Recenze (4 352)
Takoví normální Američané (2013) (seriál)
Vydařená špionážní série z dob studené války a soupeření Spojených států a Sovětského svazu. Zajímavé je neustálé sledování rozporu mezi osobním životem a životem zaprodaným poslání, mezi ohledy na vlast a rozkazy a rodinou. Osvěžující je i fakt, že autoři nedělají ze sovětských špionů ani hlupáky ani všeho schopná monstra, ale sympatické lidi, kterým divák může porozumět a dokonce jim i přát úspěch.
Perníkový táta (2008) (seriál)
Stěží si od seriálu tohoto žánru přát víc. Má napětí, všechny sebenečekanější dějové zvraty jsou uvěřitelné, vyprávění nepostrádá originalitu, přitom si vystačí s reálnými lidmi bez supermanů, je o něčem - o zvládání nemoci, rodině, o drogách, o tom, kdy člověk má, anebo nemá právo překročit hranice etiky a zákona.
Carnivale (2003) (seriál)
Kouzelný, barvitý seriál plný fantazie, tajemství, snů, nečekaných zvratů, vysvětlení, která se ukážou vzápětí nic nevysvětlující... jak tak "světští" žijí. Mimořádný zážitek
Film o filmu: Babovřesky (2013)
Jaký šel, takovou potkal.
Já, já, já ... a ti druzí (1966)
Italská komedie typická pro svou dobu vzniku. Kladem je hlubší záběr, nepříjemná je italská ukecanost.
Rudyho má každý rád (2015) (seriál)
Další z mnoha důkazů, že Amerika se do Česka přesadit nedá. Cítí to všichni: divák zejména, ale i režie a herci, kteří nevědí, co mají hrát, a už vůbec ne, jak..
Hlava Medúzy (1999) (divadelní záznam)
Zřejmě to nebude špatně napsané, co tomu podráží nohy, jsou bídné herecké výkony.
LENI (2015) (divadelní záznam)
Velice působivé zamyšlení nad otázkami viny, spoluviny a odpovědnosti za život a zejména práci v nestandardních podmínkách diktatur. Děj lze snadno přesadit z postfašistických do postkomunistických reálií a na textu by nebylo nutno příliš měnit. Jak Zdena Studenková, Ľubomír Paulovič jsou výteční. Až se skoro nechce věřit, že něco tak povedeného vzniklo ve zdejším rybníku.
Pod pokličkou (1957)
Úsměvná romantická komedie té doby, jedna z mnohých, jež jsou si podobné jako vejce vejci. Tato vyniká krásnými interiéry, bystrými dialogy a zvláště pak Gerardem Philipem.
Atentát v Paříži (1972)
Uplynulými léty již velmi poznamenaný film navíc trpící značnou nepřehledností, kvůli níž se jej až nechce sledovat. hlavní devízou je plejáda dobře hrajících francouzských herců té doby.