Lima

Snad ještě nikdy jsem neviděl Afflecka tak zpruzeného a znuděného. Jakoby si pořád říkal "Bože, do jaké sračky jsem se to zas uvrtal!"

Niki Caro, jak je jí přirozené, se tady našla v prostřední pasáži, kde se utváří nějaký rodinný vztah a kde Lopezka v divočině cepuje svoji dceru a poučuje jí o krutých zákonech přírody. To jediné mi tady přišlo celkem režijně zajímavé. Ostatní běží podle stokrát viděných hloupých šablon a v akci je to veskrze průměrné. Ale Lopezka mi vždycky byla svým způsobem sympatická, svojí celoživotní pílí a pracovitostí, byť její hudební počínání jde úplně mimo můj vkus. Ale minimálně za Singhovu ´Celu´ a Soderberghovo ´Zakázané ovoce´ si tu ženskou pořád cením.

Paul Newman dokáže prodat každou repliku, protože on byl, je a bude navždy ten největší borec, ale jinak ten film si tak nějak nevzrušivě plyne, emoce kloužou tak lehce po povrchu, příběh by se dal odvyprávět na dva řádky, a kdybyste si náhodou během sledování museli odskočit na pár minut pryč, o nic zásadního byste nepřišli. Prostě klasickej Benton v pozdní éře.

Premisa obšlehnutá z ´Mechanickýho pomeranče´, což by bylo fajn, ale ten scénář …. ten asi napsal Jára Cimrman. Nevěřil jsem ani jediný na sílu komponované scéně, ani jedinýmu dialogu a ten sociálněkriticky rozměr, co to chtělo zdánlivě mít, je k smíchu. V 70.letech to Italové sekali jak Baťa cvičky, mnoho stovek filmů ročně, totální nadprodukce, takže bylo místo i pro takovýhle škvár. Ale chápu, proč po tomhle sáhlo vydavatelství ´Arrow´ pro svůj sběratelský box, úchylný to je totiž dost.

Fantasy, které má srdce. Tady prostě jasně poznáte, že to není nějaká pitomá pásová výroba kravaťáků od Disney, kde tvůrci znudeně stříhají metr do konce natáčení, ale naopak vidíte tu lásku, která do toho byla vložena. Kde má být ve správnou dobu situační vtípek, tak tam je a potěší, kde má být kousek písničky, je tam a vás to zahřeje. Je to natřískané nápady, které jste vždycky chtěli vidět v kině, ale tvůrci nikdy neměli tu fantasii je zhmotnit na filmový pás. Prostě strašně feel-good věcička, jaká tady nebyla … no snad od doby Vaughnova ´Hvězdného prachu´. A Chris Pine, čím je starší a naskakují mu šediny, tím je charismatičtější, přál bych mu nějaký opravdu velký film. Klidně bych si ho představil i jako nového Bonda :o)

Pěkná a nádhernou širokoúhlou kamerou podbarvená dekonstrukce klišé klasického westernu, kde se stírá hranice mezi černou a bílou, mezi klasickým pojetím dobra a zla. A ani k tomu nepotřebuje přehršel přestřelek, které mě vždycky ve westernech nudily. William Wyler jakoby poskytl inspirační zdroj Clintu Eastwoodovi o několik desetiletí později, ten to ale ještě podal mnohem radikálněji. V hlavní roli nemohl být někdo jiný – a nikdo jiný by to nezahrál lépe – než modelový bezproblémový hoch Hollywoodu Gregory Peck.

Kdybych si měl určitě vybrat jedinou popkulturní událost, která proběhla před mým narozením a kterou bych chtěl zažít, byl by to určitě první Woodstock, nasát tu atmosféru a svobodnou pospolitost těch lidí. San Francisco konce 60.let, rocková hudba právě čerstvě vylíhnutá z vajec a všechny ty radosti okolo, jo, to je moje :o)

Plakátové info: „Něco, co vaše oči dosud nespatřily!“ ___ V mnoha momentech, zejména při častých bojích se zvířenou, je to roztomile nemotorné, ale jinak jsem překvapen, že na echtovní 50´s monster béčko to má překvapivě parametry kino bijáku, a ne něčeho, co se obvykle v padesátých letech přilepovalo k hlavnímu filmovému chodu jako ten druhý v pořadí. A to zejména díky nezvykle podařeným brazilským exteriérům, některé záběry na amazonskou přírodu a krásné vodopády vypadaly na zrestaurovaném blu-ray obrazu moc pěkně a filmaři jakoby to věděli, takže hlavně ve 2.půli jimi nešetřili. I ta story ohledně záhadného monstra se snaží mít překvapivou pointu a já z toho prostě cítím Siodmakovu snahu natočit pěkný film. Samozřejmě, pořád se pohybujeme v mezích béčkové tvorby, takže divákova shovívavost je tu potřeba :o) __ PS: A má to krásné, graficky vymazlené postery.

Jeden z těch lepších kousků Fulciho pozdní éry. Z jeho strany byly poslední filmy již celkem zmar, postrádaly atmosféru, nebo byly skoro nekoukatelné a hrály na nejnižší pudy (viz úděsný ´Touch of Death´ z ´88), ale tady se Fulci jakoby rozpomenul na svá lepší léta. První dvě třetiny si to během odhalování dávné tragedie udržuje takovou příjemnou tenzi, Meg Reister má zajímavou tvář a tu ztrápenou archeoložku jí věříte, kulisy rozpadlého kláštera jsou fajn. Na druhou stranu, základní idea příběhu, proč se vesničané snaží tutlat tajemství jeptišek i několik staletí poté, postrádá logiku, a posledních 10 minut se celá konstrukce příběhu Fulcimu úplně rozpadne a jednotlivé výjevy postrádají smysl. A to jenom proto, aby Mistr dostál své přezdívky „Otec gore“ a mohl se utrhnout ze řetězu. Takže ke slovu přijdou napíchnutí na kůl, přibití jazyku k řeznickému špalku, vyškrábání očních bulv, nebo roztržení těla ve dví zaživa. Pro nepřipraveného diváka asi soda, ale nás obeznámené s Luciovou tvorbou už to nemůže překvapit :o) Nechybí ani tradiční Fulciho častý fetiš v podobě makrozáběrů na oči protagonistů, Mistr sám, jak měl vždy ve zvyku, se objeví v malé roli inspektora. Vzhledem k tomu, co od slabé ´Aenigmy´ produkoval, tohle má aspoň nějaký ksicht jeho starších kousků. __ PS: Slušivý 4K blu-ray transfer tomu filmu prospěl.

„Liposukce pro všechny!“, aneb když se tady dívám na Courteney Cox, říkám si, jestli tohle nebylo původně točený jako pokračování ´Mumie´. Ach jo, proč ty hollywoodský herečky neumí stárnout přirozeně? A film samotný? Ten by spíš naopak potřeboval nějaký tučný botox, botox invence, protože tohle je jen kompilát už mnohokrát viděného a ani prolamování čtvrté stěny v jedné scéně nepomůže.