Das blaue Licht
The Blue Light
Obsahy(1)
Z vrcholku hory Monte Cristallo září za úplňku tajemné modré světlo, které už dohnalo k smrti mnoho mladíků snažících se v noci vystoupat vzhůru. Za vše viní místní vesničané mladou dívku Juntu. Ta zná jako jediná cestu k modrému světlu a občas k němu chodí. Jednoho dne ji tajně sleduje do hor malíř Vigo. Vyzradí její tajemství a přinese zároveň velkou katastrofu... (Cecilka)
(více)Recenze (16)
Film Modré světlo by klidně mohl být jedním z "majstrštyků" meziválečného německého filmu.Je téměř zcela výhradním výtvorem kontroverzní režisérky Leni Riefenstahl,která film pojala jako jakousi baladu o dívce z hor(již také sama hraje),která je za své podivné chování pronásledována a nakonec dohnána k smrti místními pověrčivými vesničany.Téma,jak pro K.J.Erbena.Film je výborný po stránce estetiky.Střídají se tu scenérie italských Dolomitů,vodopádů a přelévajících se mraků s expresivními výrazy tváří,jež jakoby vypadly z filmů němé éry.Je zjevné,že právě v těchto filmech se režisérka inspirovala.Důkazem je i minimum dialogů(jsou dotáčeny postsynchronně a Leni zde mluví italsky),důraz na detail a filmový střih.Dnes už lze jen domýšlet,jak by její tvorba pokračovala např. v Hollywoodu,kdyby následovala před válkou do emigrace mnohé své krajany.Namísto toho však propůjčila svůj nesporný um fašistické ideologii a politicky angažovaným filmům,jež postavily tuto její režijní prvotinu trochu do stínu zapomnění.Doporučuji ke shlédnutí. ()
Leni Riefenstahl mala v nemej ére skúsenosti s horskými filmami a v Modrom svetle zúročila svoje skúsenosti. Atraktívnym sposobom vytvorila zaujímavé dielo s nádhernými zábermi na talianske dolomity ( tam sa film nakrúcal ), ku ktorým pridala mystický príbeh z podhorskej zapadnutej dedinky. Vizuálne dokonalé scény dotvárajú baladicky ladený príbeh zaostalej dievčiny Junty, ktorú dedina odsudzuje a vytesňuje zo spoločnosti. Režisérka si sama zahrala Juntu, postave dala rozlet a živočíšnosť. Tento debut vo veľkom filme sa Leni Riefenstahl vydaril, škoda, že okrem ešte jedného filmu nepokračovala v hranej tvorbe. Je všeobecne známe, že po Modrom svetle sa venovala dokumentárnej tvorbe pre Hitlera. ()
Klasické německé a rozhodně mistrovské dílo po všech stránkách věci. Dokonale propracovaný scénář nafilmovaný v kombinaci němého a zvukového filmu podpořené vynikajícím herectvím všech protagonistů, kde až neuvěřitelně vyniká Leni Riefenstahl, nasnímané dechberoucí kamerou, téměř nutí sledovat s otevřenou pusou. Scénář, produkce, režie, hlavní role, střih. Za tím vším Leni Riefenstahl stojí. Za kamerou už stál Hans Schneeberger a dá se říci, že to byl mistr svého řemesla. Úchvatné obrázky všech nasnímaných scenérií jsou pastvou pro oči. Po výtvarné stránce je černobílý obraz skutečně využit na maximum. Nic úchvatnějšího snad z této doby k vidění není. Na filmu jsou vidět na svou dobu neobvyklé postupy, kdy například ve scénách lezení po skále jsem nabyl dojmu, že se tu zřejmě inspiroval náš Bořivoj Zeman, který to použil např. ve svém filmu ´Ukradená vzducholoď´. Příběh jako takový dnes mnohé připomíná. Psychologické drama o záhadném modrém světlu ve skalách a podivínském mladém děvčeti je tak dokonale nafilmované, že ani dnes nenechá na pochybách. Škoda pozdějším politickým událostem v Německu, kdy bylo filmové umění Leni Riefenstahl zneužito k filmové propagandě nacizmu, neboť to na ní okamžitě uvrhlo černé světlo nevole a nenávisti. Každopádně tento snímek rozhodně patří mezi klenoty filmových děl. ()
Modré světlo je lyrickým zakončením éry tzv. “horských filmů”, v nichž étos přírody stál často v protikladu s lidskou přítomností. Debut Leni Riefenstahl velmi inklinuje k romantickým mýtům a de facto je prostou pohádkou, ve které rozčarování nad ztrátou zázračné průrvy v Mount Cristallo vede k destrukci hlavní hrdinky. Mimo jiné již zde lze vypozorovat nenápadné směřování k národněsocialistickým idelálům - kultivaci mýtů a uctívání přírody... ()
Úchvatně nasnímané exteriéry, opravdová obrazová báseň o mýtu čisté přírody či o ztraceném ráji. Už jen pro tohle by stálo za to, tenhle film vidět. Ale přitažlivost tohoto snímku pro našince jistě vyvěrá i z toho, že hrdinka je modelována dle vzoru vznešeného vyděděnce (ušlechtilého divocha), který našinec nasál už s četbou Foglarových románů, který ten model samozřejmě nevymyslel, přejal jej (jistě nevědomky) ze starší romanticko-dobrodružné literatury. Ve foglarovkách je často hrdina, který je okolím nechápán ba vysmíván, a který naopak svým okolím pohrdá, maje jej za přízemní a toužíc po něčem vyšším, uniká do „čisté“ přírody, která je projekčním plátnem jeho snů. Chata v Jezerní kotlině, nejlepší Foglarův román, je toho takřka vzorovým příkladem. Zde je to vlastně podobné - jen s ženskou variantou hrdiny. A jsou tu jisté nějaké rozdíly vyvolané tím, že film je určen dospělým, nikoliv nezletilé mládeži. Vzhledem k pozdějšímu osudu režisérky jsou už zde nalézány paralely s nacistickou ideologií, ale v tomto filmu to asi ještě není tak jednoznačné. Jistě nacizmus využíval mnohé z duchovního odkazu romantismu, ale stejně tak to dělaly imperialistické ideologie evropských koloniálních velmocí. Kolik jen vzniklo populárních dobrodružných romantických knih a filmů, které jsou implicitně rasistické a které obhajují kolonialismus. Ani Rudyard Kipling toho nezůstal ušetřen a ohlas tohoto najdeme i románech Julia Verna. To ale neznamená, že ta romantická schémata jsou sama o sobě protonacistická. Důkazem budiž již vzpomenutý Foglar, který romantická klišé neužívá k obhajobě rasy, víry, ideologie či impéria, ale k tomu aby čtenáře přiměl k vnitřní i vnější proměně. ()
Reklama