Apur Sansar
Hlas krvi
The World of Apu
The World of Apu
Obsahy(1)
Hlas krve uzavírá trilogii o chlapci Apuovi, která světu představila indickou kinematografii. Oba rodiče jsou již mrtví a dospělý Apu žije ve zchátralém bytě v Kalkatě u železniční trati a snaží se prosadit jako spisovatel. Jeho přítel Pulu ho pozve na svatbu své sestry do bengálské vesničky. Slavnost se ale pokazí: zjistí se, že zamýšlený ženich je mentálně postižený. Když se nevěsta ve stanovenou hodinu nevdá, bude navždy žít v hanbě. Apu, který se brání a je celý zmatený, je přinucen ke sňatku a odvádí si svou nezletilou nevěstu do své chatrče ve velkoměstě. (Hans.)
(více)Recenze (15)
Pekné zakončenie trilógie. Ray bol portrétista osudov. Dokázal vystihnúť vo svojich filmoch skutočných život Indov. Charakter štátu a jeho politických zmien sa podpisoval na obyčajných ľuďoch. Na chudobe. Ray ich svojim dielom oslavuje. Ukazuje výrazne zmeny v šťastí a v tragédií. Malé gesto láskavosti je odmenené mnohonásobne. Rovnako je aj tragédia silná a meniaca osudy na nepoznanie. Apu je výborná postava. Žijúca, dýchajúca a sympatická. Je jedno či sledujeme jej osud keď bol mladý chlapec, počas dospievania alebo v dospelosti. Mitrova kamera zachycuje atmosféru, umocňuje emócie postáv, skrýva sa a objavuje a Ravi Shankar hrá ako o život. Jedna z najlepších trilógií. V ktorej každý diel môže ponúknuť scénu, ktorá chytí za srdce. V prvej časti to bola strata sestry, v druhom návrat Apua zo stanice, aby bol aspoň o jeden deň naviac s matkou a vo finále vzťah medzi Apuom a jeho manželkou. Veľmi som si tieto filmy užil. ()
Současně skličující i povzbuzující zlomek obyčejného života. Jako na většině Rayových filmů mě i na tomto nadchlo přirozené herectví a promyšlená kompozice motivů, jimž zde vévodí především ty, které se týkají cesty. Apu žije na periferii nedaleko železnice, z městské osamocenosti jej vykoupí plavba lodí, která mu nečekaně změní život, a tragický zvrat z něj nakonec učiní poutníka. A nová cesta se otevírá i v závěru snímku. Myslím, že by (náš) svět byl lepší, kdyby znal lépe nebo alespoň jen trochu ten Apuův. ()
Na potřetí ano! Možná z toho důvodu, že Hlas krve je nejvíc "evropský" - už se věčně neomílají existenční otázky, spíš ty existenciální, je tu láska a Apu konečně dospěl k tomu, že je rozháraný umělec, který v sobě cítí génia, ale nenachází sílu o tom přesvědčit svět (ehm!). S narozeninovou krizí další přesvědčení o tom, že umčo není důležité, život obohatí děti. (Jestli si tohle tyvole přečte nějaké moje randíčko, tak sem v hajzlu.) Ještě to budu přepisovat, aby to nebylo tak expresivní, ale to nadšení prostě muselo ven. ()
Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně. ()
Hlubší emoce, které jsem postrádala v Aparajito, byly v Apur Sansar bohatě zastoupeny. Apův útěk z reality, závěrečné sbližování se synem, ale především vzkvétající láska Apu a jeho ženy byly řádným útokem na city. Něžná intimita mladého páru vyzařovala i bez fyzických rozkoší. Žádné polibky ani doteky, Ray si musel vystačit jen s gesty, slovy, obrazy, symbolikou, ale to působilo intenzivněji a upřímněji. Symbolů použil v celé své trilogii opravdu hodně a mezi nimi vynikal ten zdánlivě nenápadný, ale všudypřítomný a mně blízký. Vlaky. Znamení pro putování jednoho chudého, indického chlapce dětstvím, dospíváním až do dospělosti. Tratě a křižovatky poseté ztrátami a smutkem, záblesky štěstí a neutichajícími nadějemi v lepší budoucnost. Jako celek patří Apu-trilogie právem mezi nejvýznamnější světovou filmovou tvorbu a doporučuji zhlédnout všechny tři díly za sebou. Je to jako prožít Apův život v jeho těsné blízkosti a ponořit se do indické mysli. ()
Galerie (14)
Photo © Les Acacias
Reklama