Pětadvacet jednadvacet

První dva díly seriálu mě rozhodně zahákovaly, potřeštěná hlavní hrdinka Na Hee Do (Kim Tae Ri) je naprosto neodolatelná, když začne řešit svoji stagnující kariéru šermířky. Potká v půjčovně mang mladíka Baek Yi Jin (Nam Joo Hyuk), který má pro její šílené eskapády pochopení, navzdory původnímu nedorozumění mezi nimi. Seriál přináší nostalgické ohlédnutí do konce 90.let, kdy v Koreji zuřila finanční krize, která zničila život mnoha lidem a rodinám. Seriál má neuvěřitelně povedenou nostalgickou atmosféru, emočně je vypjatý jako tituly z nulté dekády. Jenže on přidává něco navíc, mícha naprosto mazáckým způsobem romantické momenty, středoškolské třeštění party přátel (jakoby z anime, včetně plážového dílu!), sportrovní šerm a do toho naprosto vážné problémy a momenty reálného života. Uvidíte občas také trochu komedie, hlavně decentní romantiku, moc pěkně rozvinuté charaktery, tohle je skutečně drama žádná soap opera (nic proti nim, jen vysvětluji). Co mě na seriálu bavilo byl nejen výkon hlavní dvojky (Kim Tae Ri vypadá ve 32 pořád jako středoškolačka), hudba, ale také celkově povedená atmosféra, mix žánrů. Mínusem je, že po díle dvanáct cítím, že stopáž dílů je přetažená nad hodinu zbytečně (prostě to diváka moc vyčerpává a otupuje pozornost). Seriál díky přebytečné stopáži uplývá jakoby do ztracena, klidně mohl být o dva díly nebo hodně desítek minut kratší, finále jsem si přece jen představoval jinak, přesto památný seriál hodný reprízy. (14.05.2022)

Tenhle korejský retro seriál ze sportovního prostředí je překvapivě dospělé K-drma. Odehrává se totiž na pozadí v podstatě státního krachu Jižní Koreje v 90. letech, řeší se tam finanční problémy, šikana, tělesné tresty, 11. září a celkově je to na poměry žánru velmi uměřené. Navíc některá scenáristická řešení mě zaujala. Takže doporučuji. (10.10.2023)

Twenty Five Twenty One je skvělým případem, že se nemusíte zaměřit jen na jeden aspekt - sport, přátelské vztahy nebo romantika. Vše je zde zkombinováno do velmi povedené směsice, kde si každý najde něco svého. Musím se přiznat, že v tomhle případě pro mě nejvýraznějším prvkem nebyl vztah dvou hlavních hrdinů, ale spíše hlavně vztah Na Hee-do a Ko Yu-rim, který byl za mě osobně "highlightem" celé série. Romantická zápletka byla spíš něco jako lepidlo, které spojovalo celý příběh dohromady, ale zaměření bylo často spíše na ty jednotlivé střípky v životě Na Hee-do a lidí kolem ní. Pokud bych něco měl ještě vyzdvihnout, tak herecké výkony protagonistů. Kim Tae-ri je skvělá herečka, to už jsem sice věděl, ale teď mi to ještě více potvrdila. Příjemným překvapením pro mě byla ale Bona, která Ko Yu-rim zahrála naprosto výborně. A i ostatní rozhodně nezaháleli a předvedli povedené výkony. Musím ocenit i zasazení do obtížné doby pro Koreu během IMF krize na konci 90. let a použitou hudbu (Ostatně tohle drama bylo prý inspirováno písní, která v něm několikrát zazní - "Jaurim - Twenty Five Twenty One"). Možná jen škoda, že nebylo více prostoru na rozvedení některých zápletek a charakterů některých postav. Možná by seriálu prospělo o pár epizod navíc, ale i těch 16, které jsme dostali rozhodně stojí za to. Po nějaké době opět korejské drama, které mě emotivně zasáhlo a zůstane se mnou rozhodně dlouho. (05.04.2022)

Moc ráda jsem znovu viděla prince Baek Aha z mých milovaných Moon Lovers. Nam Džu Hjok má v 28 letech už pěkně rozjetou kariéru a točí jako divý. Patří k mým oblíbencům, jeho milé a nevinné tváři odpustím snad všechno. Tento seriál jsem si vybrala kvůli němu, ale jeho děj mě zklamal. Prostředí sportovního šermu mě nezaujalo, je to takový bizarní sport. Vztah obou šermířek me nebral, takova dětinská holčičí řevnivost, zatímco jsou vlastně nejlepší kamarádky. Hlavní hrdinka mi byla silně nesympatická, nedokázala jsem se ztotožnit s její povahou. Na mě až moc fanatická, nesmyslně optimistická, přehnaně praštěná a neuvěřitelně hloupá. Takové střevo jsem byla snad naposled ve 13ti a ne skoro ve 20ti! Takže jestli její chování mělo ilustrovat někoho, kdo zastydnul ve 13 letech, tak to se vážně povedlo. Rádoby dojemné scénky holčičího přátelství jsem později už přeskakovala. Po záblesku naděje, že by snad hrdinka mohla dospět a zmoudřet, přišel naprosto příšerný konec, kdy zase zklamala na celé čáře. Ani jsem nedokázala brečet, jen mi z toho bylo špatně. Nejdřív za I-džunem dolézala, aby s ní byl, a když tedy byl, a prožil si půlroční peklo, tak místo pochopení rozchod??!  Přehnaný důraz na osobní kariéru je v mych ocich nesmyslny u obou hrdinu a rozhodně nestoji za ztratu neceho tak vzacneho, jako je životni laska. V ni meli neco mimoradneho, co vetsina lidi nikdy nenajde, zatimco kariery jednotlivcu jsou v lidském světě bezvyznamne, snadno konci a rychle upadaji v zapomnění. Zvlaste ty sportovní,  ktere trvaji jen par let v mladi. Ještě zmíním svůj odpor k opileckym scenam, kterých je tu také víc než je ma tolerančni mez. Takže hlavni kredit z tohoto seriálu přičítám skvělému Nam Džu Hjokovu I-džunovi, který byl jedinou rozumnou a zajímavou postavou v celé té puberťácké bláznivině. Moje tři hvězdy jdou za ním, zbytek nestojí za zvláštní hodnocení. (13.05.2022)

Také jsem (jako uživatel mas0n) nabyla dojmu, že první dvě třetiny seriálu plynuly naprosto v pohodě, zatímco koncové působily osekaně, nedotaženě až matoucím dojmem. Vrcholovému šermu se seriál věnuje hodně podrobně, kdo očekával jen romantickou linku, která je tady mimochodem dost upozaděná, by mohl být zklamán. Musím se ale zastat hlavního hrdiny, respektive herce Nam Joo-hyuka. Nemám pocit, že by hrál špatně, obzvlášť v počátečních dílech plných finanční a rodinné beznaděje hrál výborně.  A stojím si za tím, že rozpačitý pocit z posledních dílů je zásadní vinou tvůrců, nikoliv herců! Velká škoda. (13.05.2022)