Andaluský pes

To se takhle ráno chlápek chystá v koupelně, očistí si břitvu a při holení rozřízne své přítelkyni oko. Slavná a stále šokující scéna je jen jedna z mnoha ujetostí v tomhle absurdním filmečku, který dřív mnohé diváky pobouřil. Ve filmu se ale mezi bizarnostmi dá vystopovat i nějaký ten příběh. Je to v podstatě romance s prvky hororu a černé komedie. Hlavně je tu spoustu šílených, ale vizuálně zajímavých obrazů. Film má i na dnešní poměry solidní tempo a vůbec mě nenudil jako jiné slavné surrealistické kousky, což bude i rozumnou stopáží. Film s otevřeným výkladem, který stále působí zajímavě. (7/10) (07.01.2022)

Tak toto opravdu není můj šálek kávy (jde o přesný opak). Marně přemýšlím, kdy mě naposled něco tak moc minulo. Nechápal jsem to a po celou dobu filmu se nudil (luštit nastražená a v některých momentech spíš domnělá podobenství mě po chvíli přestalo bavit a tvůrce podezřívám z toho, že si k realizaci svých snových výjevů přizvali i nějaké ty halucinogenní pomocníky). Profkláklé záběry s řezáním oka a mravenci mě nechaly chladným, to mě spíš z apatie probudilo „tahání klavíru“ a pak držení „částí ženského těla“ (to mělo svoji myšlenku, ehm), avšak 2 momenty na celý snímek jsou „poněkud“ málo. Pravděpodobně neumím docenit skutečné umělecké dílo, ale…nikdy jsem netvrdil, že ano, takže po zhruba 2 a půl letech hodnotím odpadem (a po takové době z toho mám skoro až dětinskou radost). (13.04.2015)

Andaluský pes je něco jako vrcholně surrealistická noční můra. S fantasmagorickými a bizarními výjevy, které vám zamotají rozumem. Je to jedinečná umělecká halucinace. Z celé tvorby Luise Buñuela jsem dosud zhlédla pouze tuto jeho prvotinu, Andaluského psa. A ač, neznalá jeho dalšími filmy, tento originální výjev bude vždy to první, co mi ve spojení s jeho osobou vytane na mysl. (02.02.2011)

„Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, skutečný průběh myšlení. Diktát myšlení s vyloučením kontroly vykonávané rozumem mimo jakékoli estetické nebo mravní zaujetí.“ To je definice surrealismu podle Bretona (autor manifestu surrealismu). Samotná tato citace nám odkrývá podstatu, jaký film je, neboť ANDALUSKÝ PES je vrcholným dílem surrealistického snažení 20. let. Pokud jde o film, můžeme to tvrdit téměř s jistotou. O tomto díle jsem četl, že vzniklo na základě snových vidění režiséra Luise Buñuela a Salvadora Dalího. Společně se domluvili, že by ze svých snových vizí mohli udělat film. V duchu surrealistického „volnomyšlenkářství“ dali dohromady nahodilé představy, které nemají dějové, časové ani logické souvislosti. Jsou to stavy lidské mysli, které se náhodně objevují jako asociace nebo nálady člověka. Zdroje těchto asociací a nálad se nehledají, což způsobuje chaos. Právě v tom je schována ona absence rozumové kontroly. Prvotní ryzí vize bez jakékoli pozdější úpravy. Časová nedůležitost je ve filmu zdůrazněna chaotickými časovými skoky. K navození bizarních představ často surrealisté využívali znalosti Freudovské psychoanalýzy. Některé záběry dávají vzpomenout na halucinogenní experimenty 60. let. I v době o 30let později se objevovaly často umělecké subjekty ať už v hudbě, filmu nebo výtvarném umění, které nesly prvky surrealismu. To vypovídá o mnohem větší šíři záběru a vlivu tohoto uměleckého směru, než je mu běžně připisováno. Je to směr, který můžeme sledovat i v dnešním světě. Nevymřel ve 30. letech. Andaluský pes je uměleckým dílem, jehož uměleckost ještě vyzdvihuje jeho stáří a němost. Je to dílo prověřené časem. Pro mě to ale není film, který by mě bavil nebo mě nějak obohatil. Byl jsem rád, že to má jen 16 minut, což byl asi jediný důvod, proč jsem to dokoukal do konce. Přesto tomu dám 5 hvězdiček, neboť nechci pošlapávat opravdové umění jen z důvodu, že mě osobně neoslovuje. (09.12.2010)

Vopred som netušil, čo mám od Buñuelovho filmu čakať a teraz po zhliadnutí ani presne neviem, čo som to vlastne pozeral. Zo všetkého najviac mi to pripomínalo akúsi surrealistickú exhibíciu, prirodzene bez hlbšieho zmyslu, ktorá navyše išla značne mimo mňa. Možno je to na mňa len príliš silná káva, možno som sa len príliš nesústredil, možno... Každopádne, nie všetko, čo je pôsobivé a šokujúce je aj kvalitné. Súhlasím s tým, že je to dielo, ktoré treba vidieť (a hlavne je to dielo, nad ktorým sa dajú viesť nekonečné debaty), ja osobne som už rád, že to mám za sebou a taktiež to už znova vidieť nemusím. Som si ale istý, že milovníci surrealizmu boli pri pozeraní na vrchole blaha... (26.12.2007)