Beatrix

Beatrix je sama doma. Po většinu času. V domě, který jí nepatří. Který jen dočasně obývá. Víc se toho o hlavní aktérce filmu ani okolnostech jejího pobytu nedozvíme. Situačně laděný snímek, pracující s herci a prvkem inscenace, se právě díky omezenému množství informací, kterých se divákovi dostává, ve výsledku stává svébytnou existenciální studií. Do popředí vystupují momenty plynutí času, bezúčelného setrvávání v okamžiku. Navíc kamera, permanentně zaměřená na hlavní představitelku filmu, nám zprostředkovává její v prostoru zachycovanou tělesnost zároveň jako blízkost i jako něco cizího. (MFDF Ji.hlava)