Hořící sníh

Veľká vlastenecká bitka a jej krajné okolnosti súvisiace s ňou sú rozpracované v tisícok stránok dokumentov, desiatok filmov, či stovkami kníh a vždy sa k nej dá vzhliadať rozdielnym prístupom. Ale vždy pod odľudštenou záštitou sociálneho realizmu je krajne tendenčný, čo sa do surového pekla, akým bol Stalingrad, príliš nehodí. Inokedy naopak, práve niektoré vznešené, dobre koncipované dialógy sú myšlienkovo pestré, bez hudobného podkladu ich navyše počuť veľmi hlasito. Troška ubrať servility, viacej narábať s obrazom či s nepríjemnými zvukovými efektami, ktoré umne dotvárali priestorovú paniku a bolo by to super. Potenciál rozhodne veliký! Stalingrad z roku 1993 je o čosi kvalitnejší, tiež ale mohol lepšie zapracovať štrukturovaním vizuálu ako nástrojom formálneho rozprávania. Tam však rozhodli viaceré iné faktory, ako napríklad box office a centrálne neprehľadná os priamo zúčastnených postáv, ktoré mali byť hnacou silou vnútorného zbližovania sa s divákom. (15.05.2015)

Pátos kolektívneho hrdinu (všetci sa správajú rovnako, nikto nič nespochybňuje) a sebaobetovania v burácavom hrmení striel. Hviezdička za ukázanie nerovnosti medzi rovnými: Telo mŕtveho politruka (komisára) musí byť za každú cenu odnesené z bojiska, no desiatky tiel obyčajných vojakov môžu hniť na bojisku celé hodiny. Po bitke sa medzi mŕtvolami zadumane prechádza generál, bez akéhokoľvek záujmu o osud tiel. Darmo, nie sú to politickí súdruženkovia, len (s)prostý ľud. Generál samozrejme, v súlade s politickou inštrukciou tvorcov filmu, prejaví svoju ľudskú stránku. Prepustí totiž do ďalšieho boja tankistu, ktorému hrozí poľný súd a takmer istá smrť zastrelením. Ten mu z vďaky vykreše takú prísahu vernosti a udatnosti, že z generálovho zadku po nej netrčí ani len tankistov nos. Jediné, čo naozaj zaujalo a pobavilo bolo záverečné čistenie udelených medailí - rádu Červenej armády, ktoré preživšia hŕstka udatných ocenených vojakov nahádže do kastrólika, výdatne zaleje vodkou a postupne začne z ešusu upíjať. (27.10.2020)

Sovětský válečný film podle oceňované knihy Jurije Bondareva. Snímek líčí epizodu z bitvy o Stalingrad, příběh dělostřelců obětovaných svou generalitou na zastavení průlomu německých tanků snažících se osvobodit Paulusovy armády obklíčené ve Stalingradském kotli. Vlastní bitevní vřava je zfilmována dobře, ale kolem je dost nezajímavých a děj zpomalujících psychologických a politických keců, že jako celek mne film spíše zklamal. Video: http://filmx.com.ua/drama-melodrama_online/71-goryachij-sneg-1972-onlajn.html (15.05.2010)

Nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo! Velmi působivý snímek, poměrně naturalisticky zpracován, smutný závěr jen podtrhuje onu hrůzu, kterou museli sovětští (a nejen oni) vojáci projít. Všimněte si, že velitelé jsou všechno mladí kluci (18-27 let) a už musí čelit takovým zkouškám! Ani si nechci představit onu krutou zimu...Dost hrozné scény jsou hned na samém začátku, kdy vojsko pochoduje na frontu...Zmíním-li ještě úplný začátek snímku, tak musím konstatovat dobrou práci tvůrců, neboť nám připravují vhled do zábavy vojáků, když právě není třeba mít zbraň v ruce. Dokážete-li se soustředit a vnímat film s historickým pohledem na problematiku 2. světové války, tak se vám Hořící sníh odmění.....velmi povedený film, zvažoval jsem mezi 4* a 5*. (26.12.2008)

Jedine co bych na filmu pochvalil jsou najezdy nemeckych tanku, dobra vyprava a na stari filmu i velice kvalitni obraz a barvy. V zadnem jinem sovetskem filmu o velke vlastenecke valce jsem ale nevidel tak pateticke neprirozene dialogy jako tady. K tomu ten velitel prochazejici se s komisarem v zakopu jako po zamecke zahrade... Mozna za to muze i velice spatny cesky dabing. (19.12.2007)