Historya ni Ha

A profound exploration of the purpose of art and the quest to find a meaning of life when everything seems lost...( Sledována verze trvající 276 minut). (22.02.2022)

All you need is Lav. Pouze Diaz si může dovolit obsadit do hlavní role bezmála pětihodinového dramatu břichomluvce/loutku se zlomeným srdcem a přesto vytvořit nadčasový, konceptuálně fascinující film, který je stejně tak cynický, jako hypnotizující. // Děj se odehrává v padesátých letech, některé předměty (Coca Cola v plastu, deštníky, zavazadla) však nápadně odkazují na současnost, jako by bylo jedno, co je za dobu – historie se pořád opakuje. Ale snad poprvé mi u Diaze přišlo, že skrze temnotu prosvitl i paprsek naděje. // Nemůžu ten film dostat z těla. (20.02.2022)

1. Příběh o exotovi Hernandovi, lidovém showmanovi, co se od jisté chvíle celou duší provtělí do svého společníka, loutky jménem Ha, a skrze loutku dlouhodobě mluví i se všemi lidmi, které potká, mě příliš nebral. Námět není špatný, ale zdaleka ne hodný málem 5tihodinové stopáže. 2. Úvodní půlhodina s prostředím lodě, baru, hotelu a posléze prvním putováním přírodou v bouřce mě nesmírně zaujala, ale od prvního předvádění loutky jsem pak začínal mít pocit, že koukám na divný bizár, který je bůhvíproč pojat jako pomalý černobílý art. 3. Přesto to nemuselo být špatné, kdyby to mělo rozumnou stopáž a po celou dobu poutavé rozvíjení příběhu. Jenže nás tu čeká i spousta dlouhých záběru, které buď: a) jsou sice krásně prosluněné, ale vůbec nic se v nich neděje; nebo b) něco se v nich děje, jenže to něco není pořádně vidět, protože se to odehrává v naprosté tmě. 4. Skoro vždy, když po dlouhé době snímek v mých očích stoupal díky zajímavější scéně nebo motivu (včetně politické reflexe!), okamžitě ho vystřídalo cosi pro mě naopak iritujícího, např. když po vrcholném vystoupení s loutkou a následně tragickém masakru následuje pár minut zpomalených záběrů s divným zvukem. 5. Jméno a tvorba filipínského režiséra Lava Diaze nejsou pro mě neznámé. Viděl jsem podobně dlouhý Diazův „a cappela muzikál“ Období ďábla a poetické krimi drama Rod, zvíře, přičemž obojí mě přes náročný styl dost nadchlo, obojímu jsem udělil silné 4* a oběma filmy mi Diaz s úspěchem ukázal nový originální styl filmového umění. Jenže tady to už pro mě často hraničilo s x-tou recyklací stejného stylu, nefunkčním natažením na obří stopáž a tím i často těžkým rozmělněním všeho zdařilého. I tak zajímavá scéna, jakou je ke konci vyučování filipínských domorodců v přírodě, se stává při nekonečném opakování lidové říkanky již otravná. Po delší době pro mě jedno naprosté artové utrpení. [40%] (15.04.2023)