Metallica: 72 Seasons - Global Premiere
Obsahy(2)
„72 Seasons“ je dlouho očekávané dvanácté studiové album Metallicy, kterému předcházel první singl „Lux Æterna“. Ten byl při vydání 28. listopadu 2022 označen za „strhující a hřmotný“ (Billboard), „úderný“ (Rolling Stone) a „žhavý“ (USA Today). Metallica: 72 Seasons – Global Premiere obsahuje exkluzivní rozhovory s Metallicou, v nichž kapela přiblíží vznik a příběh stojící za celou deskou, a doprovodné videoklipy ke každé skladbě na albu. (Aerofilms)
(více)Recenze (13)
No není to tam. Musím se smířit s faktem, že časy prvních tří alb (RIP Cliff Burton), potažmo ještě pořád skvělého čtvrtého, se už nevrátí. Právě skladatelský vklad a živelnost Cliffa kapele strašně chybí a nikdy se jim tuhle absenci už nepodařilo nahradit. Takže celou svojí kariéru žijou jenom ze svých nejplodnějších začátků v 80.letech a z enormního globálního vlivu na mainstream díky tří skladbám na 'Černém albu'. Od půlky 90.let je vidět postupný pád, ne popularity, ale invence a schopnosti psát výrazné songy. A je to znát i na '72 seasons'. Jenom o pouhých tří skladbách můžu říct, že se aspoň trochu vymykají z té jednolité masy (nejlíp na tom je 'Lux Aeterna', takový sympatický návrat k jednoduchosti 'Kill 'Em All', staří lišáci dobře věděli, proč to nasadit jako první klip), jinak se to dost slévá a výrazný hudební motiv aby člověk hledal lupou. Co se týče obrazové složky, asi třetina klipů s ustálenou obrazovou stylizací byla fajn, a na cca třetinu, kde "vynikala" primitivní černobílá osmibitová grafika, se skoro nedalo dívat. Ale jinak pro dědka jako já dobrý. Popil jsem pivko, obdivoval skvělou hlasovou kondici pohublého Jamese Hetfielda ...... a zavzpomínal na mladý časy, na dobu 'Master of Puppets' a 'Ride the Lightning', dvou nejlepších alb metalové historie. Dodnes mně nepřestává udivovat, že to nahráli v době, kdy teprve věkem přelezli dvacítku. ()
Co tu hodnotit? Novy album, alebo tie uplne basic klipy? Songy su fajn, klasicka Metallica kde najdeme uderne veci, ale aj prepalene ako posledna pesnicka. Ale ako kino zazitok nic moc. Vo vacsine sa na platno ani nedalo pozerat, pretoze tie epilepticke veci.. no, ako to.. shit can happen. ()
SPLNIL SA MI SEN! Sedím v plnej kinosále, na sebe mám tričko Master of Puppets a popritom na veľkom plátne sledujem nespochybniteľný dôkaz o tom, že chlapci z Metallici to aj napriek svojmu veku ešte stále nevzdávajú a dokážu vytvoriť naozaj kvalitné skladby. Už iba to mi stačí ako dôvod, prečo tomuto počinu nemôžem dať menej ako päť hviezd 😅 (kto čakal film, tak bude asi sklamaný, ale aj tak, toto je predsa LISTENING PARTY, to už je napísané aj na plagáte!). Nový album 72 Seasons doslova srší energiou, riffmi a vlastne všetkým, čo má hádam každý fanúšik na Metallice najradšej. Okrem toho je tam zo strany členov kapely nesmierne viditeľná aj obrovská chuť tvoriť! Je vidno, že ich tá hudba skutočne napĺňa a robia to preto, lebo ich to baví a nie kvôli peniazom (teda aspoň dúfam...). K tomu pridajme ešte ohlušujúce kino ozvučenie, ktoré sa v pohodlí domova jednoducho zažiť nedá, no v kinosále vám každá jedna skladba duní prakticky po celom tele. Veľmi sa mi páčili aj komentáre Jamesa, Larsa, Kirka a Roberta ku každej jednej skladbe, ktoré pôsobili ako menšia (no aj tak celkom zaujímavá) prestávka medzi jednotlivými videoklipmi – takáto forma mi skutočne sadla, pretože vďaka tomu som si po každej metalovej bombe mohol aspoň na chvíľu oddýchnuť. Ak by tie videoklipy išli iba rad za radom, bez prestávky, tak by to aj pre mňa bola až príliš veľká nálož (s tým brutálnym ozvučením by som vydržal najviac tri po sebe idúce skladby 😅). V konečnom dôsledku som ale veľmi spokojný, skutočne ma prekvapilo, aká energia ide z každej jednej skladby (avšak medzi moje najobľúbenejšie sa nedostala asi ani jedna z nich 🤔) a aj napriek tomu, že 72 Seasons určite nepatrí medzi tie najlepšie albumy Metallici, tak s čistým svedomím môžem povedať, že sa nachádza aspoň v tej vyššej triede (v mojich očiach prekonal minimálne Load, ReLoad a St. Anger)... A záver ma potešil zo všetkého úplne najviac – v auguste sa dočkáme záznamov z koncertov priamo v kine a to pre mňa znamená, že s Metallicou som sa na veľkom plátne nevidel naposledy!!! ()
Těžko hodnotit. Budu-li to brát jako filmový dokument tak odpad, jelikož na psychedelické klipy se nedalo dívat. Ovšem hudba v Dolby atmos zážitek z kina 100% umocňuje. Překvapily mě detailní záběry při trapných rozhoverech jak strašně zestárli, na všech dvd a blu-ray koncertech je mám mladší a tam aspoň nikdy nezestárnou. Dobře to vyjádřil blessthedezz. Podvod na fanoušky. ()
Po komerční stránce nejúspěšnější kapela z trashové „Big Four“, světu předhazuje svou nejnovější desku, prostřednictvím série videoklipů. Co skladba, to samostatný obrazový doprovod obohacený o nějaké to povídání, které popisuje genezi dané písně. Obraz výborný, prostorový zvuk fenomenální. Škoda, že album 72 Seasons nenabízí nápaditější songy. Alespoň mi to tak po prvním poslechu přišlo a ani prvotřídní formální stránka této „kino premiéry“, nedokázala zastřít fakt, že klukům místy trochu dochází dech. Teď ani nemyslím energii, ale spíš hudební nápady. Jednoznačně zde schází nějaký stěžejní, zapamatovatelný song. Maják uprostřed rozbouřených vod. Album stojí na riffech. Na opravdu velké spoustě riffů, které svou, místy až nečekanou agresivitou, evokují nejen rané začátky kapely, ale dají vzpomenout i na velikány typu Black Sabbath a Motörhead. Drtivá většina středně-tempých skladeb začíná táhlým intrem, po kterém následuje sada známých ingrediencí. Nosný riff, sloka, přechod do refrénu, sólo a představení zbrusu nového riffu. Klasika. Ve výsledku se tedy nový materiál od dvou předchozích studiových bratříčků příliš neliší, ale je zde určitě znát větší autenticita, zemitost a příklon ke kořenům. Bude to chtít dalších pár soustředěných poslechů v pohodlí domova. Celkově však převládá spokojenost. James Hetfield má až neuvěřitelně dobrou hlasovou formu, kytarové dvojspřeží sází do placu jeden riff za druhým, Robert Trujillo jistí spodek a Ulrich ... je prostě Ulrich. Tihle pánové už dávno nikomu nemusí nic dokazovat. Hudební složka za tři hvězdy, vizuální doprovod za pět. ()
Takhle – já chápu, že lidi, co čekali film, tak jsou asi dost zklamaný. Ale jak píše PELF níže – listening party je listening party. Já jsem například chtěl jenom být v té malé skupině lidí, co tohle album uslyší jako úplně první. Takže krátký povídání od kluků pro mě byl vlastně nečekaný bonus. Pro mě jedinečná událost, která mě velmi bavila. ()
3,5* Cirka polovina písní se mi celkem líbila, ostatní ušly, první a hlavně poslední za mě zbytečně dlouhý. Horší ty počítačový klipy... zaujal mě vlastně jen ten vizuálně poněkud svébytný :-) k "Room of Mirrors". Komentáře kapely k jednotlivým skladbám jsou takový malý bonus, i když nic moc extra se nedozvíme. Jinak hudební odkaz starých Sabatů kapelou zmiňovaných v souvislosti s "Shadows Follow" jsem slyšel (a možná i víc) i v "Sleepwalk My Life Away". Energická, poměrně syrová deska, prakticky bez "balad". ()
absolutní produkční dno a podvod na fanoušky. Nejde o to, co člověk očekával - všichni jsme věděli, že nejde o dokument ani o koncert, jde o to, že to postrádá srdíčko, jakoukoliv tvůrčí hodnotu a přidanou hodnotu těm, co byli ochotni v tomto směru kapelu podpořit. Den před oficiálním uvedením alba na trh dostal někdo za úkol během 2 dnů sestříhat hodinovou rádoby výpověď členů kapely ke každé skladbě nového alba, člověk se prakticky nedozví nic jiného než "tahle věc je strašně cool, bude se ti líbit, a tohle je můj oblíbený riff ...", s 6 podprůměrnými klipy, které jsou natočené jak přes kopírák (navíc půlka z nich již dávno na youtube) - kapela ve stínovém útlumu a do toho amatérské digitální efekty, nic víc! ... a 6 dalšími klipy, kde kapela ani není, a vše je vystavěno na schopnosti diváka přijmout lobotomický test různých obrazců a nesmyslných prvků, které by přes kdejakou appku vytvořilo i půlroční batole. To přimělo některé diváky po půlce promítacího času dokonce odejít, a přiznám se, že kdybych v kině byl sám, odešel bych taky, což jsem nikdy před tím neudělal. Ve výsledku jste během posledních 20 minut neviděli v sále nikoho, kdo by nebyl na telefonu a nebyl vůči plátnu absolutně imunní. Opravdu otřesný zážitek, který nikdy neměl jít do kin. Šeptanda samozřejmě zafungovat nemohla, vzhledem k tomu, že velmi vypočítavě šlo tohle utrpení celosvětově do kin v jen jeden konkrétní den. PŘÍŠERNÝ, NENÁVIDÍM TO #ontrpělprotožetrpěl ()
Album od kterého jsem vůbec nic nečekal, nakonec mile překvapilo a slyšet ho ještě před vydáním v kině, bylo prostě něco. Skvělý rify, svižnost některý skladeb a celková dravost tomuhle albu jenom prospívá. Není rozhodně nejlepší na tom se shodneme všichni, ale své kouzlo má. Pro mě nejlepší skladba z celého alba je If Darkness Had A Son. Je mi jasný, že pro zaryté fanoušky tato deska bude nudná, ale jelikož je neposlouchám tak intenzivně, tak mě baví. Celkově bych hodnotil 7/10. ()
Určitě bylo fajn slyšet nové album v kině s kvalitním zvukem, ale přišlo mi to ušité horkou jehlou. Pár klipů byla slušná haluz. A muzikanti mezi klipy plácají obvyklé fráze jako ten riff je fakt tvrdej, bicí v téhle písní to skvěle rozjedou, tenhle song zní jak klasický heavy metal bla bla bla. Ale i tak jsou na albu zajímavé nápady a celkem jsem se bavil, i když starší borka co v kině seděla vedle mě na to měla jinej názor a v půlce na klid usnula. ()
Občas je dobrý číst to, co je na plakátech. Zásadní informace u tohoto počinu zní - worldwide listening party. Kdo čekal něco jinýho, nejspíš nejásal a měl si počkat na srpen. Já byl spokojen. ()
Nejvíc se mi líbil ten klip jak ze starý hry a se srandovníma čertama! ()
Zhrnutie: strata času, škoda peňazí. Kvalita ozvučenia priemerná (Cinemax Žilina). Kvalita videa priemerná. Spracovanie klipov mizerné - to už radšej mohli dať slideshow fotiek. Titulky nepreložené (mne nebolo treba). Nič naživo, žiadne bonusy. To som si mohol pustiť doma. Autor tej čiernobielej vizualizácie si zaslúži ošťatou handrou cez pysk. Asi to bude niečo len pre zapálených core fanúšikov. Ja som len normálny fanúšik. Zbytočnosť v kine. Album OK. ()