Classico

V roce 1993 vyhrál Olympique Marseille Champions League a od té doby není většího fanouška modrobílých, než je Sami (Ahmed Sylla), třebaže tenkrát byl ještě u maminky v bříšku. Bylo to přesně vteřinu poté, co dali marseillští vítězný gól, kdy to máma oznámila jeho otci. O šest let později Sami o rodiče přišel, a i proto se dnes stará o jednu skupinu problémových sirotků. Není v tom sám, ale i tak s penězi vycházejí tak tak, nebo lépe řečeno nevycházejí. Vedoucí domova totiž zatajila před Samim, že dluží za nájemné a ten to zjistil, až když četl exekuční výměr o vystěhování. Slíbil, že prachy schrastí, ale to si daly za cíl i jejich děti. Ty Sami už dávno nakazil fandovstvím a chorály Olympiqueu na ně večer fungují spolehlivěji než nějaká ukolébavka – bohužel právě proto přišly na nápad, „vypůjčit“ si pohár a vydělat peníze tím, že za poplatek nechají každého příznivce jejich klubu se s historickou trofejí vyfotit. Jenže ta přes noc zmizela z úkrytu a všichni podezírají gaunery z pařížského PSG.
Proto se Sami vydává v utajení do hlavního města, aby ukradený pohár přivezl zpět. Má na to dva týdny, do francouzského el Clássica, zápasu Marseille – Paris St. Germain musí být poklad doma. Kdyby se akce nezdařila a s cenou by na stadionu vyrukovali soupeřovi ultras, to by byla nehynoucí ostuda! Má to v Paříži těžké, ve městě, kde na rozdíl od slunné Provence nikdo nikomu nikdy nepomůže, kde na sebe lidé jen vrčí, pokud si rovnou nenadávají, kde se nikdo ani neusměje, kde si normální člověk nemůže dát ani pastis a kde je tak draho, je jak v pasti. První plán prostě přijet, vzít si, co mu patří a rychle se vrátit, nevyšel. Je nutné přistoupit k plánu B, sbalit funkcionářku PSG a získat pohár přes postel. Naneštěstí ani toto se příliš nedaří a je to o to horší, že se do ní Sami dokonce zamiloval. (chamonix)