Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (5 515)

plakát

Yu Chigong (2011) 

Další filmová pocta věhlasnému čínskému bojovníkovi z dávných dob, jehož děj je, jako obvykle, založen na životním příběhu. Tentokrát se jedná o slavného generála Yu Chigonga z dynastie Tang a tvůrci prostřednictvím tohoto snímku vytvořili jeho obraz úcty a loajality k císaři, který také miloval prostý lid a především svou ženu a syna. Dalo by se tedy říct, snímek jako každý jiný tohoto druhu. Jedná se však o snímek nízkorozpočtový, tudíž, co se týče výpravy a tradičních dechberoucích bitev tisíce a tisíce válečníků, je u tohoto počinu potřeba si nechat zajít chuť. Jediné, co vše drží nad vodou, jsou honosné kostýmy. A snad i poměrně jednoduchý scénář, který se sice snaží být zajímavý, ale bohužel je oproti tomu zase poměrně zkratkovitý, což je spíše na škodu. Na stopáž devadesáti minut ani není divu, neboť takovéto náměty vždy musí mít minimálně dvě hodiny, aby dané scény, konflikty a intriky měli nějaký ucelený smysl. Tady je to poměrně neomalené a mnohdy, právě vlivem zkrácenosti ve svém dějovém vývoji, i krapet nesmyslné. Na druhou stranu, my v Evropě o dané historii stejně nevíme nic, tudíž nám historické nepřesnosti mohu být zcela druhořadé. Takhle je to pro nás  jen další popcornový válečný historický  film z období dávné čínské historie.

plakát

Neporazitelný (1993) 

Na přelomu 80. - 90. let vznikla spousta nízkorozpočtových akčních thrillerů s bojovým uměním a tak ve videopůjčovnách bylo rozhodně z čeho vybírat. To přineslo, dnes už naprosto nepředstavitelné, množství akčních hrdinů, čímž také vznikla ohromná konkurence, což bohužel mělo pro všechny neblahý dopad. Mnohé snímky samozřejmě byly nevalné kvality, takže se ne každý okamžitě prosadil a protože se dějově takřka všechny  vezly ve stále stejné dějové šabloně, v polovině 90. let divácký zájem prostě začal upadat a bohužel to sebou stáhlo i ty, co se koncem 80. let ještě s přehledem prosadili. Viz Jean Claude Van Damme či Steven Seagal. V tomto snímku se o akčního hrdinu pokoušel Thomas Ian Griffith, který, jak je vidět, vsadil na vizáž Lorenze Lamase. A v podstatě i jako on má herecký projev a to i v bojových scénách. Námět příběhu byl už ve své době uvedení skutečně tak provařený, že by se i bez zhlédnutí filmu dal odvyprávět z paměti. To však Griffitha neodradilo, neboť je to on, kdo pro tento film scénář napsal. A jen tak mimochodem stál i za produkcí, takže jistě není náhodná účast hereckých es. Je tu Lance Henriksen, Tony Todd, v roli mafiánského bosse Burta Younga a sice v malé roli jazzmana, ale svou přítomností povznesené, Jamese Earla Jonese. každý svou postavu zahrál jak nejlépe umí, což skutečně snímek hodně povzneslo. Griffith si vybrat uměl. Režie se ujal Jon Hess, který měl za sebou nepovedené volné pokračování ekohororu ´Aligátor 2: Mutace´ (1991) a nelze tvrdit, že by se mu to tentokrát nepovedlo zase. Ba naopak. Ale jak bylo zmíněno výše, vlivem ohromné konkurence to byl i tak jen další snímek v řadě, takže nějakého úspěchu se to prostě dočkat nemohlo. Co se týče filmové akční práce, zůstal tak Thomas Ian Griffith na stejné úrovni jako jeho zřejmý vzor Lorenzo Lamas. V dnešní době to však ale jako vzpomínka na akční devadesátky funguje poměrně dobře.

plakát

Cestující v dešti (1970) 

Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech.

plakát

Rallye Modrý průsmyk (1972) 

´Závodníci´, jak zní v českém překladu původní název, byl v době své slávy největší reklamou na auto Moskvič 412, který v podstatě zavál čas. Dnes se to už asi ani neví, ale natáčení bylo dokonce sponzorováno touto společností, takže nejen že tu ani jiná auta nejsou, ale ukazuje se i výrobní hala výrobce těchto aut. A aby toho nebylo málo, v určitých chvílích se tu tvůrci strefují do známých mechaniků od Formule 1, byť je to už jiná motoristická liga. “Máme nový rekord. Vyměnili jsme převodovku za sedmnáct minut.” Ale tak zase na druhou stranu, proč nakonec ne. Devizou snímku je samozřejmě ukázat, čeho všeho je Moskvič schopen. A právě rallye na nejrůznějších terénech se k tomu hodí nejvíce. A aby to vypadalo co nejvěrohodněji, natáčení se zúčastnil v té době dvojnásobný mistr SSSR v rallye, autor knih o motoristických závodech a vylepšování aut, Edward Georgievich Singurindi. Takže jo, závody a vlastnosti Moskviče tu jsou v plné parádě, jen to snad i ve své době prostě muselo vypadat značně omšele. On je omšelý i ten použitý příběh, který vypadá, jakoby scénář ani neexistoval a děj se postupně vymýšlel až v průběhu natáčení. Nebo je to špatným střihem? Spousta dějových linií nemá logiku a v průběhu závodu jsou mnohé scény zcela zbytečně. Vzájemné vztahy a vůbec přátelství je něco, na co je ohledně závodníků poukazováno především. Bez toho prostě tým nemůže fungovat a o tom to vlastně po té dějové stránce celé je. Mít dobré auto pro vítězství nestačí. Nakonec, na schůzi ve výrobní hale továrny je o tom řeč. Těžko říct jak v Rusku, ale v Česku je snímek již dávno zapomenutý. No jo, ona žádná reklama na cokoliv nemá dlouhou životnost.

plakát

Sladká Irma (1963) 

Situační komedie s prvky grotesky, s naprostým minimalismem prostředí odehrávajícího se všeho dění, navíc mající stopáž hodně přes dvě hodiny, aniž by se to jedinkrát zadrhlo a ztrácelo svůj živý humor? Ale ano. Jedná se o další komediální kousek Jacka Lemmona nenechávající na pochybách. Jednoduchý námět scenáristicky zpracovaný do obrovských rozměrů se jen tak nevidí. Něco takového, obzvlášť, v dnešní době si nelze ani představit. Na tak dlouhou stopáž tempo neskomírá a naopak si stále drží svůj rytmus už od prvních minut. Na svou dobu vzniku hodně odvážný hollywoodský snímek, takže dle filmových historiků není náhoda, že se příběh odehrává zrovna v Paříži. Ani tak se nezabránilo, že jistou dobu byl snímek zakázán v televizním vysílání. Není od věci také připomenout, že v původní podobě se jednalo dokonce o muzikál. Scénář je skutečně mistrovsky zpracovaný, což vlivem onoho muzikálu snad ani není divu. Asi největší zajímavostí je fakt, že roli Irmi měla původně hrát Marilyn Monroe, ale vlivem její předčasné smrti musela být přeobsazena. Shirley Maclaine však postavě dala takové osobité kouzlo, že si místo ní snad Marilyn nelze ani představit. Ale kdo ví. Výprava je tedy vedená v minimalismu, ale tvůrci si na tom dali záležet. Ulice s restaurací a hotelem naproti. kde se vše odehrává, výjimka však byla v rámci příběhu také použita, je po vizuální stránce prostě nádhera. Romantická komedie plná zmatků, ztřeštěností a vtipných dialogů. Zapomeňte na prostitutku a milionáře ve snímku ´Pretty Woman´ (1990), který vznikl daleko později. Tady máme milostnou etudu mezi prostitutkou a pouličním policajtem a stojí to za to. Shirley MacLaine a především Jack Lennon se o to postarají.

plakát

The Man Who Never Was (1956) 

Úspěch čehokoliv nestojí jen na dobrém nápadu, ale je především závislý hlavně na dobré strategii. A nejen v období druhé světové války je takových příkladů přehršel. Scénář pro tento snímek byl zpracován na základě knihy Ewena Montagu, který byl přímým účastníkem, tudíž se v podstatě jedná o jeho paměti. Snímek tak nejenže připomíná hrdinské činy účastníků, ale především jim tímto vzdává hold. Nakonec, to je úkol každého takového filmu. Bohužel se to neobešlo bez politické propagandy vlivem britské politické situace v padesátých letech dvacátého století, ale v dnešní době to už vlivem neznalosti dobové historie málokdo zachytí. Snímek je především konverzační a naprosto dokonale zachycuje veškeré plánování, analýzy a projednávání, které je nakonec zakončeno daným činem. Potom už jen následuje kapitola o tom, jak protistrana zareagovala a jak konala. O operaci Mincemeat zřejmě málokdo něco slyšel a v našich končinách ani není divu. Takových všelijakých operací byla hromada a ne vše se dává po historické stránce najevo. Každopádně je nám tato událost přiblížena snímkem, který se řadí k vynikajícím špionážním thrillerům z období druhé světové války. Romantická atmosféra vsunutého milostného motivu je už jen malý doplněk děje, který nezavazí a naopak je vcelku i příjemný. Je to především tím, že se v tom netlačilo výrazně na pilu, jak je v dnešní době obvyklé. Jedná se tedy jen o filmový příběh založený na faktech, o kterých už je potřeba se dozvědět podrobnosti jinde. V rámci klasického filmu se jedná o dokonalost, o čemž nemůže být pochyb. Tady tvůrci skutečně udělali kus poctivé filmové práce. Mírné napětí jen z konverzací bez použití soundtracku se povede málokomu.

plakát

Malý navigátor (1986) 

Sci-fi snímky s tématikou mimozemšťanů a cestování v čase byly v 80. letech hodně populární a těšily se diváckého zájmu a tak nebylo od věci, že po takovém námětu sáhlo i Disney studio a vyprodukovalo takové snímky se zaměřením na dětské diváky, Pro tento se použily motivy oba a kupodivu zcela smysluplně. Dětské dobrodružství 12 letého chlapce by mu nejeden vrstevník snad i záviděl. Pro dospělého diváka to zase až tak úplná pecka není, ale z dětského hlediska je snímek v rámci dobrodružné zábavy a mírnější dramatizace v dějství v budoucnosti zcela dostačující. Ona i vizuální stránka je tak nějak akorát. S ničím se nepřehání, takže více vyniká přirozenost. Z dnešního pohledu však technické triky přeci jen už kapánek zestárly, ale u dětského filmu tohoto druhu to ještě stále lze prominout. A dějový motiv? Přátelství s mimozemšťanem a jeho povaha je jak ze snímku ´E.T. - Mimozemšťan´ (1982), po technické stránce jakoby šmrncnutý motivem robota ze snímku ´Číslo 5 žije´ (1986) a to cestování časem samozřejmě nejvíce připomíná film ´Návrat do budoucnosti´ (1985). Co se týče ohromné naivity vědců z NASA, to už k tomu prostě patří. Po zábavné stránce snímek funguje a onu nostalgickou atmosféru krásně vytváří se vším všudy. Jen tak pro zajímavost, pozná tu někdo mladou Sarah Jessicu Parker v roli sanitářky v NASA?

plakát

Netvor přichází (1956) 

Třetí snímek o vodním stvoření vznikl snad už z donucení. Tvůrci se tentokrát inspirovali Frankensteinem, takže byl opět byl chycen, převezen do civilizace a tam se na něm vědci vyřádili. Chytré hlavy z něj udělali suchozemce. A stejně jako Frankensteinův výtvor opět uprchl a začal zabíjet. No jo. Snímek je už jen spíše konverzační ozvláštněný romantickým a manželským dramatem, což námětu vcelku škodí. Příběh se tak zabývá hlavně tomu a řádění netvora je jen jako samolíbivý doplněk. Na druhou stranu opět alespoň uchvátí podmořské scény s potápěči, u kterých jeden až zalituje, že to není barevné. Technická filmová stránka opět typická na padesátá léta, která vizuálně má stále své typické nezaměnitelné kouzlo. To však na celistvosti filmu nestačilo. Třetí volné pokračování tedy po hororové stránce nemá šanci nijak uhranout. Tady si zřejmě tvůrci klasicky řekli, kujme železo dokud je žhavé, a takto to dopadlo. Viditelně značně nízkorozpočtový film, což se tvůrci hodně snažili zakrýt a svým způsobem se jim to podařilo, avšak co se týče onoho netvora, spíše vypadá jako parodie na sebe sama.

plakát

I pirati della costa (1960) 

Další romanticko-dobrodružný snímek s pirátskou tématikou z přelomu 50. - 60.let, ve kterém si hlavní roli španělského kapitána zahrál Lex Barker. Snímek v dnešní době bohužel upadl v zapomnění a je to škoda. Po žánrové stránce nepostrádá nic patřičného a vedle, ve své době, ohromné konkurence dostatečně obstojí. Dobrodružná zábavnost neunavuje a i když je místy znatelná levnost, po žánrové stránce si vede prostě skvěle. Kostýmní film je veden spíše v konverzaci, ale v živé atmosféře. To znamená, že bitevní scény a souboje samozřejmě nechybí, ale jsou poměrně krátké na to, aby se po divácké stránce dali užít. Škarohlíd se samozřejmě pozastaví nad leckterou postrádající logikou, ale mnohým to může být zcela jedno. Filmový zážitek klasického filmu pro celou rodinu to plně  přináší. Děj je tedy jednoduchý, v dramatičnosti a napětí se nepřepaluje, Lex Barker jako obvykle vyzařuje své charisma a i pohledné ženy všemu dodávají to správnou romantickou náladu. A co se týče lodí, nádhera.

plakát

Parta (1966) 

Melodramatický snímek na základě bestselleru Mary McCarthy, jednoduše řečeno, zobrazující osudy osmi kamarádek po absolvování prestižní dívčí univerzity. Kromě jedné, která odjede do Evropy, všechny prožívají problematické vztahy. Tvůrci se vyhnuli sociální satiře obsahující literární románová předloha, ve své době prý hodně vyhledávaná, a místo toho systematicky předložili tehdejší kontroverzní témata. Svévolná láska, zneužívání, antikoncepce, potraty, lesbismus, duševní choroby a drogy. Není divu, že byl v kinech vyhledáván i tento film, který se tak stal kasovním trhákem. A to se nejedná o žádnou psychologickou sondu, jak by mohlo být patrné. Je to film o běžném životě mladých dospívajících děvčat se vším všudy co to všechno obnáší. Ve snímku jsou daná šedesátá léta poměrně svěží a v rámci daných skutků nemálo dominantní. Na svou dobu jsou rozpracovaná témata hodně odvážná, což v současné době samozřejmě už takto nepřijde. Dějství je místy sice docela povrchní, ale jinak vcelku poutavé. Hlavně pro dámskou část diváků, neboť je to samozřejmě cílené na ně. Natočeno stylově, živě, s výbornými dialogy a vůbec v dané problematice okázale. A pozor, tohle rozhodně není nic pro pány, kteří něčemu takovému pranic nerozumí.

Ovládací panel
8 bodů

Reklama

Reklama