Day Zero

Filmy o zombiích neskýtají svým tvůrcům právě velký prostor k rozvinutí jejich invence. Ani tento film ničím zvláštním nevyniká. Viděl bych to na jednu hvězdičku. Druhou přidávám za Asiatky a přikládám záznam tematicky lehce korespondujícího snu, snad trochu originálnějšího, než je Guzmanův film. - - - Sen o lokálním božstvu (v noci z 1. na 2. července 2022) - - -     Děj se odehrává v alternativní budoucnosti. V Evropě zaniklo křesťanství a islám. Nyní se zde v důsledku jiného politického uspořádání světa vyznává pohanství dálně-východního typu, které připomíná pohanství předbuddhistické Číny a Thajska. Čas od času sem jezdí inspekce, aby dohlédly na úroveň kultu a prověřily naše znalosti teologie.      Jedu tramvají na církevní shromáždění. Sedím na sedačce a vedle mě stojí nějaká thajská slečna s kufříkem na kolečkách v ruce. Všímám si, že má vzhled modelky a že je na Thajku dost vysoká – měří dobrých 170 centimetrů. Tramvaj sebou trhne a slečna málem upadne. Podaří se mi ji včas zachytit a při té příležitosti si spolu vyměníme pár zdvořilostních frází. Koukám, že slečně vypadla z kapsy krabička cigaret značky Garam. Tyhle cigarety jsem kdysi kouřil ve Vídni, kam se sporadicky pašovaly. Jsou velmi silné a obohacené nějakou mletou vonnou pryskyřicí. Když z takové cigarety člověk pořádně zatáhne, létají z ní jiskry. Napadne mě, že bych si cigarety ponechal, ale pak slečně ztracenou krabičku vrátím.      Na shromáždění ve svatyni se objeví i tato slečna a předloží nám písemné pověření, které prokazuje, že byla ustanovena za lokální božstvo Vršovic. Vyprávím historku, která se stala v tramvaji. Věřící usoudí, že šlo o znamení shůry, a jednomyslně mě zvolí knězem lokálního vršovického božstva.      Zpočátku všechno klape, ale slečně asi nejde k duhu české prostředí, protože nejdřív propadne trudomyslnosti a posléze začne chodit nedbale oblékaná, nenalíčená a dokonce zanedbává osobní hygienu. Rovněž má problémy s příjmem potravy. Když přijede inspekce z Thajska, pozastaví se nad zanedbaným vzhledem božstva a já zanedlouho obdržím předvolání k pohovoru na ministerstvu kultu a náboženství. Jedná se mnou čínský ředitel odboru. Snažím se mu vysvětlit, že veškeré mé domluvy slečně jsou marné. Podle mě holka trpí simplexní formou schizofrenie, potřebuje odbornou léčbu a také by měla být odvolána z funkce božstva kvůli své nezpůsobilosti ji zastávat.      Ředitel odpoví, že bude tlumočit můj návrh v Bangkoku a doporučí jej ke kladnému vyřízení. Ale i pokud mi bude vyhověno, nebude to hned. Věc musí nejprve projednat a schválit kněžská rada, případné rozhodnutí o odvolání slečny z funkce božstva musí podepsat thajský král a pak ještě formálně potvrdit čínský císař, protože Čechy jsou čínskou provincií. Ptám se, co s tím mám zatím dělat, a dostane se mi tohoto vysvětlení: V minulosti, kdy byla božstva ztělesňována neživými idoly, patřilo omývání, oblékání, líčení a krmení božstva k povinnostem kněze, takže se prostě ujmu tradičních kněžských povinností. Namítnu, že mýt dvakrát denně tak vysokou slečnu je moc práce. „Tak říkáte moc práce?“ – opáčí ředitel. „A kdo v posledních měsících vykouřil všechny ty kartony cigaret, které z Thajska posílají božstvu? Víte, že ukrást něco božstvu je svatokrádež?“ Na to nemám co odpovědět. „Já za to nemohu, že Češi jsou národem práskačů,“ dí ředitel. „Prostě se ujmete tradičních kněžských povinností a dál to nebudeme řešit.“ (28.05.2023) (méně) (více)