od začátku sotevřenýma kartama a sociální linka se brzy vytratí. Souboje ovšem a hlavní Vince v jejich čele...ó to by šlo.
Blade Runner 2049 (2017)
Uděláte líp, když si za deštivého večera pustíte Vangelise a kouknete se z okna. (2,5 bludišťáka z 5) -------------- Očekávání jsou zákeřná věc. Od nového Blade Runnera jsem jako od rebootlého pokračování čekal převážně to dobré z původní klasiky a zároveň něco svěžího. Čekal jsem, že na rozdíl od jedničky, která je v podstatě bez děje a logiky, ochutnám trochu více ze světa replikantů a blade runnerů. Čekal jsem, že více pochopím, jak tamější svět funguje a co otáčí kola společnosti rozdělené na lidi a jejich umělé kopie. Tos ale, milý vole, čekal úplně něco jinýho! Nový Blade Runner je plný krásných leteckých záběrů na červený písek pustiny a tmavě modrého města. Je plný dobré hudby rádoby od Vangelise (a taky dunivé hudby Zimmera - která mi fakt neba). A je plná pomrknutí po fanoušcích původního filmu. Dějově je nový Blade Runner krkolomný a všechny postavy jsou jen pasivní panáci v rukou scénáře. I tak má ale film dobré momenty a jde si ho užít. Ten dům sice stojí a dá se v něm žít, ale nemůžu se ubránit dojmu, že jej někdo stavěl od omítky a na základy se nedostalo.
Single Lady (2017) (seriál)
Naprosto zbytečná ztracená kreatura.
Česká cesta (2015)
Oceňuji kolik rovin dokument dokázal nakousnou. Ne vždycky i dobře rozžvýkat a spolknout, ale to by myslím měl stejně dělat divák. Rozchod mezi Havlem a Klausem. Počátky ODS. Privatizace. Klidně bych si takových dokumentů v cyklu popisujícím počátky ČSR/ČR pustil více.
FC Roma (2016)
Je to dobré v tom ukázat, jak vypadá prostředí vesnického fotbalu a chudších oblastí státu a jejich obyvatel (to je jedno, jestli bílých, cikánů nebo jiných). Krom pozorování, což dělá dobře, se ale nesnaží nijak komentovat a vykládat. To asi nelze mít apriori dokumentu za zlé, ale takhle to nenabízí žádnou cestu z lesa ven nebo vůbec názor, co je vlastně špatně na současné situaci. To mi přijde málo. Ale jen houšť. Rasismus a diskriminace jsou reálné problémy kolem (v) nás a je dobré na ně upozorňovat.
Já, Olga Hepnarová (2016)
Více takhle "špatných" českých filmů. Těšila mě snaha nebýt banální a divácky pitomý.
Pátá loď (2017)
Snaživá zmatenost a prvoplánovost beze smyslu a představy, co to vlastně má být.