MsBrambora

Tento seriál vypadá na první pohled úplně obyčejně. V jádru se ale jedná o příběh plný stresu, emočního vypětí a rodinného traumatu.  Odehrává se v kuchyni zapadlého bistra, které se marně snaží zachránit před finančním krachem nadaný kuchař Carmy hraný Jeremy Allenem Whitem se svými kamarády a bratrancem. Jeho a Ebons Mosse-Bachracha hrajícího bratrance bych z hereckého obsazení nejvíce vyzdvihla, protože se do role naprosto ponořili a zvládli předat veškeré emoce svých postav na jedničku. Nejvíce se mi na tomto příběhu líbí jeho zpracování. Procházíme si zde přípravou pokrmů spolu s postavami a poznáváme, že život v kuchyni není vůbec jednoduchý a dokáže být více než náročný a stresující. To vše díky bezchybnému nasnímání a střihu scén, například když se parta snaží na čas připravit jídlo, ale nic se jim nedaří. Napětí stoupá a stoupá a rozhodně to není příjemná podívaná, protože vše prožíváte spolu s postavami. Vidíte chaos odehrávající se v hlavě každého kuchaře, protože mají všichni v seriálu dostatečný prostor a vy jako divák si zamilujete každou z nich - ať už hned, nebo postupně.  Je to příběh o zlomeném člověku, lidském pochopení a vyrovnání se s těžkými životními situacemi jako je ztráta blízkého. Opravdu se na to nekouká lehko, ale nějakým způsobem vás příběh dokáže během pouhých dvou sérii zaháčkovat a vy potřebujete vědět, zdali se ubohému Carmymu konečně poštěstí, nebo jestli se všechno začne ještě více kazit. Každá epizoda je něčím výjimečná, nejvíce bych vyzdvihla přípravu štědrovečerní hostiny, která se stane noční můrou všech zúčastněných a kdy máte pocit, že větší facku od života už Carmy nemůže dostat a přesto se tak stane. Zkrátka se jedná o příběh, ze kterého si odnesete hodně témat na zamyšlení a uvědomíte si, co všechno se odehrává za jídlem, které se příště v restauraci objednáte.

Když dnes už 85 letý režisér Ridley Scott oznámil, že se ujme filmového zpracování o jednom z největších vojevůdců všech dob, nebylo to žádné překvapení. Tento tvůrce se totiž většinou zabývá historickými dramaty a Napoleon není výjimkou. Svůj první celovečerní film Soupeři sice vydal již v roce 1977, ale jeden z největších hitů přišel až o dva roky později – Vetřelec. V roce 2000 ale nadělil světu asi jeho nejznámější kousek a to Gladiátora. Dále je autorem vesmírného sci-fi dramatu Marťan, Amerického Gangstera či loňského Posledního souboje. Napoleon byl rozhodně jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku, který přinesl hodně historických snímků jako Oppenheimer nebo Zabijáci rozkvetlého měsíce s šílenou stopáží kolem 3 hodin. Napoleon má „pouhých“ 158 minut a ty alespoň pro mě osobně uběhly jako voda, jelikož jsem se v kině ani jednou nepodívala na hodinky. Celkově vás film pohltí hned úvodní scénou, kde vidíme popravu Marie Antoinetty, které slavný vojevůdce přihlíží. Ve skutečnosti však u tohoto gilotinového masakru nebyl přítomen, což bývá hlavní výtka filmu – historická nepřesnost a to nejenom u této scény, ale i například u sekvence, kde Francouzi bombardují egyptské pyramidy při pozdějším tažení. Já jsem s tím problém neměla, protože ač mi přijde Velká francouzská revoluce a Napoleonské války jedny z nejzajímavějších událostí historie, neznám všechno dopodrobna. Co se týče prostředí, byla jsem nadšená, protože až na pár scén bylo prostředí naprosto fantastické, uvěřitelné a vizuální efekty nijak nerušily, protože se většina scén točila v reálných lokacích. Kostýmy působily fantasticky, to samé platí pro vykreslení samotné osoby Napoleona. Ze začátku filmu totiž vidíme obléhání Toulonu, kde je generál nejistý a je vidět, že se bojí. To se ale vzápětí změní s výhrou pro Francouze a postupně se stává čím dál tím víc sebejistější, což vrcholí ve scénách, kdy jen pokynem ruky dá znamení k palbě a sám si zacpe uši a s kamennou tváří pozoruje vřavu před ním. Herecký výkon Joaquina Phoenixe prostě nemá chybu a dokáže Napoleona ztvárnit skvěle i ve vzácném projevování emocí. Dále tu máme další herecké eso – Vanessu Kirby v roli manželky a milenky vojevůdce Joséphine. Tento vztah má ve filmu opravdu velký prostor a věnuje se mu velká část stopáže. Žádný film ale (až na pár výjimek) není dokonalý, a proto mám pár výtek – film tak trochu působí jako směs scén nastříhaných za sebe. To je způsobené tím, že se provádělo mnoho střihů od Director's cutu, který má šílenou stopáž 470 minut a zamíří na Apple TV+. Také mě trochu zklamalo, že kromě Napoleona a Joséphine se o žádné z postav skoro nic nedovíme a jsou v ději chvíli spíš jen pro nějaký účel. Celkově mě ale snímek bavil, hltala jsem každou scénu a je obdivuhodné, co Ridley Scott ve svém věku dokáže.

Kde jen začít, když píši o tomhle skvostu. Příběh o stvořiteli atomové bomby od skvělého režiséra Christophera Nolana mě přikoval v kině do sedačky a po celou dobu tříhodinové stopáže jsem ani nedutala. Cillian Murphy se zde Oppenheimerem vyloženě stal a dokázal naprosto věrohodně předat pocity člověka s takovým morálním dilematem a složitou situací, se kterou se musel vynálezce potýkat. Černobílé pasáže, které znázorňují objektivní pohled na situaci s tváří Roberta Downey Jr., jenž se za každou cenu snaží u soudu prosadit Oppenheimerovu vinu, jsou dechberoucí. Ten způsob, kterým je tento film natočen, je jednoduše jen těžko uvěřitelný, protože Nolan nepoužil jediný CGI efekt a sledovat první test bomby - Trinity na velkém plátně se ani nedá popsat slovy. Do toho tady hraje perfektní hudba od Ludwiga Göranssona, při které vám běhá mráz po zádech, a ztvárňuje svým provedením všechno, co se zrovna vědci děje v hlavě. Velice se mi také líbilo sledovat vnitřní stránku Oppenheimera, který se po shození bomb na japonská města mentálně zhroutí. Je zde vidět obří nátlak ze strany vlády, veřejnosti i jeho spolupracovníků a celý snímek vlastně působí jako studie tohoto činu, který navždy změnil naši historii. Vrchol ale přichází až na samotném konci filmu – závěrečný dialog mezi Oppenheimerem a Einsteinem a následná montáž. Sledování těchto závěrečných dvou minut je něco nepopsatelného, a když film skončí a na plátně se začnou objevovat první titulky, vy se přistihnete, že na ně koukáte s otevřenou pusou a s vnitřním pocitem, že lidstvo bylo vždycky předurčeno k sebedestrukci.

V tomhle filmu se sešlo několik věcí, které dohromady dávají toto mistrovské dílo – režisér Darren Aronofsky, herecký um Natalie Portman a téma nádherného a zároveň krutého baletu. Tento režisér dokáže jako nikdo jiný promítnout psychické zhroucení a vnitřní stránku člověka do vizuálu a zpracovat ho metaforicky. Sledujeme zde baletku Ninu, která touží získat hlavní roli v Labutím jezeře. Ze začátku konkurzu se jí ale nedaří pod nátlakem trenéra správně zatančit černou labuť, a tak začíná její postupné mentální zhroucení, které je ztvárněno naprosto fenomenálně. Začíná to u vidin sebe sama ve verzi oné černé labutě a postupně se to stupňuje, až nevíte, jestli to, co sledujete, se děje doopravdy, nebo jen v Ninině hlavě. Do toho je zde nádherně zakomponován balet a kamera zabírá Natalie Portman z úhlů, které nemají obdoby. Není divu, že za tenhle perfektní výkon, který zahrnoval tvrdé přípravy v podobě tanečních lekcí, vyhrála Oscara. A aby toho nebylo málo, celé to sedí i do překrásné hudby od Čajkovského. Celé je to zakončeno tak bravurně, že nevíte, jestli se to opravdu stalo, nebo jestli se to celé odehrálo v hlavě ubohé Niny. Taky nevíte, jestli balet milovat, nebo nenávidět.

Pokud máte dost velkých akčních filmů, myslím si, že tohle velmi komorní drama z produkce A24 oceníte. Odehrává se totiž v jedné lokaci jen s velmi málo herci. To ovšem neznamená, že se zde nic neděje. Naopak tento snímek otvírá mnoho nelehkých témat a zpracovává je krásným způsobem. Herecký comeback Brendana Frasera je fenomenální a podává svůj nejlepší výkon – naprosto zaslouženě vyhrál Oscara za nejlepší mužský výkon v hlavní roli. Jeho postava je 270kilový učitel, který se snaží napravit svůj vztah s dcerou skvěle hranou Sadie Sink. Je to silný příběh a po celou dobu stopáže se pomalu buduje půda pro jeden z nejdojemnějších a nejemotivnějších konců všech dob, při kterém vám rozhodně nezůstanou oči suché.

Na tohle pokračování se těšil každý už od roku 2018, kdy vyšel první díl. Příběh Milese Moralese, mladého kluka s neobyčejným osudem, nádherně animovaný se skvělým humorem a hudbou prostě nešlo nemilovat. Konečně do kin vstoupil tento film a hned při první scéně mi došlo, že moje obavy, že to nebude mít kvality prvního dílu, byly naprosto zbytečné. Sledovat tu neskutečnou animaci na velkém plátně se nedá popsat a hltala jsem každou scénu, každou novou postavu i navrácení těch původních. Vůbec není divu, že trvalo pět let vytvořit tento sequel, protože musím se opakovat, ta animace je tak dobrá, až máte pocit, že to není možné, že to není lidské a přepisuje to všechno, co jsme mohli v tomto žánru doposud vidět. Nejvíc tyhle pocity vzbuzovala postava Spider-Punka, který zabral animátorům nevíce času a to asi 2 roky. Každá scéna byla naprosto perfektní a moje srdce fanouška plesalo, i když došlo na pár cameí. Kreativita autorů je nekonečná, ale zároveň nezapomínají ani na osobnější linku samotného Milese, který má kvůli superhrdinství problémy s rodiči a dospívá. Je tu pár opravdu silných scén a jsem moc ráda, že nezapomněli na to, že tahle komornější část byla velmi silnou stránkou už i prvního dílu. Tento film bude mít ovšem druhou část, která bohužel kvůli stávkám vyjde nejspíš v roce 2025 či 2026, ale už teď se nemůžu dočkat, jak to celé dopadne.

Francouzské drama, které vyhrálo cenu Zlatá palma na letošním festivalu v Cannes. Odehrává se v nádherném prostředí francouzských Alp a vypráví o Sandře, která je obviněna ze smrti svého manžela. Ten vypadl z okna a zanechal za sebou podezřelé stopy. Zápletka je zde podána tak precizně, že celou dobu opravdu nevíte, jak to doopravdy bylo. Je to neskutečně napínavé a vy nevěříte, jaké drobnosti mají na příběh vliv a také jak velkou roli může mít na celý soud nevidomý syn obviněné Sandry a jeho pes. Zajímavé je také sledovat různé názory a teorie na onen pád. Zkoumá se zde jeho trajektorie, stopy krve na zemi a všechno na co si jen vzpomenete. Dále mi přišlo zajímavé, že hlavní hrdinka zde není vykreslená jen jako neviňátko a postupně se odkrývá její ne tak úplně pěkná minulost, což pomáhá divákům pochopit všechny, kdo Sandru obviňují. Zároveň s ní ale dokážete sympatizovat a je vám jí líto v situacích, kdy jí nevěří ani její vlastní syn a radši tráví víkendy u opatrovnice. Celé je to zakončeno na dojemné notě a po zhlédnutí si uvědomíte děsivou věc – že tohle by se mohlo stát naprosto každému.

Tento film jsem si pustila naprosto spontánně při jednom dlouhém podzimním večeru a musím říct, že se jednalo o obrovské překvapení, protože jsem absolutně nečekala, že se jedná o tak inspirující a nádherný snímek od režiséra Truman Show. Příběh sleduje partu studentů, kteří dostanou nového učitele literatury hraného fenomenálním Robinem Williamsem. Ten je naprosto nadchne do poezie pomocí latinského moudra – Carpe diem – užívat si života. Proto kluci založí tajný spolek, kde si čtou básně. Jeden z nich – Neil má ale vášeň pro divadlo a jeho otec ho nechce v tomto snu podporovat. Druhá půlka tohoto filmu se pak točí kolem toho, co je tento mladík schopen udělat pro svoji vášeň. Je to umělecké dílo, které nás poučuje o tom, že bychom si měli vážit podpory druhých a jít si vždy za svými sny. Také ukazuje vliv učitelů na žáky a dokazuje, že se správným přístupem si studenti mohou kantora velice oblíbit a že ten je zase může ovlivnit více, než si myslíme.

Legendární režisér Martin Scorsese nám nadělil skoro 3,5 hodinový historický příběh o jednom z nejkrutějších období americké historie – dvacátá léta minulého století, kdy běloši vyvražďovali indiány kvůli jejich bohatství získanému z ropy. Tento příběh je plný intrik a emocí a po celou dobu této šílené stopáže nevíte, zda hlavní postava jedná z chamtivosti a touze po penězích, nebo je opravdu naivní a nechává se zmanipulovat, a proto jsem se v kině ani trochu nenudila. Celé to je ještě podtrženo nádherným vizuálem přírody i kostýmů. Doteď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na úvodní scénu, kdy vidíme indiány, kteří skáčou v ropě vystřikující ze země. Herectví zde také nemá chybu – vidíme zde známé tváře Leonarda DiCapria a Roberta De Nira, ale největší překvapení je vycházející hvězda Lily Gladstone, která dokáže svým herectvím naprosto bezchybně předávat emoce své postavy. Rozhodně to není film pro každého, ale myslím si, že rozhodně stojí za to mu dát šanci.

Tenhle film se nebojí ukázat všechny hrůzy a to ještě k tomu očima malého kluka, jehož otec je nacista, který řídí koncentrační tábor hned u jejich obydlí. Když malý chlapec poprvé vidí židy a myslí si, že to jsou farmáři v pyžamu, projde vám mráz přes celé tělo. O to víc, když se spřátelí se Schmuelem – mladým židem v koncentračním táboře. Jejich přátelství přes plot je velmi dojemné a bolestivé sledovat, protože ani jeden neví, co se vlastně děje. Konec tohoto filmu je ovšem ta nejsilnější část a vy jenom s hrůzou v očích sledujete, co se stane a zíráte na obrazovku ještě dlouho poté, co začnou hrát titulky.