Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Thriller

Recenze (1 099)

plakát

Dráždivé pokušení (2006) (TV film) 

Zvláštní, jak se učitelka rychle přeškolila na tanečnici u tyče/striptérku. Jestli je to tak snadné a jestli to povolání tolik sype, jak se ukazuje ve filmu, mohly by úřady práce uchazečkám o zaměstnání s vhodnými předpoklady nabízet rekvalifikační kurz na tuto pracovní pozici.

plakát

Possessions (2024) 

Chlápkovi umře manželka, on koupí skladiště a spolu se svým synem se přestěhuje do skladištního komplexu, jehož se stane správcem. Bydlí tedy ve vlastní nemovitosti, jež mu navíc vydělá na obživu a ještě se jeho klouček může na cestě mezi skladištními kójemi projíždět na kole. Jednu kóji má pronajatou církev a skladuje tam ďábla, patrně k výzkumným účelům. (Církevníci to někdy dělají, viz Bergmanův film Ďáblovo oko, kde farář zavře ďábla do skříně a vede si o něm deník.) Jenomže kněz zemře a ďábel zůstane bez odborného dohledu. Zvědavý chlapec vleze do kóje s ďasem a začnou se u něj projevovat známky posedlosti. Na průšvih je zaděláno. Téma vypadá slibně, jenomže výsledek byl dosti vzdálen mému očekávání. Představte si, že by Kafkův Zámek přepsal dejme tomu Karel Dewetter (1882–1962), tak nějak to na mě působilo.

plakát

Ďáblovo oko (1960) 

Poznámka k anotaci: To přísloví je špatně přeložené. Panna je ječným zrnem v oku ďábla, nikoli ječmenem. Skoro hned na začátku filmu si ďábel prohlíží jedno ze svých oči v zrcadle. Copak tam má? Tzv. ječné zrno, žádný ječmen!

plakát

Mosazná konvice (2012) 

Námět není zas až tak originální, srovnej s povídkou Opičí tlapka, kterou napsal William Wymark Jacobs, nebo s povídkou Začarované sako od Dina Buzzatiho, původně jde snad o orientální motiv; klasifikační systém pro bajky a pohádky ATU (index Aarne-Thompson-Uther) bohužel nemám po ruce, ale mohlo by se jednat o některou z položek mezi 560–649. Zpracované a natočené je to slušně a téma samo o sobě je nosné. Ještě poznamenávám, že podle tradice se takových předmětů nelze trvale zbavit, a že jakkoli dobře ukrytý čarovný předmět tohoto druhu se po čase znovu ocitne v rukou nějakého nového majitele.

plakát

Premiantka (2024) 

Romantické mi to moc nepřišlo, spíše bych řekl, že to bylo sentimentální drama. Tvůrci to okořenili i trochou psychologie, ale nakonec to všechno vyznělo do ztracena. Pěkná představitelka hlavní role. Ten tlustý černoch byl docela sympatickou figurkou, už jsem se bál, že se holka nakonec spustí s ním. Kdybych to režíroval já, měl by film alternativní konec. Po závěrečných titulcích by následovala ještě krátká scéna, kdy by holku jebal ten černoch, až by se barák třásl. Z filmu plyne ponaučení: 1. Gramotnost přidává ženám na atraktivitě, je to skoro něco jako terciální pohlavní znak, něco, čím nevyniká každá, zvláště ne v USA. 2. Čím starší chlap, tím mladší ženskou potřebuje.

plakát

The Collection (2012) 

Všechno to gore od vivisekce až po pasti bylo vyhnané do absurdity, což z mého pohledu působilo kontraproduktivně. Vetšinou mě to nudilo, místy to bylo nechtěně komické. Ale jistě stálo spoustu peněz to natočit, jenom té červené barvy, co se spotřebovalo, herci se snažili, bylo by škoda hodit to do odpadu. A tobě, Dunstane, říkám, že v ekonomice kapitalismu sice platí, že více je více, ale v umění to nutně platit nemusí.

plakát

Tajemství a smysl života (2023) odpad!

Naprosto neskutečná snůška povrchních a bezobsažných pseudoduchovních žvástů. Kromě toho mě hrozně iritovala figurka toho ukecaného čmeláka. Nemohu proto souhlasit s názorem jednoho zdejšího uživatele, že tento film rozčeřil zahnívající žumpu současné české kinematografie. Nikoli, nerozčeřil ji, pouze ji rozmnožil, ba přímo prohloubil. Z filmu jsem si odnesl ponaučení, že z hovna, jak známo, bič neupletete, ale film se z něj uplácat dá. Výstižné komentáře: MrHlad, Dadel, maddy, M.i.k.e, Ivush, zdenny, Oliveris, baiskon108, toomm, 09anton, Simushkas, JanJakJan aj.

plakát

Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994) 

Dle anotace je to napínavý film rozvržený do inovativní příběhové struktury. Tak právě ta "inovativní struktura" mi na tom dost vadila.

plakát

Pandemonium (2023) 

Zmatenost snímku má zřejmě reflektovat zmatek, který po smrti těla zakouší odtělená duše. Pěkná byla debata dvou ateistických duchů hned na začátku filmu. Ke špičkovým a krásně propracovaným scénám patří ta, jež ukazuje, za co se i malá holčička může dostat do pekla. S povděkem kvituji, že filmoví tvůrci nemystifikují diváky esoterickými tlachy o bezpodmínečné lásce a všeobecném odpuštění. Závěr filmu se bohužel nepovedl. Tohle nemělo mít žádný konec! Maximálně bych tam dal vtípek před závěrečnými titulky: KONEC PRVNÍ EPIZODY. POKRAČOVÁNÍ ZA 40 TISÍC LET. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu, rovněž chaotického, který měl podobu divadelního muzikálu, občas proloženého filmovými záběry. Pamatuji si z něj pouze zlomky. - - -     Sen o pekle (v noci z 21. na 22. února 2000) - - -     Ďábel (zahalen v dlouhém plášti, krásný, vznešený a smutný) vede monolog. Mrazivá hrůza se mísí s komičnem: „Ach ne, ach ne, ach ne... Lidé dnes neznají ďábla. Znají snad špičku jeho rohu (kratičký záběr na útok při válečném konfliktu), znají možná růžek jeho ucha (záběr na zmasakrované mrtvoly), znají třeba koneček jeho ocasu (záběr na bombardování) a Věra Mlynářová, narozená ve znamení Vodnáře z Prahy... (Ve snu byla uvedena přesná adresa, kterou jsem zapomněl, ale bylo to někde v centru. Žádnou ženu toho jména neznám.) zahlédla na okamžik i ďáblovu tvář, ale lidé, lidé dnes neznají ďábla. U gnostiků, tam by se měli učit...“ - - - Diskotéka. Půvabná blondýnka převlečená za čerta. Hodně erotická atmosféra. Blondýnka (má stejně andělsky krásný obličej jako herečka, která představovala ďábla ve Felliniho filmové adaptaci Poeovy povídky „Nikdy se s ďáblem nesázej o hlavu“) jde už odmaskovaná za bílého dne po ulici a zpívá na melodii jakési francouzské lidové písně o tom, že dokáže svádět lidi pouze k tomu, aby hřešili proti šestému přikázání. Pokud jí to budou šéfové v pekle vytýkat, tak „zasype celé peklo náručí rudých růží“. Překrásně kýčovitá scéna. - - - Les. Vichřice a biblický liják. Uprostřed lesa stojí past na lidi v podobě bytelného dřevěného srubu. Turista vběhne do srubu, aby se ukryl před nepohodou a zabouchne za sebou dveře. Srub není nijak zařízen a vypadá uvnitř mnohem prostornější než zvenčí. Na návštěvníka najednou padne tíseň a on zkusí otevřít dveře. Nejde to, přestože nejsou zamčené a on s nimi lomcuje vší silou. Nechá toho a prohlíží si srub, kde toho ale není moc k vidění. Tu vběhne druhý turista. První vykřikne „Nezavírej!“ a vrhne se ke dveřím, ale druhý je už stačil zabouchnout. Oba marně lomcují dveřmi. Když zjistí, že to nemá smysl, přestanou. Vběhne třetí turista. Oba jednohlasně vykřiknou „Nezavírej!“ a vrhnou se ke dveřím (scéna má silně cimrmanovský nádech), ale i třetí muž již dveře zabouchnul. Lomcují dveřmi ve třech, opět bezvýsledně. Stěnou srubu prolne ďábel ve společenském obleku a oznámí přítomným, že jsou v pekle. Na jejich údiv nijak nereaguje. Jeden z turistů (kněz, který pomýšlel na sebevraždu), se ptá, jestli sebevrahové přijdou po smrti do pekla. Ďábel odpovídá, že nikdy. Kam přicházejí? Ďábel: „To je různé, nedávno jsem jich pár viděl diskutovat v televizi.“ Děj dále pokračuje jako parafráze Sartrovy hry „S vyloučením veřejnosti“. Jeden z turistů je učitel, jeden podnikatel, jeden protestantský kněz. - - - Hudební mezihra. Skinové v černých oděvech s nunčaky. Směs tance a prvků bojových umění. Velmi dynamická hudba. Refrén: Heil Satan! - - - Scéna z pohřbu. Honosná rakev, tlusté svíce, spousta květin. Pohřební hudba ne z pásku, ale skutečná. Zpěvačka pěje jakousi velmi smutnou píseň, při níž srdce usedá žalem. Pak ale, jak to dělají zpěvačky šansonů, přejde od zpěvu k recitaci a začne vyprávět klepy ze života nebožky: „Víte, to byla ta, jak měla jedno oko menší a...“ Končí úvahou o politickém zřízení v pekle (kam se zesnulá, jak z líčení vyplynulo, právě odebrala), které označuje jako „žalokracii“. (Vláda žalu? Vláda Satana, který je žalobcem?)

plakát

Calibre (2018) 

Film o tom, jak se problémy mají sklon kumulovat. Hned na začátku vidíme, jak špatně může dopadnout nerozumné dítě, které se v lese schovává za srnu. Další potíž nastane, když muž z města ojede vesnickou holku a nabídne jí trochu kokainu. Nepochybně ji chtěl odměnit za její vstřícnost a umožnit jí, aby si sex s ním co nejlíp užila a zároveň se obeznámila s látkou, kterou ve vesnickém koloniálu nekoupí. Slečna se s tím však neopomněla pochlubit a vesničtí křupani začnou běsnit, neboť míní, že vesnické holky jsou tady pro vesničany a nemají co spát s cizinci. Svobodných děvčat tam mají pět a půl, tak si je syslí pro sebe. Zpočátku docela napínavý děj posléze ztrácí tempo a příběh se vleče, až se dovleče k poněkud rozpačitému konci. Na jedno shlédnutí však celkem dobré.