Babylón XX

Bezpochyby poeticky vyprávěný příběh jedné ukrajinské vsi na rozhraní dvou epoch. Výstavba kolektivní komuny je však jen jedním prvkem na pozadí osudů vesnických obyvatel, jejichž životy jsou často zachyceny s nemalou dávkou nadhledu a humoru. Právě postavy, z nichž alespoň hlavní dvě nejsou vůbec jednoznačně/ zploštěle načrtnuty, tvoří osu filmu. (Pro mě) jen škoda, že se v cca druhé třetině film stává převážně veselejším vykreslením skazek svérázných obyvatel Babylónu, čímž je trochu zeslaben krutý (ale stále poetický, což se nevylučuje!) konec. Ukrajinské filmy jsou ostatně na spojení drsného a krásného, krutého i lidského často postaveny. Příkladem mohou být příklady, též z historického venkova Ukrajiny, a to slavné Stíny zapomenutých předků (1964) /v nichž hrál Mikolajčuk hlavní roli/ a Kamenný kříž (1968) /v nichž hrál jak Mikolajčuk, tak B. Brondukov/, přičemž je zjevné, že tyto filmy mají kromě podobného stylu i zjevnou personální kontinuitu. (15.04.2014)

Ukrajinské filmy jsou naprosto specifické a výjimečné. A dělá chybu ten, kdo k nim přistupuje příliš racionálně, tj. chce je pochopit. Pojmout je, je stejně obtížné jako celou Ukrajinu, která je stejně specifická a výjimečná. Němci mají dvě základní emocionální hnutí, která přesahují jejich zdánlivou rozumnost: "Drang nach Osten" a "Heimweh". Myslím, že se oba týkají Ukrajiny - tato koncepce vede ještě dál, ale zde ne.... (01.04.2015)