Adramelech

Film jsem viděl v kině v roce 2008 a už tehdy mě zklamal. Dnes jsem si jej pustil na webu a nedokoukal jsem ho do konce. Dílo se nedrží ani historických skutečností ani legendy a výsledek je značně rozpačitý. Výstižné komentáře: Radek99 a mnozí další.

Film obsahuje pár dobrých dějových zvratů. Když divák přistoupí na hru, kterou filmoví tvůrci vymysleli, celkem si to i užije.

Mytologický film o bájných bytostech zvaných lesby nebo propaganda LGBT? Tak či onak se tam většinou hrál hokej, což mě příšerně nudilo.

Lovecraftovská inspirace v romantickém balení a verzi pro děti. Natočené volně podle skutečné události, která se stala v roce 1980 v americkém Innsmouthu.

Příjemná oddechová komedie s duchařským motivem. Hlavní role (drogová dealerka, později průvodkyně ve šlechtickém sídle) byla velmi zábavně podaná. Vtipně ztvárněný je i duch dávné šlechtičny, která se poprvé zjeví, když se výše zmíněná průvodkyně chystá vykouřit ptáka vzdálenému a momentálně dosti zfetovanému potomkovi oné vznešené lady. Duchové se někdy dokážou naštvat a poukázat na různé nepravosti. Přikládám záznam tematicky korespondujícího duchařského snu. - - - Sen o krvavém batoleti (v noci z 12. na 13. března 2022) - - -     K. mě vytáhnul na nějakou výstavu knih s tím, že tam budou i okultní publikace. Ukáže se, že to není výstava, ale knižní trh, kde se nabízejí knihy vydané malými nakladatelstvími nebo vlastním nákladem autorů.      Prohlížím si jednu výtvarnou publikaci. Všechny reprodukované obrazy jsou vyvedené v různých odstínech tmavě zelené barvy a většinou zachycují skupiny postav. Neobvyklé to je, ale pěkné to moc není. Potom listuji nějakou knihou moderních pohádek, jež se vyznačují složitou a nepříliš srozumitelnou symbolikou. Kdepak jsou ty slíbené okultní knihy? K. mi ukazuje pár brožurek, které napsal pan Jůna. Některé vyšly tiskem v jednom regionálním nakladatelství, jiné autor vydal jako samizdaty. Ach jo.      Odcházíme. K. se ptá, jestli vím o nedaleké magické studánce, a vede mě k ní. Ze zdi kouká mosazný kohoutek, pod ním je záchytná nádoba s odtokem. K. vysvětluje, že tady už odedávna vytéká pramen velmi chutné vody. Protože je málo vydatný, usměrnili jej už někdy za první republiky do trubky opatřené vodovodním kohoutkem. Někdy v devadesátých letech došlo v nedalekém tanečním sálu k ušlapání batolete. Matně si vzpomínám, že o tom tehdy referovala média, ale jak se na ples dostalo batole a jak došlo k jeho ušlapání, už nevím. Studánka byla krátce poté pojmenovaná po onom mrtvém batoleti. A vskutku, nad studánkou je na zdi připevněná mosazná tabulka se jménem onoho kloučka, kde jsou uvedená data jeho kratičkého života. Říká se, že duch mrtvého batolete se nyní zdržuje v oné studánce. Kvalitě vody to nijak neškodí, ale kdo se napije přímo z kohoutku, uvidí strašidlo. K. je opravdu nedocenitelná studnice okultních historek a klepů.      Abych vyzkoušel, jestli je to pravda, napiji se z kohoutku a téměř okamžitě spatřím druhým zrakem malého kloučka. Hledím na něj a všímám si, že z něj stéká krev. Takže máme v Praze další strašidlo: vedle krvavého kolena tu straší ještě krvavé mimino, totiž vlastně batole. „Je od tebe velmi milé, že neřveš hrůzou,“ zahovoří ke mně strašidlo. „Byl bys tak hodný a vyřídil lidem, aby po sobě nenechali šlapat? Kdyby mě poslechli, tak by mě to vysvobodilo.“

Co to, WTF, mělo být? Jestli satira na buzíky, tak to beru. Je to sice poněkud nechutné, ale svým způsobem zábavné. V zajímavostech jsem se dočetl, že film je zakázaný na Ukrajině. Zajímalo by mě, jak tohle rozdýchalo třeba dosti katolické Polsko.

Vynikající film, ale Jakubiskův talent se dokáže nejvíc projevit v epických ságách, jako je Tisícročná včela nebo Nejasná zpráva o konci světa.

Juraj Jakubisko už natočil mnohem lepší filmy. Tohle se mu ale moc nepovedlo. Škoda.

Je to taková BDSM pohádka pro třináctileté. Scénář je na hranici slabomyslnosti. Jeden z pádných důkazů úpadku porevoluční české kinematografie. Je s podivem, k čemu se čeští herci propůjčí. A také je vidět, co si o nás lidé na Západě myslí. Na druhé straně je třeba haranty vzdělávat už od mládí. To jsem takhle jednou, již před nějakým tím rokem, šel s přítelkyní na Hell Party. Ona s sebou přivedla svoji tehdy sedmnáctiletou nevlastní sestru, aby se také poučila. Zeptal jsem se slečny, jestli si s sebou vzala obojek a vodítko, protože takhle mladé holky tam volně pobíhat nesmějí. „Když se některá utrhne ze řetězu, tak ji napíchnou na hák a pověsí ke stropu, však uvidíš.“ Ale koukám, že už jsem se zase nějak rozkecal...

Když si magie nepřeje, aby ji očumovali profánní lidé, často jim místo sebe podstrčí svoji méně pohlednou sestřenici parapsychologii. Tady do toho ještě přimíchali posedlost ďáblem. „S ďáblem si člověk nemá zahrávat. A když jo, měl by si být sakra jistý, že má navrch.“ Řekl bych, že je to celé vymyšlené, ale docela působivě. Dobrý film.