Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (977)

plakát

Na hraně zítřka (2014) 

Asi nejzdařileji vyprávěný snímek vystavěný časové smyčce, jaký jsem dosud viděl, a to nejen pro svěžest a eliptičnost sdělovaného, která nutká diváka domýšlet všechna ta bílá místa. Nad ně mě zvláště oslovilo, jak se v něm zpřítomňuje amor fati a že jej pointuje myšlenka, že sebeobětování přináší člověku nesmrtelnost.

plakát

Příběh Glenna Millera (1954) 

Mannův životopisný film o cestě jednoho z nejvýznamnějších skladatelů moderní taneční hudby Glenna Millera není zdaleka jen filmem o něm. Vedle jeho generace, tj. věku dance-bandů, profilovaných významnými skladatelskými i muzikantskými osobnostmi, ztvárňuje podrobně i jeho manželku Helen, a dokazuje, že tato žena, nadaná neobyčejným optimismem a životním elánem, bdělá a pozorná a v neposlední řadě organizačně zdatná, svého muže zásadně ovlivnila a napomohla mu, aby našel svůj zvuk. Nepřímo tak film svědčí, že žijí-li manželé opravdu dialogicky, sdílejí svá poslání a jsou schopni je integrovat, jsou současně spolutvůrci svých děl. Vedle tohoto závažného poselství je cenné i to, že přes Millerův tragický konec film vrcholí nadějeplně: protože neutvářel jen „své“ dílo, ale tvořil je v symbióze s ostatními, nechal je rozhořet v celém svém nekabinetním životě, žitém ve vztazích a spolupráci, nezaniká ono ani jeho smrtí.

plakát

Počátek (2010) 

"Závidím vám všem, kteří umíte zapomenout a spokojeně uléháte k spánku beze snů." (Günter Eich)

plakát

Zmizení (2013) 

Celý film, který svým d’aurevillovským zakotvením ve vychýlených pokusech němých vést dialog mezi sebou i se zlem (v jiných i v člověku samém) znepokojuje a klade otázky po „ďábelské“ povaze těch, kteří nás vrhají do beznaděje, hněvu, malomyslnosti a špatnosti, se odehrává ve stínu zbytečně zastřelené srny. S ohledem k této úvodní scéně je pak až zbytečné konstatovat, že filmu nepřidá ani nevnímavá kamera. Nepřítomnost kladné síly dále strhává film, odehrávající se v kalném zimním bezčasí, do naprosté beznaděje, kterou zesiluje i to, že se s každou odkrytou vrstvou objevují jen další hadi. Jakkoliv lze připustit, že je moderní člověk opravdu osamocený a bezradný a nedostává se mu často pomocné ruky, umění by se nemělo omezovat na naturalistickou studii tohoto propadu či znehybnění, ale naopak by mělo naznačit cestu ke skutečnému životu – protože naděje nikdy neumírá.

plakát

Million Dollar Baby (2004) 

Rozjímání o mezilidských vztazích a jejich drahách v boxerské aréně je stejně vnitřně rozporné jako meditace o životě vedená na jatkách nebo v řeznictví. Nezodpoví-li ovšem příslušné tázání zděšení nad vlastním konání a kajícný útěk z ringu – a stržení zakrvácené zástěry.

plakát

Šviháci (2008) 

Na okraj téhle ruské rockandrollové balady, která na mě byla poněkud přebarvená, si znamenám jen pár definici toho, oč zde jde především: "hejskovská láska je / tak trochu popletená bezem / tak trochu stojatá / netrpělivá blízkým jezem / tak trochu řinčí touhou / jak vězeň pod Bezdězem / tak trochu copatá / spletená z řemínků kůže / na každém napsáno co se smí / co nesmí a co jen může / tak trochu se stále staví na špičky / tak trochu stále ztrácí kramflíčky / tak trochu od Hašlera / tak trochu od Seiferta / tak trochu je láskou dámy s bílým psíčkem / v žertu vyměněném za závodního chrta / tak trochu na stoják a něco od boku / tak trochu vybírá úroky z úroků / tak trochu se domnívá že v patě tlačí / tak trochu něho obědvá / tak trochu vášně svačí // tak trochu se nepatří / tak trochu se nemá / tak trochu nahatá si po kuchyni běhá / tak trochu ví že má víc než by měla / tak trochu jí hoří i líce / tak trochu myslí jen na půl těla / tak trochu vždycky je / tak trochu nikdy není / tak trochu číhá na věrnost / tak trochu na zatracení" (Čan)

plakát

Malina (1991) 

Jako by odkudsi zaznělo: “Nihil sumus et fuimus mortales. Respice lector in nihil ab nichilo quam cito recidimus.”

plakát

Paraguayská houpací síť (2006) 

Originální snímek na pomezí hraného filmu a divadelní (a nejen díky významnému zapojení zvukové složky snad i rozhlasové) hry zjevně vstřebává inspiraci filmovou řečí Margueritte Durasové. Od nehybných záběrů se odtrhují dialogy, za jejichž všedností se postupně rýsují obrysy tragédie, předznamenané motivy války, nemoci, smrti a tento šev trasující hranici mezi dvěma územími protíná celý film. Čas v tomto bezčasí měří rytmicky se objevující obrazy mračen, které oproti prázdnícímu se hmotnému světu, jímž jako by prosvítají, vyjadřují věčnost. Jako takové také přislibují útěchu - neschyluje-li se zrovna k bouřce. Po každé noci se ale sisyfovsky vrací stejné ráno, které splétá život z těch samých slov, která již jednou zazněla. Beznaděj.

plakát

Coney (1975) 

Značně frenetický portrét Coney Islandu odhaluje pod jeho zábavnou a zábavní maskou neklid a melancholii. A to skoro tak přesvědčivě, jak se o tom zdálo Kocourovi ze slavné knížky Emily Neville Tak je to, kocoure: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/the-cats-dream-about-coney-island-iv

plakát

Předměstí (1933) 

Jak napsal roku 1915 Nikolaj Berďajev: „Rusko ještě stále zůstává zcela transcendentním, jakýmsi cizorodým Orientem, který jednou přitahuje svým tajemstvím, jindy odpuzuje svým barbarstvím.“

Reklama

Reklama