Moře

Manuelovi a Ramallovi bylo deset, když na jejich rodném ostrově Mallorca vypukla občanská válka. Stali se očitými svědky násilné smrti otce kamaráda u zdi hřbitova. O deset let později se Manuel a Ramallo opět setkávají v sanatoriu. Oba dva jsou nemocní tuberkulózou, ale každý má k nemoci jiný přístup: zatímco Ramallo nemoc skoro ignoruje, Manuel našel útěchu v náboženství. Mezi muži vzniká hluboký vztah založený na Manuelově fascinaci Ramallovou vitalitou a Ramallovým obdivem k Manuelově silné víře. Pomalu však Manuelova víra oslabuje a on zjistí, že to co cítí k Ramallovi je něco víc než jen přátelství....(Febiofest 2004) Šílenej drasťák, ale jinak film zajímavej. (13.09.2007)

Takováto díla mohou vzniknout jenom v Evropě. Zvyknout se dá na vše...i na smrt. Film zahalený temnotou, krví, bezcitností, nadějí... Zvláštní snímek na mě poprvé působil hodně depresivně a trošku až nevěrohodně, napodruhé jsem už více vnímal příběh, postavy a jak byl skvěle natočen a co prostřednictvím filmu chtěli tvůrci říci. 9999 (30.07.2023)

Film není pro slabé povahy. Pro senzitivnější už vůbec není vhodné, shlédnout 2 filmy Agustí Villarongy během 2 dnů. To jsem udělala v rámci La Películy já (a se mnou i moji blízcí). Před 2. filmem (což bylo Moře) jsem se dokonce těšila na besedu s tvůrcem, která měla následovat. V závěru filmu jsem byla tak otřesená, že jsem cítila, že besedu rozhodně nezvládnu. V tomto rozpoložení se na mě obrátil manžel: "Besedu si nechám ujít". Dnes mi poslal sms. 3 otázky pro režiséra: 1. Jste homosexuál? 2. Zabil jste někoho? O čem bude váš další film? Pro ty, které můj úvod neodradil: Moře mi připadalo lepší než Tmavý chléb. Je to v mnoha aspektech poetický film. Násilí a hrůzy, které musíte shlédnout, nejsou samoúčelné. Kdybych na to měla sílu, chtěla bych film vidět alespoň ještě jednou, abych ho mohla lépe pochopit a ocenit. 3 hvězdičky v mém hodnocení jsou výsledkem toho, že lidská špatnost a brutalita v mém vnímání zcela přebila poetický rozměr filmu. A otázka na závěr. Jeptiška odkládá čepec, zvedne hlavu a nadechne se. Happy end? Nebo totální ztráta víry a smyslu lidského konání? (17.02.2011)

Viděno před pár dny na LFŠ v UH a ještě teď mi to doznívá, jako nějaké silné trauma, a že jsme se tak po skončení opravdu cítili, asi jako když vás vysaje mozkomor :D Intenzivní pocity sklíčení a sugestivního scénáře s otřesným koncem ve spojením s vedrem v Redutě mě zřejmě úplně odpoutaly od hledání jakýchkoli chyb na tomto snímku. Nechápu tedy všeobecně nižší hodnocení. Nevím co byste ještě od takového typu dramatu chtěli, naopak bych možná spíš ubral, ale to už by zase nebylo ono :) Skvělé herecké výkony tomu daly korunu a já jsem naprosto spokojený, byť tohle dílo nechci vidět už hodně dlouho. Nic pro čajíčky, a to ani ne ztvárněním, spíš osudem postav samotným. Brrr (29.07.2014)

Film má zpočátku náběh na hodně solidní drama. A celá „dětská“ linka je velmi působivá. Ovšem po přenesení děje do dospělosti začne snímek pozvolna upadat. Krom „uvítací“ smrti se pak až na pár výjimečných momentů žádné další důležité událostí nedějí (čemuž odpovídá už první „velký“ konflikt, který končí skopanou kočkou a tetováním…ehm). Život v léčebně plyne dál, někdo občas uteče nebo se pohádá, sem tam se vrací hodně dramatický hudební motiv, který nasvědčuje, že „teď něco přijde!“, avšak…nic zvláštního/fatálního stále nepřichází (a přiznám se, že mě tohle nezvládnuté užívání hudby začalo postupně dráždit). Jistě ale ne tolik, jako ústřední mužská dvojice složená z fanatického pánbíčkáře a nevyrovnaného grázlíka, kteří mě brzo začali nanejvýš štvát. A na konci sice došlo jakéhosi „naplnění osudů“, ovšem poněkud rozpačitého (i když jsem se obával, že se vše zvrtne v podstatně větší grotesku, na což naštěstí nedošlo…ale moc tedy nechybělo). Nicméně, potenciál snímku zůstal nenaplněn, a ode mě si Moře proto vysloužilo pouze průměr. (18.08.2014)