Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Dobrodružný

Recenze (2 031)

plakát

Kdo by se odvážil zabít dítě? (1976) 

Pokus o jakýsi přesah, vyjádřený dokumentárními záběry na začátku (ty nejhorší zvěrstva 20.století, včetně Osvětimi a genocid po celém světě) je tu značně jalový, a vlastně dost i zbytečný, protože vůbec neumocňuje celkový dopad filmu. Navíc by tu nůžky střihače bodly víc, než kdy jindy, v půlce jsem si připadal, jako po pozření celé konvice meduňky lékařské. Ale zajímavou atmosféru tomu upřít nemohu, zabijácké děti se svými nevinnými tvářičkami opravdu budí znepokojení, někdy i hrůzu a fatální scéna s těhotnou ženou je až fyzicky nepříjemná. Navíc si nedokážu představit něco podobného v dnešní připodělané politicky korektní době, takže v závěru se nečekaně dostane ke slovu i samopal a malí hajzlíci se tu řežou prknem po hlavě, zabodávají se nože do stehen a krčních tepen. Prostě jak bylo zvykem v 70.letech, Španělé se s tím nepárali.

plakát

Kdo mi jde po krku (2021) 

Pat a Mat v nechtěné parodii něčeho, co mělo být aspoň na základní bázi dramatické, ale je to jenom k politování směšné. Taylor Sheridan frčí sešupem dolů, asi má rád ovoce, takže touží po Zlaté malině. Přitom je to záhada. Souběžně s tímhle psal a točil i seriál Yellowstone, a to je svými výživnými emocemi a perfektně logicky stavěným příběhem úplně, úplně někde jinde. Tady ve filmu jsem citlivého Sheridana poznal jen v malé subtilní scéně s hlazením koně, jinak jsem z té přemíry debility celou druhou půli tloukl hlavou do zdi, z nudy vyčesával drobky z plnovousu, počítal prsty na ruce a koukal na hodinky, kolik té pocitové tortury ještě musím snášet.

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Nechápu, co se stalo se Zackem Snyderem, že člověk, který má ve filmografii geniální ´Watchmen´, nebo velmi dobrý ´Man of Steel´ a vlastně nikdy doposud tvůrčím způsobem nevyhořel, natočí takovéhle hovno. Patetické, k posrání nudné a vizuálně odpudivé (ne, šťavnaté úvodní titulky a těch pár lasvegaských greenscreenů to nevytrhne). Má to jedinou slušnou akční scénu – přestřelku v kasínu – která přijde až půlhodinu před koncem a jeden jediný zaznamenáníhodný nápad, což je zombie tygr. A v čele nezajímavého hereckého ansámblu Dave Bautistu, jehož herecké limity končí někde u schopností Hamáčka, když vypráví o svém zastíracím manévru.

plakát

The Father (2020) 

Nesnesitelná lehkost hraní. Dobře si vzpomínám na exkluzivní rozhovor Hopkinse pro Reflex, kde prohlásil, že „…herectví je nejlehčí profese na světě…“. Takže sir Anthony si střihl další divadelní roli, jíž podobné ztvárnil za svůj život stovky na prknách, která znamenají svět a ještě za to, jen tak mimochodem, dostal Oscara. Jo, herectví je krásná profese, když se to umí.

plakát

The Marksman (2021) 

Šediny a vrásky přibývají, ale ty Liamovi sluší a on určitě umí stárnout s grácií. Není to klasická akční neesonovka, kterou asi lidi čekali, spíš takový lidský, civilní příběh jednoho stárnoucího mariňáka, ve dvou scénách okořeněné nějakým tím malým střílením, kde ke konci padne i nějaké to klišé, které tak nemám rád (vykecávání se záporákem). Docela příjemné dvě hodiny, ale za měsíc už to zapomenu.

plakát

Godzilla vs. Kong (2021) 

Co si budem povídat, godzillí filmy napříč víc jak půlstoletím nikdy nebyly výkvětem intelektualismu, ale ať jde o kousky Ishira Hondy, Juna Fukudy, či Takao Okawary, byly to zábavné pohádky, tak akorát přeplácané a tak akorát balancovaly na hranici trapnosti, pod kterou nikdy nepadly. Tady ale hloupost mytologie až vysloveně práská dveřmi, vše co se točí kolem těch týnejdžerů a toho černocha, který to zahrál naprosto příšerně (ups, nenapsal jsem zrovna něco politicky nepřijatelného?), bylo utrpením sledovat, takže zbývají jenom ty fighty. A těch je překvapivě poskrovnu a všechny highlighty prozradí trailery. Ale abych byl spravedlivý, právě ty pranice mezi opičákem, ještěrkou a mechagodzillou jsou vynikající, šťavnaté, přehledně podané a klobouček Wingardovi, jak to režijně podal. Jenom škoda toho scenáře, který asi vypotili fanboyové s vlhkými pubertálními sny.

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

Vyjma fest přeplácané kapitoly, kde se útočí na Steppenwolfovo sídlo, je tohle první Snyderův film, kde jsem tak nějak ochoten akceptovat digitální bordel. Úplně se nabízí típnout jednotlivé záběry do screenshotů a k postavám přidat bubliny s textem. Je to prostě oživlý komiks, jak od nakladatelství Crew, či BB Artu. Díky aspoň za tenhle pocit, ale že bych skákal nadšením, to se říct nedá. Co totiž funguje na papíře, nefunguje ve filmu, ty 4 hodiny vjemového inferna a čtyři prdele zpomalovaček člověka až unaví, takže je vděčný za každou subtilní scénu, kde si jen tak povídají dvě postavy a těch tu je teda pomálu. Bez patetického epilogu bych se klidně obešel a trapného Letova Jokera nebrat.

plakát

Lo strano vizio della Signora Wardh (1971) 

Nečekaně Vídeň je pro giallo vyvražďovačku cool místem a bylo hezké si ověřit, že okolí Schonbrunnu, jeho park a temná zákoutí, vypadá i po 50.letech pořád stejně sexy, škoda, že stejně sexy nebyl i závěr tohoto filmu. Ano, má to napětí, má to styl, má to atmosféru a nádhernou Edwige Fenech, ale konečná slabá pointa poslala celý zážitek do kopru. Takový zpatlaný scenář je nehodný zručnosti Sergia Martina.

plakát

Země nomádů (2020) 

Křehké, subtilní sociální drama, které ve mně rezonovalo podobně, jako před lety žánrový indie bratříček ´The Florida Project´, který byl ale přeci jenom osobitější a pro mě zajímavější. Ale i tak jsem neměl problém vcítit se do kočovného osudu Fren a někdy, na sklonku svý padesátky, kdy mě všechno v práci sere, se sebrat a jet bydlet třeba do Kořenova v Jizerských horách uprostřed krásné přírody :o) Fakt jsem jí někdy tu nespoutanou svobodu záviděl, i ty příjemné lidičky kolem ní, to se u nás nazažije. Stejně mám ale neodbytný pocit, že ten oscarový buzz kolem tohodle filmu je důkazem, jak chudý filmově byl minulý rok. Jindy, v tučnějších letech, by Chloé Zhao sbírala ceny maximálně v Sundance, teď si holt může v covidovém marasmu myslet i na zlaté plešouny.

plakát

Caltiki - il mostro immortale (1959) 

Plakátové info: AMOK TERORU! HLADOVÝ PO LIDSKÉM MASE!! TYČÍCÍ SE NAD DŽUNGLÍ A MĚSTEM, PLAZÍ SE, MNOŽÍ SE A POHLCUJE VŠE ŽIVÉ!! ___ Neurážející průměr. Koncem 50.let vypukla módní exploze hororů s rosolovitými monstry, viz. třeba The Blob, X the Unknown, The H-Man. A Italové si taky „přihřáli svoji polívčičku“. ´Caltiki´ je hlavně práce legendárního Maria Bavy, který na rozdíl od Fredy strávil na place drtivou většinu doby (3 natáčecí týdny), obstarával kameru a je autorem triků. Hlavně optická kouzla na začátku proto vypadají pěkně, takže navodí dojem mexických reálií s pyramidou a obřími sochami a ani vám ani nepřijde, že bylo všechno spíchnuté v italských ateliérech, kde vznikla i drtivá většina sandálových filmů. A jak je známo, Bava měl cit pro obraz, takže velká většina stopáže se odehrává v noci a ta hra světel a stínů vypadá na levné béčko nezvykle pěkně. Stejně tak ústřední monstrum, které jsem si sice za začátku familiárně pojmenoval „smradlavá fusekle“, protože tak vypadá a herci s ní zachází v akvárku nenuceně beze strachu, ale ke konci se to zlepší, pěkně pulzuje, množí se na několik částí, které zase srůstají, plazí se a ta herečka u toho tak krásně řve :o) A co rozhodně nechybí, tak lehké gore (okousaná lebka v přímém přenosu, rozežraná ruka až na kost), což bylo pro Italy typické. Ale abych jenom nechválil, na konci se Bava utrhne ze řetězu a na scénu přichází modýlky tanků, které chrlí oheň a všem je zcela zřejmý pocit lehké trapnosti, protože proporce nefungují, model vily se rozpadá jako domek z karet a těm vojákům lítají z „plamenometů“ jiskry. Ale to nevadí, to je prostě daň za dobu vzniku. Co mě ale pobavilo, že Freda s Bavou se tak báli „posměšnému“ přijetí monstra ze strany publika, že ke scenáři ještě připsali postavu psychotického zabijáka Maxe, aby tak zacílili na dospělé publikum. Myslím, že to moc nepomohlo :o)

Reklama

Reklama