Moco

Snad stokrát už běžely ve vysílání dokumentární pořady o druhé světové válce a celé téma je už jako tisíckrát prosátý písek. I když film Tlumočník je natočený na hodně osobní rovině, čímž přináší něco nového a zároveň je také reakcí na to, že se najde vždycky nějaký trouba, který by chtěl historii popírat nebo překrucovat. Filmoví tvůrci se nechali slyšet, že právě mladí lidé, kteří neznají historické souvislosti, mohou být snadněji ovlivňováni samozvanými přepisovateli historie...

„Dokument je nejsilnějším odhalením komunistického, socialistického a progresivního pokusu o převzetí moci v USA, který byl kdy natočen.“ - Ted Baehr, Movieguide

Pro mě byl snímek do jisté míry rozloučením s herečkou Carrie Fisherovou (princezna Leia), která zemřela 27. prosince minulého roku. Také filmoví tvůrci jí na konci věnovali „Rozloučení s naší princeznou“ . O příběhu toho mnoho neprozradím. Snad jen to, že nejprve jsem chtěl režiséra Johnsona poprosit, aby ho zakončil o třicet minut dříve, což by vytvořilo dobrý výchozí bod pro navázání na další pokračování. Nakonec mi ale došlo, že tvůrce pokračování legendární ságy chtěl přece jenom zajít ještě dál a uzavřít celou jednu velkou kapitolu. Také Sith Kylo Ren opakovaně zmiňuje silnou potřebu skončit se vším, co bylo, a začít znovu, jakoby tlumočil záměr George Lucase, vlastně nyní už Riana Johnsona, kterému byly svěřeny scénář i režie...

Snímek kombinuje výpovědi hlavních postav se skutečnými záběry a hranými scénami, které ilustrují jejich životní příběh. Dokument příležitostně provázejí komentáře různých expertů z Freedom House nebo právnických kruhů. Režisér Leon Lee ukazuje cit pro vyprávění. Zejména hrané scény od jeho předchozích snímků značně pokročili, co se týče uměleckého dojmu a kvality. Lee čas od času přerušuje nit osudu jedné ženy vyprávěním o další, čímž udržuje diváky v napětí až do konce. Podobné snímky z prostředí Číny jsou na jedné straně znepokojující, ale do jisté míry také uklidňující. Když lidský duch a dobrota nakonec vítězí nad masivním terorem státní moci, nepůsobí snímek až tak depresivně.

Pokud mám napsat hodnocení dávám snímku 100% a mám pro to své důvody. První je v tom, že naše země sice plodí významné osobnosti, ale tyto osobnosti často vyrůstají uprostřed naprosto šílené společnosti a během strastiplných životních zvratů a událostí. Možná je proto těžké, aby ta samá společnost sama uctívala ty, které vlastnoručně svrhla. A ani tento snímek to neměl lehké. Snímek je naplněný hvězdami současného českého filmového plátna, což samo o sobě chápu jako poctu odkazu Milady Horákové a jako vyjádření toho, že si jí váží. Na konci je scéna, kde na tiskové konferenci pokládají novináři otázky dceři Milady Horákové. Jednu z žurnalistek si "zahrála" uznávaná česká žurnalistka Daniela Drtinová, což chápu rovněž jako vyjádření pocty Miladě Horákové a možná (alespoň pro mě), jako gesto, kterým je řečeno: "Chceme následovat tvůj odkaz" nebo že "věříme v to v co jsi věřila i ty". A tyhle věci se nesou daleko za hranice nostalgie do vznešenějších končin tohoto světa, ve které já věřím, že existují. A díky kterým se vlastně Martin Mrnka rozhodl snímek produkovat a natočit. Takže díky za něj. Rád bych se zeptal také kolegů, kteří snímek kritizují po technické stránce: "Jak moc jste pomohli, aby byl snímek lepší než je teď? S Vašimi zkušenostmi jste se klidně mohli do natáčení zapojit a trochu tomu pomoci, aby to dopadlo lépe. Je to i Vaše historie a pokud jí umíte vyprávět prostřednictvím filmu, mohli jste udělat více než si jen sednout do kina a napsat pár odstavců hodnocení!" Sám za sebe se budu v budoucnosti snažit pomoci, když bude vznikat něco podobně důležitého. Takže díky za možnost tyto myšlenky tady napsat. MK

Mně osobně vadila brutalita a akční složky snímku, které měly ukázat, že i když jsou to replikanti a považujeme je za „výrobky“, neopravňuje nás to jednat s nimi bez soucitu, protože právě v tu chvíli ztrácíme svoje lidství. Prvoplánová nemilosrdnost a bezohlednost mě značně iritovala, ale tvůrci ji používali zcela záměrně, aby nastolovali otázku, jaké vlastnosti by člověk měl mít, aby si mohl říkat člověk...

Zajímavostí je, že ve scéně, kde se chystá arabský zloduch mučit postavu George Clooneyho, mu položí otázku zda zná techniky, které čínský režim používá na mučení lidí z duchovního hnutí Falun Gong, aby je přinutil zřeknout se své víry, což je narážka na skutečné případy mučení popisované zpravodaji OSN. Podivné je, že se právě v této scéně George Clooney záhadně zranil a lékaři nemohli dlouhou dobu přijít na to, co se mu ve skutečnosti stalo. Clooney měl údajně tak velké bolesti, že přemýšlel o sebevraždě. Nakonec zjistili, že došlo k vnitřnímu poranění hlavy a hollywoodský veterán se z toho zdárně zotavil...

Trochu jsem váhal dát 4 hvězdičky, když jsem viděl jak ostatní film hodnotí, ale to je běžná reakce lidí, kteří nemají vlastní názor, nebo si ho neudrží pod tlakem veřejného mínění. Ale vlastně nechci svůj názor ani obhajovat. Namísto toho, jak to na mě zapůsobilo. Myslím, že je to vynikající film. Skvělá myšlenka prolínání rozhovoru se starou osmdesátiletou Baarovou a událostmi, o kterých mluví. Fungovalo to skvěle. Velké plusy mají ode mne čeští herci - ale samozřejmě celý filmový štáb, režisér... Pavel Kříž v roli Hitlera - překvapující, ale sedlo mu to a zahrál to skvěle. Gedeon Burkhard jako Gustav Fröhlich byl vynikající. Karl Markovics jako Goebells byl rovněž perfektní. Samozřejmě Táňa Pauhofová, získává klid a jistotu a vyzrává, takovou hlavní roli dostat a uhrát je už samo o sobě pocta. Mám z filmu dojem, že Češi dokáží psát a točit vynikající snímky o vlastní historii. Film jsem viděl dlouho po jeho premiéře, takže už se všechno to napětí z prvního dojmu utřáslo. Pokud bude chtít mladá generace vědět něco o historii, tohle je skvělý vhled. A to je důležité, mít vlastní historii, abychom pochopili kdo jsme. Za tenhle snímek se autoři ani herci podle mě nemusejí stydět a já bych doporučil každému, aby se na něj podíval. Ztráta času to rozhodně není. Možná pro ty, kteří hledají lacinou akční podívanou a každý dialog ve filmu považují za "hluché místo".

Rowlingová nyní do příběhu dostává více humoru a díky tomu, že se děj časově posunul, mohl filmový štáb pod vedením režiséra Davida Yatese najmout starší herce, kteří přirozeně nabízejí větší rozsah hereckého umění a životní vyzrálost, což snímek posouvá do jiných sfér, než jsme byli u ságy Harryho Pottera zvyklí...

Naprosto šokující případ, kdy ředitel základní školy odvedl žákyně sedmé třídy na hotel, kde s nimi nají sexuální poměr vysocí úředníci, otvírá děj celého dokumentu. Úřady se případ snaží zamést pod stůl, ale skupina aktivistek, mezi nimiž je také známá čínská právnička Wang Jü, situaci odmítá přijmout. Rozhodnou se k případu přitáhnout pozornost veřejnosti a uspořádají protestní akci před základní školou, kam docházely podle všeho znásilněné školačky a kde stále působí onen ředitel školy, který je podle zveřejněných kamerových záznamů přivedl do hotelu. Každá z aktivistek před protestem učiní prohlášení na kameru jako pomyslný dopis na rozloučenou. Ženy tuší, co by mohlo následovat, protože jejich protest zcela jistě přitáhne pozornost úřadů vládnoucí komunistické strany. Dokument je pobuřující, šokující a velice autentický. Na každém kroku z něho dýchá úzkost totalitní společnosti, útěk a pronásledování, ale i solidarita aktivistů bojujících proti zvůli úředníků komunistické strany...