Tiiso

Francouzská kinematografie uměla dělat velmi dobré snímky. Jejich nezapomenutelná filmová atmosféra je i v tomto počinu silně cítit. Kouzlu umění přispívají hlavní postavy, jejich aktéři jsou prostě profesionálové. Dále skvělý hudební motiv, určený k podložení děje. Je tu ještě jednoduchý (nikoliv slabý) příběh, který má náboj a je plný emocí. Vyprávění drží režisér pevně za uzdu. Obsahuje dobré tempo a navozuje bez problémů dobrou atmosféru. Snímek patří ke klasikám, které ze země Galského kohouta vzešli. To znamená, že když já film pustím, baví mě po celou svou dobu filmového času a bez problému tak dorazím do jeho závěru. Má slabůstka pro francouzský film je zřejmá a dosti neobjektivní, ale doufám, že jsem svou nostalgií, filmu moc nepřidal v hodnocení. Já dávám čtyři hvězdičky, hlavně za schopnost zaujmout i po tolika letech od jeho vzniku.

Opravdu jedna velká akční jízda – takto jednoduše se dá shrnout snímek s Owenem v hlavní roli. Vizuálně velmi dobře odvedený film, u kterého člověk nemusí přemýšlet. K tomuto účelu příběh není vytvořen. Jde čistě jen o akční podívanou, kde na jedné straně ten hodný (Owen), v mezích možností, řeší různé situace, které mu přihazují ti zlí s hlavním padouchem na pozici šéfa (Paul Giamatti). Velké hromady vystřílených nábojů, hodně krve a spousty slovních hlášek od obou hlavních postav. To je to, co člověk dostává ve velkých dávkách po celou dobu sledování tohoto „Ačkově“ natočeného braku. Skutečnost, že do zápletky tvůrci vložili narozené dítě, a tím vznikly zajímavé situace, jsem kvitoval s povděkem. Příběh totiž dostalk celkem originální nálepku a spousty úsměvných okamžiků. Forma zpracování výborná. Owen ve své roli taktéž. Vše ostatní úsměvné – nikoliv trapné. Tři hvězdy za dobrou malou „blbůstku“, která nenaštve diváka, pokud jde za snímkem právě jako za blbostí a ne za něčím co má mít větší filmovou úroveň a váhu.

Hlavní dějová linie příběhu se sestává z poznávání nejen městského života, jednoho vesnického stavbaře (Hartl), který se aspoň z počátku nechá vést starším zkušenějším kolegou, kterého dobře ztvárnil Jozef Dvořák. Ten ho učí jak získat nejlépe ženské srdce. Bydlí v maringotce na staveništích obrovských panelových sídlišť. V příběhu se dá vidět, co tehdy (1978) bylo všední a běžné – rozestavěné stavby, pražské šantány atd. Sledujeme vývoj kamarádů, jejich sny i jejich rozkoly. Dojde i na Brigádu socialistické práce. Snímek drží pohromadě výkon Dvořáka a celkem obstojné dialogy. Samotný příběh dozajista ne. Není vyjímečný, není natolik silný, aby hleděl přes ubíhající roky k nám, do současnosti. Zápletka je průměrná. Technické zpracování odpovídající zmíněnému roku, to znamená dosti špatné. Kamera podprůměrná, doprovodná hudba taktéž. Díky výkonům Dvořáka a Hartla a určité kvalitě dialogů, dostal snímek ode mě dvě hvězdičky.

Arie prerie…dokonalá westernová parodie, která je stejně (ve svých mezích žánru) silná jako filmový následník. Jeden humorný okamžik střídá druhý. Dokonalá animace v podobě hýbajících loutek, které díky smysluplnému ději, mají naprosto lidský výraz. Ačkoliv celé toto dílko je vlastně jedna velká legrace, dokáže zasáhnout na všechny emoční struny, co jich člověk jenom má. Prostě v té jednoduchosti je skrytá celá Trnkova geniálnost.

Pérák a SS nabídl originální animaci, která se skládá z fotomontáží reálných fotek, doplněné kreslenými postavičkami. Nenávidění okupanti ve snímku dostávají co proto a to je hlavní motiv příběhu. Děj nám představí hrdinu (superhero), klasického kolaboranta a řady esesmanů vykonávající svou diktátorskou povinnost. Vše je umícháno v dobře stravitelný animovaný pokrm. Ve všem je velká nadsázka a humor. A ve všem je cítit profesionální ruka Brdečky a Trnky.

Dárek obsahuje naprosto skvělého Filipovského, který prokázal, jakým byl hercem. Tolik málo prostoru a tolik profesionality. Animace je originální a příjemná na oči. Tento krátký film umí ve svých několika minutách ukázat spoustu děje a vytvořit spousty emocí. Co více si přát.

Naše bláznivá rodina patří do pokusů, beznadějně zapadlých do historie a zapomnění. Ani ne tím, že by se málo uváděla v produkci TV stanic, ale svým zpracováním a svým pojednáním. Děj je silně podprůměrný. Prakticky sledujeme osudy rodinky z města, která vyniká tím, že je celá obrýlená. To měl být asi hlavní zdroj zábavy a vtipu. Na mě to jaksi nepůsobilo. Nejlepší co snímek nabídnul, byli doprovodné monology nejmladší dcery, některé jsou opravdu vtipné a zábavné. Jinak zápletka neoplývá kdovíjakou originalitou. Film je vlastně neustálé popisování osudů a zážitků všech členů rodinky. Hlavní motiv snímku není překvapivý ani originální. Ztvárnění nijaké, herecké výkony průměrné.

Profesionálně odvedený filmařský počin, který nikde nenechává nic náhodě. Dobře zvládnutá režie, kamera, vizuálnost a doprovodná hudba. Silná pointa. Exteriéry v podobě osamělého ostrova, na kterém se nachází psychiatrická léčebna, výborně navozuje temnou a dramatickou atmosféru. DiCaprio a jeho souputníci hrají velmi přesvědčivě a uvěřitelně. Skutečnost, že hlavní hrdina má za sebou nehezké zážitky z období druhé světové války, příběh jenom dobře podporuje a navozuje správný pocit beznaděje. Neřekl bych, že je vypravování překombinované či jinak zbytečně protahované. Může to být čistě věc názoru. Já se přikláním spíše ke kladům hodnocení než naopak. Režisér prokázal, jak mu filmařina po celý život jde a žádná látka mu není cizí. Umí pracovat s herci a dialogy v jeho rukou mají správný náboj a sílu. Prokletý ostrov jsem prověřil již čtyřmi projekcemi, a i když člověk ví, do čeho jde, nemůžu říci, že by mě snímek počal někde nudit. A poslední zvratová věta v samotném závěru dostává opodstatnění právě až při reprízách. Divák prostě po celý čas hledá a slídí, kde je vlastně pravda.

Snímek mě připravil vcelku příjemný filmový zážitek. Počin v sobě skrývá úsměvnou zápletku děje. Slušný spád vyprávění a příjemnou frekvenci tempa. Vyvážený smysl pro humor a dobře vytvořené akční scény. Oba hlavní představitelé podávají kvalitní výkony. I když celý snímek není ničím než jen příjemným průměrným, žánrově jasně vymezeným filmem, umí díky své svižnosti podat dobrý zážitek z jeho sledování. Netrpí patriotismem a přílišnou teatrálností v dialozích. Pouze realizace digitálních triků se občas nevyvedla tak, jak by si mé zhýralé oko přálo. Sečteno a podtrženo: tři hvězdičky.

Akta X jsem dokázal zhlédnout do konce a několikrát v tom čase i naplno zapnout svou pozornost. To znamená, že snímek nepatří k nejhorším výtvorům v historii kinematografie. Ale neznamená to ani opak. Z pohledu fenoménu příběhů Akta X, film prohrává často na celé čáře. Dá se mu vytknout chybějící mysteriózno, které v jednotlivých epizodách doslova kape z obrazovky ven na koberec. Dá se mu vytknout absence pořádné záhady a paranormálnosti. Dalo by se mu vytknout více takových postřehů. Každý podle svého oka a svého názoru. Z jiného pohledu, než z pozice Akta X, jde o dobrou detektivku, ve které je kladen důraz na atmosféru. Problém spočívá v jednoduchém vzorci. Já jsem k filmu přistupoval tak, že ho pustím a budu mít po jeho skončení, v sobě zážitek jako jsem měl u mnoha epizod ze seriálu. V tomto případě k tomu nedošlo. Neměl jsem ten příjemný mrazivý zážitek. Nedostavila se ta nervózní nálada. Dostavila se pouze dvojice agentů, která mě navíc hodně zatahovala do svého soukromí, na které jsem nebyl až tak zvědavý. Průměrné tři hvězdy myslím stačí.