Reklama

Reklama

Kozí roh

  • Bulharsko Kozijat rog (více)

Bulharský baladický film ze sedmnáctého století vypráví příběh pastýře stáda koz Karaivana. Žil poklidným životem se svou mladou ženou a dcerkou do té doby, kdy do jeho domu vnikla skupina tureckých příslušníků vládnoucí kasty, ženu znásilnili a usmrtili. Karaivn odešel s malou Marií do hor připravovat pomstu. Děvčátko vychoval jako chlapce a v dospělém věku dceru nutil mstít matčinu pohanu a vraždu. Film byl uveden na XVIII. MFF v Karlových Varech 1972, kde získal Zvláštní cenu poroty. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (50)

gogo76 

všechny recenze uživatele

Prvý krát som sa stretol s bulharským filmom a musím vyjadriť spokojnosť. Režisér natočil čiernobiely film, ale hlavne dosť realistický a drsný pohľad na život obyčajných ľudí v 17. storočí. Zaujal ma úvod, ktorý režisér vyrozprával v štýle S. Leoneho - čiže bez slov. Bez slov, ale s o to väčším zanietením natočil na vtedajšiu dobu dosť drsnú scénu znásilnenia. Cesta za pomstou vyplňuje zvyšok filmu, v ktorom som tiché a pekne nasnímané pasáže, plné krásnych exteriérov dosť obdivoval. Pripomínali mi Slovensko. Privítal by som viac dialógov medzi otcom a dcérou, inak spokojnosť. 80%. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Podobně jako v případě Markety Lazarové (nebo v menší míře u dalších Vláčilových filmů), vychází síla Kozího rohu z těžko popsatelné a identifikovatelné magie obrazu, která se nad filmem – podobně jako jeho vzdušné popěvky – vznáší jako nepolapitelné fluidum. Prostí středověcí hrdinové toho koneckonců nikdy moc nenamluvili, takže nedává smysl opírat se o košaté mnohoznačné dialogy – je třeba vyprávět především kamerou. Kozí roh je komorním filmem o pomstě, který je jistě možné chápat prizmatem ustálených žánrových schémat (exploatační pomsta za znásilnění) nebo genderových vzorců (dívku s chlapeckým vzezřením a chováním nakonec zláká „obyčejná“ heterosexuální romance), ale to zároveň znamená vytvářet si od snímku až zbytečně velký odstup a ochuzovat se o to, čím je zajímavý. Film nevybízí ke kulturologické analýze a postavy tady nemají představovat archetypy, které by měly nebo neměly naplňovat dané role nebo společenské konvence. Jde mnohem více o intimní (ale výbušné) drama, které je o to působivější, o co víc si necháme jeho postavy připustit k tělu. ()

Reklama

ORIN 

všechny recenze uživatele

Aktu vendety zasvětil pastýř Karaivan velkou část svého života a v podstatě celý dosavadní vlastní dcery Marie, před jejímiž zraky znásilnili a zavraždili pastýřovu ženu (dívčinu matku) turečtí nájezdníci. Skrze postavu Marie je Karaivanem celá pomsta prováděna, jakékoli dívčiny reakce, v nichž projevuje odpor vůči otci, jsou hned v zárodku prudce potlačeny. Mariina přirozená sexuální identita postupně vyplouvá na povrch, tragický konec se zdá být nevyhnutelný. [==] Metodi Andonov se během své kariéry věnoval spíše divadelní činnosti, Kozí roh byl jeho teprve třetím celovečerním filmem, z celkových čtyř. Baladicky a expresivně laděný příběh sází především na obrazové vyprávění, dialogové pasáže jsou maximálně možně upozaděny. ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Bizarní příběh a jeho umělecké ambice dýchají tak trochu vzdálenou atmosférou podobných filmů Františka Vláčila staršího. Ale pozor, nejde o žádnou filmovou mutaci Vláčila. Černobílá vizuální stránka filmu je brilantní, která umně kouzlí drsný kraj, kde se v těch dobách nežilo snadno. Herecké obsazení je také dobré. Žel právě ta pomsta, která rámovala celý film, je v jistých momentech poněkud bez hlubšího rozměru a smrskne se víceméně jen na pár dobře mířených ran. Je třeba poctivě přiznat, že to bylo pro mne trochu zklamáním. Ale budiž, na druhou stranu má dílo nezpochybnitelné filmové kvality, pro které stojí film určitě za to vidět. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(KB - B) Mezi příznivci exploatace koluje vtip, že Cravenův remake Bergmanova PRAMENU PANNY pod názvem LAST HOUSE ON THE LEFT je lepší, protože motorová pila je silnější zbraň než středověký meč. Podle této logiky by KOZÍ ROH byl nejslabší, protože titulní nástroj na oba výše zmíněné nemá. Nepíšu to pro pobavení, ale z důvodu žánrové kategorizace, protože třetí počin bulharského režiséra Metodi Andonova není ani tak dramatem či baladou, jako spíš exploatací, jež je hned na několika úrovních ozvláštňující. Syžet odpovídá subžánru rape and revenge, protože po vykresleni úvodní idyly přijde narušení (rape) a následná pomsta (revenge) s více či méně důmyslnými způsoby zajmutí či odpravení agresora. Ovšem časové rozpětí není kondenzováno do několika hodin jednoho dne po daném incidentu, ale je přeskočeno celých devět let výcviku přeživší. Pomsta není stupňována od "oběti na druhé straně" (většinou retardovaná postava, která je k "činu" přinucena) až k iniciátorovi, protože výstavba klade důraz spíše na ústřední protagonistku a její proměnu než na samotné vykonání odplaty. Ozvláštnění na rovině postav totiž spočívá v tom, že vendetu sice vykonává žena, jako je tomu v I SPIT ON YOUR GRAVE či LADY SNOWBLOOD, ale přinucená vydávat se za muže, což s sebou přináší nezvyklou genderovou perspektivu, jíž je věnován celý závěrečný akt. Z dnešního hlediska je ale ten nejproblematičtější, protože potvrzuje stereotypy o ženě jako něžném pohlaví, neschopném se vzepřít či se vymanit z dobových konvencí a požadavků. Naštěstí je zde ještě styl, který celé vyprávění o dospívání a nalezení vlastní - potlačené - identity povyšuje na přemítání o primitivnosti a pudovosti, když si celý film vystačí pouze s minimem dialogů, velkou roli sehrávají ruchy prostředí, postavy jsou komponovány ve vztahu k přírodě a nediegetickou hudbu tvoří "popěvek" naznačující potenciální incest nebo alespoň incestní city či myšlenky. Škoda toho, že KOZÍ ROH nedokáže vzbudit polemiky o volbě formálních prvků a etice/morálce svého vyznění, jako je tomu v případě žánrových souputníků, a tak jediná neshoda může panovat v tom, jestli je celek "víc jako Vláčil", nebo je příhodnější o díle přemýšlet v intencích "lepší než raný Craven, ale horší než Zarchi". P.S. Přimlouvám se za to, aby byl alternativní distribuční název Zachriho snímku - DEN ŽENY - přisouzen tomuto bulharskému počinu. P. P. S. Vidět v jeden den na "filmové vědě" dva pomalé queer filmy obsahující znásilnění, tomu říkám náhoda! ()

Galerie (2)

Zajímavosti (5)

  • Krásná holčička, která je svědkem znásilnění své matky, je šestiletá režisérova dcera Nevena. (Hombre8)
  • Film byl v roce 1972 nominován na Oscara, ale díky administrativním nedostatkům se nakonec soutěže nezúčastnil. Rovněž byl silně bojkotován tureckou stranou, která všemožně bránila jeho promítání a organizovala protesty, zvláště v muslimských zemích. Turkům se dokonce podařilo zablokovat film na filmové soutěži v Cannes. Přesto jej nakonec koupilo do distribuce celkem 62 zemí. (Hombre8)
  • Film byl natočen v krásném prostředí pohoří Rodopy v okolí Rilského monastýru. Kostýmy nejsou šité pro film, ale byly vypůjčeny od místních horalů a vesničanů, takže autenticita je dokonalá. I přes temnou a drsnou atmosféru filmu aktéři na natáčení vzpomínají jako na velmi lehké a zábavné. Film byl natočen za jeden měsíc za směšnou částku 156 000 bulharských levů. Přes den se natáčelo a v noci se pilo. Ráno pak režisér kontroloval, v jakém stavu členové štábu jsou a kdo byl příliš unaven, ten se musel vykoupat v ledové vodě tůně horského potoka. (Hombre8)

Reklama

Reklama