Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (1 559)

plakát

Čaj o páté (1969) (TV pořad) 

To je ale zábavné retro. Mírně ztrémované, ale jinak docela přirozené dobové hvězdy české pop music bez hvězdných manýr komentují své nadějné vyhlídky na budoucí kariéru, a to dokonce i v zahraničí. Evidentně se v roce 1969 mnozí domnívali, že aspoň nějaké uvolnění z roku 1968 vytrvá nadále.

plakát

Myš na měsíci (1963) 

Netušil Jsem, že skvělý film Myš, která řvala má toto pokračování. Pravda, Peter Sellers zde znatelně chybí, ale není to vůbec špatný film. Mimo to, že si utahuje z kosmického soupeření USA vs SSSR, utahuje si i z Velké Británie a  jejího ústupu z pozice světové velmoci, neboť knižectví Grand Fenwick je parodie na viktoriánskou Británii.  Uvolněnější duch 60. let je zde již přítomen, takže ani soupeření velmocí nekončí fatálně. PER HARMONIAM AD LUNUM.

plakát

Zvoník u Matky Boží (1923) 

Inu Hollywood, který všude musí vrazit Happy End. Titulního hrdinu nakonec tvůrci filmu na konci odstraní, protože pro Esmeraldu už udělal, co mohl, takže nyní by jenom překážel  jejímu štěsti v náručí Phoebově, který ostatně vypadá tak slizce nyvě, že mi dost kazil požitek  z filmu. Vůbec je tam až příliš toho milostného nytí, namísto aby bylo více Hrbáče. Při tom ten je skvělý, jeho maska působivá a jeho akrobatické kousky na průčelí Notre Dame dodnes uchvacující. Rovněž davové scény jsou pěkně režírované a monumentální. A moc se mi typově líbil Král Ludvík XI., byť se tam jeh mihl, který odpovídal představě, jakou jsem si utvoři při četbě Scottova Quentina Durwarda. Tři silné hvězdičky.

plakát

Ztracený svět (1925) 

Maně vzpomínám na všechny filmové adaptace Doylova románu, které jsem viděl, a připadá mi, že tato je nakonec nejvěrnější. A samozřejmě je stylotvorná, vždyť ten motiv, zde na konci filmu použitý, kdy prapotvora demoluje město a rozhání panikařící obyvatelstvo, byl následně použit mnohokráte. Kdekdo z toho filmu opisoval či čerpal inspiraci, i Karel Zeman k své Cestě do pravěku. Záběry ze Ztraceného světa jsou výtvarně skvělé a pranic nevadí ani ta trhaná animace pravěkých monster. Na expresivní herectví  se lehce zvykne, snad s výjimkou Miss White, podloudně do příběhu propašované "romantické" ženské hrdinky, která má zde snad jediný úkol, a to hrůzou třeštit oči. Zato postava prof. Challengera je skvěle obsazená a zahraná, nějak takhle jsem si ho kdysi při četbě představoval. Přes své stáří,  přes tíhnutí k senzačnosti, přes všechny zoologické lapsy, přes občasné dobou zaviněné technické nedokonalosti si ten film zaslouží plný počet hvězdiček, protože je to počátek jedné větve filmových příběhů.

plakát

Doly krále Šalamouna (1950) 

Na dobrodružný film je tam docela málo akce. Spíše to připomíná cestopisný dokument s etnografickými vložkami. Ale mnohé obrazy jsou nádherné, takže to trochu zachraňují. Hugo Haas samozřejmě potěšil, nehrál špatně. Ale stejně mi to připadá jako trochu promarněná příležitost.

plakát

Hledá se muž, který má dost času (1963) (TV film) 

V dětství jsem páně Hoffmeistrovu knihu Dalekohled aneb Kdo nevěří ať tam běží přečetl mnohokráte, takže jsem k autorovi pojal nějaké sympatie. Ty mi trochu pocuchala různá dochovaná svěděctví literátů v době poúnorových upozaďovaných, zvláště vzpomínka Jana Zábrany. Tento portrét tak odpovídá jeho charakteristice prorežimního a sama se sebou spokojeného bonvivána. Nicméně on sám byl opravdu činný u leckteré důležité události předválečného čs. kulturního života a zvláště jeho karikatury jsou excelentní.

plakát

Střevíčky (1961) 

Moc pěkná miniatura, velice civilní. Krása všednosti. Paní Jirásková je úžasná a Jiřina Bohdalová zde dává vzpomenout, že bývala opravdu herečkou. Pěkná střídmá hudba

plakát

Olympic v Paříži (1968) (TV film) 

Hezky zachycená dobová hravá atmosféra. Inspirace Perným dnem a podobnými filmy a klipy jasná. Ale je slyšet, že olympické písničky vyzní nejlépe v češtině, ta občasná angličtina je spíše srandovní.

plakát

Dobrodružství Marka Twaina (1944) 

Hlavní představitel je Marku Twainovi hodně podobný, některé pasáže jsou působivé, ale celkem je to životopis přislazený a romantizovaný, který zcela pomíjí Twainův ateismus a jeho misantropii v závěru jeho života.

plakát

Kde lampy bloudí (2006) 

Překvapivě příjemná, občas poetická a stále trhlá záležitost. A k tomu ty reálie zapomenuté železniční staničky.

Reklama

Reklama