Slepá vrba, spící žena

Naprosta bomba. Snovy, magicky a pritom svym zpusobem realisticky a hluboce vnitrni zazitek. Idealne tedy v kine. Tohle ve mne zustane. (04.05.2023)

Na Anifestu mě pobavilo, jak na jednu scénu ve filmu reagovala divačka, co seděla v řadě hned za mnou. SPOILER: Vybavíte si scénu, ve které se Komura uvelebil v lehátku na zahradě své sousedky? Ta sousedka chvíli vedla divné řeči, pak vstala a řekla Komurovi něco jako "Hned se vrátím." - V ten moment se od té divačky za mnou ozvalo "Run!" :D Evidentně čekala, že se z té Komurovy sousedky vyklube něco jako šílená vražedkyně a na místě ho skalpuje... Mě to nebezpečí nenapadlo, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak ta divačka vlastně uvažovala dost racionálně... já se prostě jen dokázal líp vcítit do Komurova melancholického rozpoložení. :) A mimochodem ta příhoda krásně ukazuje, jak je vnitřní nastavení každého diváka důležité pro přijetí díla. (12.08.2023)

Když jsem v komentáři k filmu Tony Takitani psal "Kdyby radši zfilmovali Žabáka - zachránce Tokia!", tak jsem fakt netušil, že se o 13 let později dočkám. Tato povídka je spolu s několika dalšími zpracována v tomto filmu. Žabák je ze sbírky "Po otřesech", ostatní ze sbírky "Slepá vrba, spící žena", která stále po dlouhých desetiletích v češtině nevyšla, takže je neznám.______ Tak jsem se teda dočkal a je to nuda. Jednak je film fakt ošklivě nakreslený, a jednak půvab Murakamiho knih tkví ve vyprávění, které se nedá moc na plátno převést, protože tam zbydou maximálně dialogy. Takže lidi, co předlohu neznají, film nemá moc šanci zaujmout. Ne nadarmo podle Murakamiho tvorby zatím žádné pořádné filmy nevznikly, kromě Drive My Car, kde je ale většina scénáře nově vymyšlená. (03.09.2023)

"No matter how far you go, you can't get away from yourself."     Veľmi osobité animované dielo poskladané z niekoľkých poviedok, ktorému určite nemôžem uprieť nápaditosť tvorcov (teda predovšetkým Pierra Földesa), hlavne čo sa týka pôsobivého výtvarného i hudobného stvárnenia. O príbehu v pravom slova zmysle sa dá ťažko hovoriť, ten je len taký útržkovitý, skôr poetický, pretkaný množstvom snových predstáv, ktoré sú zrejme na celom filme to najpôsobivejšie. A aj keď sa práve nesníva, stále ma to dianie taký snový, surrealisticky nádych. Zároveň je film naplnený silnou melanchóliu, čo som, hlavne spočiatku, dosť ťažko znášal. Značne tiesnivá nálada vychádza hlavne zo zlej sociálnej situácie, či už sa jedná o stresujúcu prácu, osamelosť, alebo rodinné problémy. Film tak vlastne podáva dosť neutešený obraz veľkomesta (Tokio) a života v ňom. Pochváliť by som ešte chcel inteligentné dialógy, vykreslenie psychológie postáv a jednu veľmi peknú pasáž týkajúcu sa medveďov, sexu a zvončekov.     "Living with you was like living with a chunk of air." (10.08.2023)