Moco

Už ve snímku Speed Racer bylo cítit, že Wachovští nalezli něco mírumilovného, co se přirozeně zrcadlí do jejich tvorby. Pomalu se jim to tříbí. Skutečné filmové umění nemusí být "akční", nebo se skrytou pointou, kdy si musíme lámat hlavu nebo kdy jsme neustále překvapováni. Pokud filmové umění předává a zrcadlí životní moudrost a prezentuje divákům důležité hodnoty "nad kterými se možná nedospělí ušklíbají" je to umění dobré. Snímek se při podrobnějším zkoumání zdá být poměrně detailně promyšlený. Zamyšlení nad koloběhem převtělování duše překračuje hranice ras; správné rozhodnutí je stále správným vzhledem k vyšším principům, které určují běh světa již věky; labyrint lidského života je po všechny věky sestaven ze stejných chodeb a při pohledu na historii lze odhalit jeho siluetu; proč se mi zdá, že některé lidi jako kdybych znal celý život, aniž bych se s nimi před tím kdy potkal; svět je tajuplné místo a smysl lidského života je učit se, pochopit, vystříhat se negativních věcí a postoupit k vyšším sférám mysli - a další věci se z Atlasu mraků dají vytahovat, jako z kouzelného klobouku.

Osobně jsem ocenil snímek o něco více, než předešlé spidermanovské hrané snímky. Andrew Garfield mi připomínal komiksového Petera Parkera více než Tobey Maguire. Garfield dokáže díky svojí povaze zobrazit mnohem větší paletu emocí. Také jsem ocenil návrat ke komiksové verzi pavučin, které si původně Spiderman skutečně sám vyráběl. Dalším plusem byl nový záporák Rhys Ifans alias Curt Connors, který se promění v ještěráka Lizarda. Ema Stone mi také více sedla jako Gwen Stacyová a stejně tak její milostný vztah s Parkerem byl dobře zahraný. Nechápal jsem ale, proč se tvůrci odklonili od původního způsobu získání pavoučích schopností - Parkera teď nekousne pavouk, který se náhodou připletl do fyzikálního pokusu, jak tomu je v komiksové předloze - možná chtěli navodit pocit, že půjde o trochu "jiného Spidermana".

Nolan opět dbá na co největší realističnost, ale pokud jde o dodržování komiksové předlohy, pohrává si například s postavou Banea (Tom Hardy) podle vlastní vůle. Nolan stříhá snímek v rytmu hudby Hanse Zimmera (jako to udělal v Inception se skladbou od Edith Piaf), nechává postavy nečekaně zjevovat a zase mizet, aniž si toho divák všimne. Skvěle odvádí pozornost diváka tam, kam potřebuje, aby jej v dalším okamžiku překvapil. Nolanovi se snímek povedl jak po stránce příběhové, která je poměrně silná, tak po stránce vizuální. Dal se spíše cestou vyprávění než zarputilé akce, které ovšem je ve 2,5 hodinovém snímku i tak celkem hodně.

Že je pronásledování Falun Gongu čínskou vládou silným tématem, se ukázalo již ve chvíli, když za svoje články o jeho represích získal Pulitzerovu cenu novinář Ian Johnson. Pearlman není jediný, kdo se do zdokumentování tohoto rozsáhlého problému pustil. Jeho snímek je již šestou filmovou stopáží, která se tématu věnuje, ovšem jeho pojetí mělo zatím největší úspěch, což hovoří samo za sebe. Divácká i odborná obec si tedy přijde na své.

Konfident je po dlouhé době skutečně zajímavou filmovou studií temné stránky totalitního Československa. Herecké výkony mě v dobrém slova smyslu pobavily i zamrazily. Jiří Mádl dostal možnost ukázat, že umí zahrát i dramatickou roli, kterou naplnil velmi dobře. Jan Budař uplatnil svoji komediální stránku, která tentokrát působila v kontextu příběhu spíše nebezpečnou zvráceností. Ondřej Vetchý dotáhl postavu velitele Dravce ještě dále, zajímalo by mě jen, jak vypadal Dravcův soukromý život, což snímek neukázal. Něco takového si nedokážu představit...

Ponurý svět, do kterého se Ridley Scott rozhodl zasadit Promethea, má být podle zápletky svět stvořitelů lidského druhu. Nabízí vhled do vyspělé technologie, kterou ovládají bytosti vysoké postavy podobné lidem. Jejich architektura ovšem připomíná fádní, strojové, lité až pekelné skulptury, což jen velmi těžko navozuje dojem, že se posádka setkává se svými stvořiteli. V kontextu obrazů božstev západních i východních náboženství se Scottovi „tvůrci“ nebo „architekti“ jak je nazývá, spíše podobají novodobý obrazům „ufonů“, mimozemských tvorů, kteří ovládají vyspělé elektronické technologie. Zatím, co božstva ztvárněná lidmi z historie mají éterická vzezření, krásné šaty a nadpřirozené mocnosti, Scottovi „tvůrci“ mají vesmírná plavidla a vyvíjejí nejrůznější „zbraně“, které mají formu živočichů, jež mají pouze dva pudy - množit se a zabíjet. Za zmínku stojí rozhodně oficiální stránky snímku projectprometheus.com, která představuje detailně všechny technologie Wayland Industries, popis mise Prometheus a další detaily související se snímkem, mnohé z nich ovšem ve filmu neuvidíte. Jedná se tedy o zvláštní bonus, jenž může přispět k pochopení celého snímku.

Opravdu mrazivá podívaná. Čtyřdílný dokument umístila společnost NTD Television pro on-line přehrávání na svých stránkách. Název filmové stopáže A Decade of Courage (Desetiletí odvahy) je zřejmě odvozen z období, které uplynulo od roku 1999, kdy započala ateistická komunistická strana takzvaný „boj proti zlým kultům". Tento termín čínské vlády zahrnuje všechny duchovní školy a organizace, které nejsou vládou schválené a povolené. V tomto období je v Číně právě na vzestupu duchovní škola Falun Gong, k níž se hlásí přes 70 milionů Číňanů z různých vrstev společnosti. Někteří experti na Čínu dokonce prohlašují, že pronásledováním Falun Gongu si čínská vláda definitivně podříznula pověstnou „větev" pod vlastníma nohama. Praktikující Falun Gongu a Asociace Falun Dafa v různých zemích podali proti čínským státníkům desítky soudních žalob a v široké míře médiím odhalili katastrofální stav lidských práv v Číně.

Hřebejk a ostatní, kteří se do tvorby snímku zapojili, naznačují, že nikomu se v životě nestane nic náhodou, za vším stojí určité důvody, a pokud sejete vítr, může se vám brzy stát, že sklidíte bouři. V Nevinnosti pověstné „boží mlýny" neúprosně melou a doslova semelou protagonistu, kterého ztvárnil Ondřej Vetchý, a také další postavy. Vzhledem k dovednému uzavření smyčky celého příběhu, jeho hlubokému morálnímu podtextu a poselství se stal snímek, alespoň pro mne, velkým překvapením. Pokud ale nechají tvůrci hlavní postavu zaplést do sítí, které jakoby odnikud vynášejí na povrch staré hříchy a donutí ji za ně pykat, je dopad mnohem zásadnější. Sigmund Freud říkal "pokud přehlížíte svoje instinkty, přepadnou vás zezadu" - Nevinnost napovídá, že zezadu nás může přepadnout i naše minulost.

S přihlédnutím ke spletitosti příběhu, kterou dokázal Nolan ztvárnit s jasnou přehledností a provést diváky hned několika úrovněmi lidské mysli ve snímku, který trvá dvě a půl hodiny a nenechá vás ani na chvilku v nepozornosti, musím uznat, že se jedná o přelomový snímek, který překonává svoje předchůdce. Jenom český název se trochu minul účinkem a místo Počátek bych dal spíše Vnuknutí. Pokud se jedná o hudební složku, speciální efekty a herecké výkony hlavních aktérů, hovořil bych o herecké vyzrálosti Leoparda Dicapria, skvělé kameře Wally Pfistera, jenž natáčel Temného rytíře, vynikajících zvláštních efektech Chrise Corboulda nebo skvěle vyměřené hudbě Hanse Zimmera. Je nasnadě, že se námět filmu pravděpodobně opírá o různé studie psychologů a filmy, jako Existenz, Cella, Johny Mnemonic nebo The Matrix. V literatuře můžeme podobné myšlenky najít například v Dantově Božské komedii nebo duchovní literatuře Východu - Jóga snu a spánku nebo Zhuan Falun.

Slabý scénář nezachránila ani přítomnost hereckých hvězd, pro jejichž herecké výkony nevytvořil režisér Johnston příliš velký prostor. Ke škodě snímku se Johnston příliš zabýval nelidským běsněním vlkodlaka, které zabírá snad více než čtvrtinu celého snímku. Příběh ukazuje na určitý ukrytý potenciál, který se Johnston pokouší rozvíjet, ale nakonec vyplyne do ztracena. Zajímavě působí třeba postava inspektora Scotland Yardu kterou hraje Hugo Weaving, ale jeho vyšetřování je spíše nulové. Další rozměr do snímku mohla přinést zejména Emily Bluntová v roli Gwen, která se pokouší z Lawrence krutou kletbu sejmout. Zdá se, že se příběh rozvine do nadpřirozena a Gwen ukáže síly dobra, které budou bojovat proti prokletí bezmeznou láskou, kterou k Lawrencovi chová, ale i tuto možnost tvůrci filmu propásli. Zajímaví herci i jejich herecké výkony. Dobrá kamera i střih. Pěkné kostýmy i exteriéry. Slabý příběh, přílišná brutalita scén a nevyužité příležitosti k rozvíjení děje. Podle mě se o hodnotný snímek se spíše nejedná.