MovieTom

Rozhodně se netajím tím, že novodobou trilogii naprosto zbožňuji. A na Caesarovu cestu plnou hlubokých myšlenek bylo zajisté těžké obstojně navázat, ale Království Planeta opic to dokázalo a byť není úplně bezchybné, a tak kvalitní jako předešlé díly, stále se jedná o skvělý film a především velkolepý blockbuster. Samotný začátek vás nádherně vtáhne do děje a obeznámí s postavami. Hlavní hrdina Noa sice není žádný nový Caesar, ale stále si jej oblíbíte. A po jedné velké a skvěle natočené potyčce, při níž dojde i na nemalé ztráty, se musí náš nový opičí hrdina vydat na nelehkou cestu. A tím se dostáváme do prostřední části filmu, která je rozhodně nejlepší. Putování krajinou, ve které si za dvě stě let příroda vzala zpět lidmi vybudovaný svět je úžasné a neskutečně pohlcující. Dozvídáme se spoustu nových informací a bylo nanejvýš zajímavé sledovat, jak se vše z předchozích filmů jeví jenom jako pouhé legendy. Dále se setkáváme s opičákem Rakou, který je jednoznačně nejlepší postava celého filmu a narazíme i na skvěle ztvárněnou lidskou hrdinkou Mae. Postupně se dostáváme do závěrečného aktu, kde se nám představí hlavní záporák Proximus, jenž byl naprosto skvělý a především ve scéně v jídelně si dokázal získat obrovský respekt. Avšak ke konci začne vše jaksi pokulhávat. Spousta linek je bohužel uspěchaných, některé věci jsou nelogické, tvoří se další zbytečné příběhové oblouky a rozpracovaná témata se vytrácí. I přesto si však novou Planetu opic zajisté užijete a byť sama o sobě není úplně dokonalá, pořád má spoustu výrazných momentů. Ať už si vzpomenu na první epickou konfrontaci, chvíli, kdy Mae poprvé promluví, již zmíněnou večeři, přílet orla na Noaovu ruku či souboj s gorilou v zaplavující se místnosti s temným a nečekaným koncem. Zkrátka není to dokonalé, ale přesto zatraceně dobré. 8/10

Režisér filmu Dej mi své jméno nám letos servíruje velmi energický snímek pojednávající o tenisu. Už jen díky sportovnímu prostředí, které já osobně tolik neznám se pro mě film jevil vskutku zajímavě. Kromě samotného sportu se ovšem jedná o drama mezi dvěma přáteli, do jejichž životů vstoupí dívka, což jejich přátelství značně ublíží. Bylo neskutečně poutavé sledovat dynamiku mezi hlavními třemi postavami, což obohacovalo i samotné vyprávění, ve kterém se hodně skáče v čase a zaráz se rozbíhají tři dějové linky. Vše ovšem směřuje k hlavnímu zápasu a vy jako divák se postupně dozvídáte, co vedlo postavy do situace, ve které nyní jsou. Spoustu scén pak krásně oživuje energická hudba, která dává daným scénám naprosto jiný rozměr. A rozhodně se nesmí opomenout ani na skvostnou kameru, jenž vás především u tenisových zápasů naprosto vtáhne a pohltí velmi kreativními záběry. V celku se tak jedná o skvělou podívanou. 8,5/10

David Leitch nám přinesl první skvělou akční vlaštovku vítajíc letní blockbustery. Film je krásná pocta všem kaskadérům, plná všemožných vtípků, narážek a úžasné akce, která ukazuje, jak by správné akční řemeslo ve filmech mělo vypadat. To podtrhují i úžasné titulky, u kterých se usmíváte od ucha k uchu nad tím, jakou péči a lásku do filmu režisér a všichni ostatní vložili. A ze samotného prostředí natáčení jsem hltal každý záběr plnými doušky a jsem rád, že se od něj hned po začátku neupustilo. Ryan Gosling si svou roli neuvěřitelně užívá a jeho romance s Emily Blunt je jednoznačně parádní. K tomu všemu nechybí ani parádní hudba a srdíčko, které film zajisté má. 8,5/10

Je naprosto neuvěřitelné, že režijní debut Deva Patela se tak skvěle vydařil. Především mám na mysli onu režijní a vizuální stránku, jelikož kamera, práce se světly a choreografie akčních scén je zcela úžasná. Ve výsledku ale nečekejte tolik akce, jak se zprvu mohlo zdát. Jakmile však na ni dojde naprosto si ji užíváte a mnohdy jste až překvapení, jak moc umí být brutální. Naštěstí se v celku nejedná jen o hezky vypadající a zábavný akčňák. A byť na druhou stranu příběh zde není nějak převratný a zkrátka se jedná o vesměs přímočarou stezku pomsty, která v sobě ovšem ukrývá nějaké ty hlubší myšlenky. Věřím tedy, že si Monkey mana užijete a rozhodně byste mu měli dát šanci. 8/10

Perfect days je krásný film pojednávající o nahlédnutí do života jednoho skromného muže radujíc se z maličkostí všedního dne. Jeho práce je umývání záchodů, nemá moc peněz a žije v prostém bytě, ale přesto v životě dokáže nacházet radost a potěšení, jenž ho činí šťastným. Snímek slovy řekne jen opravdu málo, ale přesto toho vypovídá hrozně moc. Je plný úžasných detailů a při sledování vám září úsměv na rtech. A po odchodu z kina vám film doslova změní pohled na svět. 8/10

Čtvrtý Kung fu panda je jeden obří nenaplněný potenciál. Po všech stránkách, díky kterým byly předchozí díly tak skvělé nové pokračování absolutně selhává a já se u toho ani nedokázal bavit. Humor zde takřka nefunguje a  jen u jediné scény jsem se dokázal doopravdy zasmát. Z úhlavního záporáka v podobě Chameleonky nejde žádný strach a samotná její schopnost byla až do finále naprosto nevyužitá. Navrátivší záporáci z předešlých dílů jsou zde jen ploché figurky pro nalákání diváků do kin. (Kai s Shenem zde nemají snad ani jednu větu!) Animace byla místy až levná, spousty dějových linek zbytečně uspěchaných a choreografie akčních scén tu šlapala tak z půli co v původní trilogii. Ale nejhorší na tom všem je, že zde není, byť jeden jediný zapamatovatelný moment a z nejnovějšího pokračování se tak stává jen prázdný střípek oproti předchozím dílům. 5/10

Neskutečně krásný a zároveň temný snímek pojednávající o rozpadu z počátku dokonalé rodiny. První polovinu filmu jsem si instantně zamiloval především díky úžasné bratrské chemii, dialogům, ve kterých jsou informace předávány hrozně přirozeně a hudbě, jejíž jedna určitá skladba dokáže být radostná a v jiných chvílích zase emočně zdrcující. A celkově ten 80kový vibe sál ze všech stran. Wrestling a zkoumání jeho zákoutí mě neskutečně bavilo, stejně tak sledovat, jak se ze samotných postav do jejich zápasů přelévají osobnější emoce, čímž se dostáváme ke druhé polovině filmu, která se přehoupla do velmi silného drama. Možná to mohlo působit, že těch věcí, co se podělalo bylo až příliš, ale opravňuje je inspirace podle skutečného příběhu a byť se to nemusí jevit i v druhé polovině filmu je spousta pěkných momentů, které vás jako diváka nenechávají jen utápět v depresi. Ale skutečný důvod, proč ve mně snímek stále rezonuje a proč jsem si jej zamiloval na tak vysoké úrovni je díky emocím, ať už těm radostným či především smutným. A když film skončil měl jsme oči zalité slzami, ale zároveň úsměv na tváři z v podstatě krásného konce. 9/10

Když jsem vyšel z kina měl jsem pocit jako bych byl součástí kinematografické události, která se s jistotou zapíše do historie. Naprosto skvostný vizuál. Úžasná kamera Greiga Frasera plná kompozičních hrátek, nasvícení atd. Denis Villeneuve je dle mě jeden z nejlepších režisérů dnešní doby. Dunu zpracoval snad jak nejlépe mohl. Ano možná to není, co se týče knižní předlohy úplně přesné, ale především jde o samotné vyznění a já měl pocit jako bych sledoval tu stejnou Dunu, jen ve filmovém formátu. Samozřejmě se nesmí opomenout ani na skvostné herecké výkony a naprosto famózní hudbu Hanse Zimmera, která umí být mýtická, epická, až mrazivá a zkrátka nádherně podkresluje jednotlivé momenty. Ale pořád to není jen obyčejný a přímočarý blockbuster. Duna oplývá tolika hlubokými tématy k zamyšlení a filozofickým přesahem. A tak skvěle vystavěný přerod postavy Paula v až chirurgicky přesného intrikujícího antihrdinu, který už nádherně jistými pohnutky rozpracoval Frank Herbert ve své knize jsme doposud neviděl. A stejně jako první film mě podlomily kolena úderné dialogy a nyní v mnohem větším měřítku opulentní akce. Ale pořád to působí jako jeden celek. V prvním díle si tvůrci náramně rozpracovali šachovnici, aby nyní vše zakončili monumentálním šachmatem. Zkrátka filmová Duna se po boku Star Wars zapíše do historie jako kinematografický vrchol a definice žánru Sci-fi. 10/10

Snímek, který vás od začátku spíše tahá za nos a tvůrci až postupem času šikovně poodhalují další a další střípky z velmi komplexní skládanky, která se pomalu přetavuje v až něco velmi temného a děsivého. Konec kdy dopadne poslední dílek a vám s hrůzou v očích dojde že přesně sem to od začátku směřovalo a postupně do sebe jen vše zapadalo je k nezaplacení. 9/10

Monumentální akční scény byly úchvatné a tento rok jsem snad neviděl lepší. Třeba taková bitva v zasněžené krajině byla nesmírně atmosférická a pro mě ze všech nejlepší. Ale tím nějaká větší pozitiva končí. Samotná postava Napoleona nemá skoro vůbec charakter. Na začátku jen zachmuřeně chodí a stejně tak na konci. Joaquin Phoenix tak ani pořádně nemá co hrát. Film dále jen skáče z jedné důležité události k další a postavám tak vůbec nedává prostor a celkově jdou znát velké prostřihy z původních čtyř hodin napříč celým filmem. Napoleon by se tak dal jednoduše popsat jako bonbón s krásným lesklým obalem, avšak uvnitř naprosto prázdný a bez chuti. 6/10