Baran
Režie:
Majid MajidiScénář:
Majid MajidiKamera:
Mohammad DavudiHudba:
Ahmad PezhmanObsahy(1)
Ilegálně zaměstnaný afghánský vdovec Najaf vykonává těžkou práci v Teheránu na stavbě. Když si přivodí zlomeninu nohy, je nucen za sebe jako náhradu posílat ještě nedorostlého syna Rahmata. Ten ale náročnou práci nezvládá, takže je nakonec pověřen vařením a roznášením čaje namísto fyzicky schopnějšího Lateefa. Tomu se ztráta pohodlné pozice samozřejmě nezamlouvá a proto se snaží mladému Rahmatovi práci co nejvíce znepříjemnit. Ve svém snažení však pokračuje pouze do té doby, než náhodou zjistí, že všechno není tak, jak se zdá. (Richie666)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Zvláštnu atmosféru filmu vytvorí samotný obsah dotvorený pomocou snových obrazov. Režisér predstavuje situácie a emócie, ktoré americké a iné väčšie filmové štúdio dokáže poväčšine len otrepanými frázami a situáciami. Jednoduchý, ale aj spletitý príbeh lásky, postavenie utečencov a otázka peňazí vykreslená bez prekvapujúcich zvratov, veľkolepých efektov, známych hercov a veľkého rozpočtu. Mimochodom odhalenie Barana a takisto aj záver je jedným z najkrajších a najčistejších momentov. ()
Baran (je to příhodnější název filmu, více než otrocký překlad Déšť) je filmovou romancí na perský způsob. Ve spojení s Madžidim se píše o lidské čistotě, avšak výstižnější je mluvit o prostotě, kdy jsou malé, prosté, o mnohou větší šíří ochuzenější životy konfrontovány s doposud neznámými prvky a zkušenostmi, přičemž průvodními znaky prvního setkání s novými a neočekávanými aspekty mohou být strach a zloba. V kultuře, kde jsou světy mužů a žen výrazně odděleny, dokáže již pouhý náznak androgynní povahy vzbudit pocity vzrušení. Potom to jisté decentní odhalení utajované přítomnosti druhého pohlaví otevře dveře romantické obrazotvornosti a mladického idealismu. A ono rozdělení světů je také vlastního příčinou hlubšího, vskutku niterného prožitku citů. Madžidi poukazuje na aktuální sociální problémy a nebrání se ani velekrálovskému patosu, neboť tak praví pravidla globalizovaného filmového trhu. Hlavní postavou prostší perské romance je Latíf (Hossein Abedini), mladičký a životem doposud nepříliš zkušený pomocník na stavbě. Ta jeho jistá naivní divokost je v intencích intimního probuzení a stále ještě zachovaného idealismu náhle přeměněna v podstatu sebeobětování, byť již modifikovanou do praktičtějších kontur života. Hlavním objektem zájmu a zvědavosti perské romance je Baran alias Rahmat (Zahra Bahrami), nejstarší dcerka afghánského uprchlíka pracujícího na stavbách. Život není procházkou růžovým sadem, nýbrž řídí se zejména nutností a pravidlem o obstarávání obživy, tou nejzákladnější lidskou potřebou. Výraznou postavou příběhu romance je Memar (Mohammad Amir Nadži), rázný, přesto však sociálně soucitný stavbyvedoucí. Z dalších rolí zaujmou také Baranin otec s nedávným úrazem Nadžaf (Gholam Ali Bachši), Nadžafův kamarád a starý afghánský zedník Soltan (Abbas Rahimi) nebo osobitý afghánský švec (Hossein Mahdžoub). Film Baran je romancí na perský způsob, prostou, niternou, patetickou, sociální, se souladným hemžením nepastelových barev. ()
Na rozdíl od většiny komentujících mi nepřipadá hlavní hrdina jako nesympatický, nebo špatný herec. Naopak, velmi mne bavil jeho přerod z bezstarostného, protivného až zlého floutka v mladého zamilovaného muže, který pro lásku udělá cokoli. Je zajímavé sledovat jak rozdílně může být pojem láska vyjadřován v jiné kultuře a přestože nevidíme vlastně žádný tělesný kontakt, žádný dialog, ten cit je doslova hmatatelný. Jak jsem toho kluka na začátku snímku neměl rád, tak jsem mu to štěstí na konci hrozně přál. Otevřený závěr je pak asi tím nejlepším, jak mohl film dopadnout... ()
Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%. ()
Ďalší silný film z Iránu zapadajúci do typickej škatulky tejto krajiny (v jednoduchosti je krása). Mix love story so sociálnym presahom s pôsobivými výkonmi nehercov, ktorá ľahko očarí vaše emócie. Majid Majidi (aj na ct vysielané Nebeské deti - naprostý majstrštik iránskeho kina a Farby Raja - takisto mimoriadne silný film) tentokrát o kúštik zaostáva za svojimi najlepšími filmami a hranica pôsobivosti a kýču je tentokrát viac blízko seba ako v predchádzajúcich filmoch, ale aj tak dávam mojich 3 1/2 nahor. P.s. pre tých čo videli Nebeské deti - aj tento film má krásne bežecké scény ()
Reklama