Moco

Snímek ode mě dostává plusy, protože zobrazuje lidskost v kontrastu s posedlostí sebou samým, nechává diváka vážit dobro a zlo a přemýšlet zda hledat řešení ve vesmíru nebo se pokusit hledat chyby na své straně. Film je zábavný a díky hereckým výkonům Toma Hardyho a režii Rubena Fleischera má sympatický lidský rozměr. Hardy se v roli Eddieho Brocka úplně našel a je patrné, že mu ji buď napsali na tělo nebo se Hardy do role dokonale hodil. Když odečtu body za dlouhé akční scény, které bych vždy zkrátil tak na třetinu je výsledkem zábavný, ale i celkem podnětný snímek. Možná je dobré podotknout, že se u něj za břicha popadali především muži, ale kdo ví, třeba převážně chlapský humor nadchne i příslušnice něžného pohlaví...

Režisérka Debra Graniková využívá drobné detaily k ilustraci svobodného životního stylu a jeho konfrontaci s poněkud odlidštěným světem civilizace, konzumu a administrativy. Protože snímek nevyznívá jednostranně, můžeme porovnávat výhody i nevýhody dvou světů. Jednoho, který je na jednu stranu obtížnější a materiálně chudší ale zároveň svobodnější a nesrovnatelně klidnější. Druhého, který je značně materiální, neuvěřitelně kvapný, ale zároveň poskytuje obživu a výhody civilizace...

Americká produkce tohoto druhu je do značné míry odpad. Proč? Všímám si už dlouho jaké hodnoty tyhle produkce šíří a k čemu tyhle snímky lidi nabádají. Jedna za zhoubných věcí je povzbuzování lidí k šíří „hodnotové neutralitě“ - jako že všechno je v pohodě: Chováš se jako idiot - "super seš v pohodě"; právě si zavraždila pár lidí - "cool to je bezva"; nemáš žádné zábrany ani hodnoty - "suuuper to je jízda"; a tak dále. Přijde mi, že kinematografie se ve velké míře podílí na snižování inteligence obyvatelstva a vštěpuje nám dojem, že "být idiot je in", protože v životě vlastně o nic nejde, jen o to být "kůl". Tato hodnotová vyprázdněnost s důrazem na "neustálou akčnost" způsobuje, že vám dnes běžný divák o hlubším snímku řekne: "Celou dobu se tam nic nedělo, až na konec to docela šlo", no a myslí tím, že akční scény byly pouze na konci snímku. Vedení dialogu, přemýšlení, sociální kontakt, rozvaha, klid nebo duchovno a rozjímání - to už snad dnes ani není považováno za filmový koncept. Takže za mě je tento snímek odpad a nezachránila to ani linie dvou jakž takž normálních postav Mily Kunis a Sama Heughana, protože celkový koncept prostě směřuje k "hodnotovému vákuu" nebo „hodnotové neutralitě“. A je to pro kinematografii bod, ve kterém by se měla raději otočit a jít zpátky k tradičním hodnotám, hodnotnějším scénářům a režii...

Při zkoumání pozadí názvu institutu, který se zaštiťuje jménem významného čínského myslitele Konfucia (pozn.: dnes významného především za hranicemi Číny), narážíme na celou řadu absurdností a účelové propagandy. Považme například, že čínský režim v minulosti označoval Konfucia za „nepřítele číslo jedna“ a v opakovaných kampaních vedených předsedou Mao Ce-tungem a po něm také dalšími členy strany, systematicky vyhlazoval tradiční čínskou kulturu i odkaz samotného Konfucia. Čínský režim je ve skutečnosti bez respektu ke Konfuciovi nebo konfucianismu a využití jeho jména lze považovat za pouhý marketingový tah směrem k západním demokratickým zemím, jak snímek naznačuje. Jedná se především o formu infiltrace Západního školství.

Ať už se Marvel komiks vydá jakkoliv daleko do vesmíru a nalezne tam jakékoliv bytosti, stále bude nabízet akci ve smyslu nějakého druhu bitky nebo boje o něco. Ale nebuďme nespravedliví, nejde pouze o boj. Připomeňme si morální ponaučení z některých marvelovských snímků: Hromovládce Thór se naučil, že nejdůležitější a někdy také nejobtížnější je udržet mír namísto vrhání se do bojů, které by prokázaly jeho statečnost a schopnosti, a v konečném důsledku vyvolaly zkázonosnou válku. Doktor Strange dokázal povýšit zájmy lidstva nad svoje vlastní, mnohonásobně se obětoval v nekonečném utrpení, aby vykoupil osud lidstva. Tony Stark dokázal, že Iron Man není brnění, ale ten člověk uvnitř něho a tak dále. Takže Marvel není pouze o mělkosti a omezenosti, to by bylo přehnané tvrzení. Možná jde pouze o omezenost hlavních hranic a hybných sil jeho světa, definovaných jako – ateismus, přežije jen ten nejsilnější, vesmír je hmota bez duše a všichni spolu navzájem bojují. Vlastně se omezují na bojování hrdinů a Avengerů s padouchy a občas i Avengerů mezi sebou. Prostě se stále bojuje...

Pro marxisty je film asi něco jako modla, ale když se nad jeho životem zamyslím byl do značné míry pokrytecký. On sám nikdy nedokázal žít slušně a hnal se z konfliktu do konfliktu. Podobně potom jeho myšlenky vedly k vzestupu největších totalitních režimů světa. To se snažili filmový tvůrci ukázat reálnými záběry na konci snímku v titulcích - Marxovi fanoušci možná nepochopili, že se jedná o skutečné záběry jak lidé utíkají z komunistických zemí, jak tajná policie zatýká disidenty a jak se vyvražďují určené skupiny obyvatel. Jak je bulvárně známo Karel Marx měl nemanželské dítě se svojí služebnou, které nedával žádný plat, a vydržoval si jí pouze za jídlo a ubytování. Tak trochu nuzné podmínky pro člověka, kterého zaměstnával - a to kritizoval buržoazii za to, v jak nuzných podmínkách nutí žít zaměstnance jejich továren. Jasně byl to bojovník a ten nemá čas vydělávat, protože musí bojovat. Hodně ho finančně podporoval Engels, protože Marx byl značně konfliktní a dokázal se s málo kým shodnout a vydělat nějaké peníze. Jeho teorie jsou podobné jako on sám - konfliktní, neschopné kompromisu, spolupráce... z toho snímku mi také došlo, proč původně dobře míněná Engelsova snaha na začátku se na konci změnila v katastrofu. Engels se pod vlivem Marxe postupně radikalizoval. Myslím, že jejich teorie - násilím svrhnout vládnoucí třídu, potom přejít k socialismu vedoucímu k "ráji na zemi", tedy komunismu - byla úplný omyl. Pokud nepoužiji slovo naprostý podvod. Proč? Protože v praxi vedla k zabíjení a bojům. K moci se dostali nevzdělaní a nemorální lidé. Jen si vzpomeňme, co za lidi bylo v komunistické straně Československa. Ne nadarmo se slangově ne-li trochu lacině říkalo, že normálně se "hovno tlačí dolů", ale za komunismu se "hovno tlačí nahoru", což naznačovalo výběr lidí, kteří se dostávali k moci. Myšlenka na společnost, která je rájem na zemi díky tomu, že všechno patří všem je utopie. Za vlády všech komunistických režimů po celém světě vždy má moc v rukou jediná vládnoucí komunistická strana, která má zákonodárnou, soudní i výkonnou moc pod kontrolou. Dochází k širokému zneužívání moci, zinscenovaným soudním procesům, politickým vraždám a podobně (jak to vidíme i v dnešní Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji). Takže ona nostalgie nad učením Karla Marxe určitě není na místě. Byl to kompletní podvod na lidstvo. Jo a ještě mě napadá, že Marxovy myšlenky jsou mimo realitu i v tom, že v praxi se nikdy nedají uskutečnit. Jak bychom mohli mít beztřídní společnost? Nikdo to nedokázal zrealizovat, protože to v životě prostě funguje jinak. Můžeme si vysnít cokoliv chceme, ale to ještě neznamená, že to v praxi bude fungovat. Ať už ve stavebnictví nebo zdravotnictví, všude musíme vycházet z toho, jestli ta stavba, kterou jsme navrhly bude držet pohromadě, jestli je možné ji vůbec postavit atd. Tím je řečeno: Může společnost fungovat jako beztřídní, tak že jsou na tom všichni stejně, že vládnou dělníci a tak dále. Normálně, když chceme něco postavit, potřebujeme architekty, výrobce stavebnin, dělníky a v různých odvětvích technology, šéfy, kteří to řídí atd. Není možné, aby nebyli ty funkce různě oceňované podle náročnosti práce a schopností člověka. Také Marx a Engels vůbec nemysleli na to, že existují dobří a zlí lidé. Podle nich se zabíjením a svržením vládnoucí třídy měli z lidí stát andělé, kteří budou žít v poklidu a míru a budou jeden druhému pomáhat, nebudou krást a podvádět, budou všechen majetek navzájem sdílet a zřeknou se osobního vlastnictví a tak dále. Všechny ty takzvané komunistické režimy vypadaly následovně - komunistická strana ovládá všechno a lidé na ní otročí. Ve skutečném světě je to tak, že pokud chcete udělat z člověka ctnostnější a vznešenější bytost, musíte se dát cestou dobra a snahy o komunikaci, soucit s ostatními, pomoc ostatním, vzděláváním se a tak dále. Není to tak, že svrhnete a pozabíjíte všechno, co si myslíte, že vám brání ve vybudování vysněného "ráje" a až všechny překážky odstraníte, bude to už život a svět bez nespravedlnosti a bez obtíží. Po cestě jste ale spáchali strašné zločiny, nestanete se potom zločincem, kterého budou ostatní stíhat? A tak to skutečně dopadlo. Při svrhávání vlád komunisté pozabíjeli hodně lidí a potom se báli, že jim za to bude chtít někdo také ublížit a tak pokračovali dál v odstraňování "nepřátel" a i když už měli v rukou absolutní moc, stále se obávali, stále lidi potlačovali a nervózně všechno kontrolovali, jestli se někde neděje nějaká "podvratná činnost", která by je připravila o moc a postavila před spravedlnost. To byla ta atmosféra. Nebyl to ráj, byla to napjatá totalita. Navíc cesta do ráje vede jinudy. Nutno také jasně připomenout, že Marx je ateista, nevěří v Boha a tedy ani v duchovní závazky a z nich vyplývající morální omezení. Podle něho je jen třeba bojovat mezi sebou, což hlásá spojení Darwinismu a Marxismu do teorií o "třídním boji" vycházejícím z názoru, že "přežije jen ten nejsilnější". Vzájemnými boji se má dosahovat pokroku, prosperity atd. Ale co si budeme povídat. Můžeme vzájemnými boji dosáhnout harmonie? Učení mudrců jakými byly Lao-c', Konfucius, Sokrates, Siddhartha nebo Ježíš vede člověka k vyšším mravním hodnotám. Dodržováním mravních hodnot se z člověka může stát lepší člověk, který je schopen a ochoten pomáhat ostatním. Takže cesta za lepšími zítřky podle mě rozhodně nevede skrze Marxův - Engelsův třídní boj, ale přes vzdělávání, duchovní a morální hodnoty, kdy se člověk skutečně změní k lepšímu a jeho dobrota vychází z něj samotného, nikoliv z nějakého systému. Pokud sebelepší systém budou řídit a obývat nemorální lidé, určitě se z toho morální a spravedlivá společnost jen tak nestane. To by byla hodně naivní představa.

Dávám 3 hvězdičky hlavně za úchylnost profesora Marstona, ale i jeho ženy a jejich "asistentky". Mám rád filmy na motivy skutečných událostí, jako je tento. Je úžasné pochopit z čeho a jak Marston vytvořil komixovou postavu Wonder Woman - že "laso pravdy", které používá je symbolem detektoru lži, který se svojí ženou profesor Marston vytvořili. Je úžasné pochopit, že onen ostrov, na kterém žili pouze ženy (Amazonky) je symbolem ženského kláštera, kde vyrůstala jejich asistentka Olive. To mě všechno fascinuje - spojení vědy, umění, tvorby a skutečného života. Škoda ale, že se fim tolik točí okolo připoutání k sexuálním choutkám - asi ale profesor Marston a jeho dvě ženy nebyli úplně normální. Když do svých komixů dával stále více svazování provazy a lesbismus, začínal zvedat ze židle stále více lidí - nakonec mu Wonder Woman vezmou. Zajímavé také je, že se Marstonovi podařilo jako jedinému v té době prorazit s komixovou hrdinkou. Do té doby ženské hrdinky v komixu vždy kasovně propadly - málo kdo to kupoval. Dost možná to bylo i díky tomu, že Marston v komixech používal svůj psychologický výzkum a jeho teorii DISK - jak si podmanit člověka, aby mu to bylo příjemné. Prodej Wonder Woman překonal i komixi se Supermanem. DISK - dominance, svádění, podvolení, katarze (radost z podvolení), bohužel právě tahle teorie ho asi nakonec přivedla do perverzí a nakonec sám tragicky zemřel na rakovinu. Ona teorie DISK se oficiálně překládá asi takto: Dominance (Dominance), Influence (Vliv), Steadiness (Stálost) a Compliance (Dodržování pravidel). Chtěl prostřednictvím komixu děti vychovávat k tomu, aby se podvolili milující síle (ženě), protože věřil, že ženský princip - pečující, ochranitelský, mírumilovný - může udržet svět bez válek a konfliktů.

Nedávám moc často 4 hvězdičky, hlavně u snímků založených na skutečných událostech, což tento je, a navíc je skvěle zahraný a má pro mě tu správnou atmosféru - díky za bezva filmový zážitek. Nesu za týden kamarádovi do práce půjčit originál :)

Dávám 3 hvězdičky - proč, když je příběh velmi dobrý a Gal Gadot je asi nejlepší volba pro tuhle roli? První věc je, že počítačové efekty a animace nejsou můj šálek kávy a podle mě filmům spíš škodí. Sílu realističnosti, kterou objevili Christopher Nolan v Batman začíná nebo Martin Campbell v Casinu Royale, mám mnohem raději, než kdejakou animaci. Je to hodně evidentní například u snímku Souboj Titánů (1981), který je krásnou pohádkou a funguje mnohem lépe než efekty nabušený Souboj Titánů (2010). Takže více realističnosti by bylo plus. Druhá věc, která mě na snímku nejvíce mrzela byl konec - souboj Diany s Areem. Naprostá absence vynalézavosti a fantasie. Boha pusté rubání jednoho do druhého po více než pět minut. Omezenost filmových tvůrců, kteří si představují Bohy jako opice, které neumějí nic než do sebe bušit klackama (tyčema, meči, kusy skály, blesky...). Mohli využít například principu, kdy Ares zničí sám sebe, protože Diana zastává vyšší principy - nějaká vyšší síla nečekaně otočí Areovi útoky zpět na něj samotného. Nebo mohli znázornit nějakou formu vztahu, koho si lidé vyberou. Mohlo dojít k váhání lidí na jakou stranu se přidají - Diana nebo Ares - a ti co zvolí Area, shoří spolu s ním... Prostě velká škoda. Pokud by se tohle podařilo a podařilo prodat Dianiny schopnosti a detektor lži (laso pravdy) mnohem vynalézavěji, mohly akční scény přinést více než kopance a pěsti, ale také důvtip a zábavu... Takže trochu nápaditosti a nespoléhat na to, že všechno zachrání počítačová grafika - to je můj tip :).

Opravdu skládám poklonu, a hlavně ji skládám té lopotné práci, kdy se musejí filmový tvůrci pídit po faktech, sledovat osudy jednotlivých lidí, ptát se na detaily, zapisovat a třídit informace a nakonec z toho poskládat příběh. Pro mě to byl úžasný zážitek, jak se podařilo "uvařit", co nejpravdivější příběh o jedné (vlastně dvou) vlajce, vyvěšené na pobřeží Japonska za II. světové války.