Wataši no oši wa akujaku reidžó

Wataši no oši wa akujaku reidžó (2023) 

Mám s I’m in Love with the Villainess dva docela podstatné problémy, díky kterým nedokážu dát lepší hodnocení než 3*. Zaprvé nemám rád romantické komedie vystavěné na tom, že jedna postava doslova šíleně uhání tu druhou, která z toho není příliš nadšená, ale časem se tomu tlaku podvolí, nebo spíš zjistí, že vlastně dotyčnou postavu miluje. Zažil jsem tuhle dynamiku z obou stran a ani na jedno nevzpomínám rád. Když mi bylo šestnáct, tak jsem bláznivě uháněl jedno děvče a když se na to dívám, zpětně, tak si uvědomuji, jak otravný jsem musel být a že vyznávat romantické city kdykoli, třeba i v týdnu ve dvě ráno, asi nebylo to pravé. Karma ale funguje spolehlivě, a i mě se tedy stalo, že když už jsem byl starší, tak mě zběsile uháněla jedna žena. Desítky SMS denně, neustálé návštěvy v práci a hromada romantických vyznání, i když já neměl zájem. Zkrátka nemám tohle rád a zdejší seriál je tím z velké části doslova nabytý a staví na téhle dynamice i část svého humoru, ba co víc, tvrdí, že když vás někdo takhle šíleně otravně uhání, tak není správné ho prostě odmítnout, co kdybyste totiž vy byly na jeho místě… Já nevím, ale v životě i ve vztazích razím motto „s poctivostí nejdál dojdeš“ a beru to tak, že když někoho rázně odpálkuju, pokud nemám zájem, tak mu dělám službu, protože má rychlejší šanci svou zamilovanost překonat a posunout se někam dál, kde třeba čeká ten pravý. Na druhou stranu je tohle možná důvod, proč neodbytná hrdinka nakonec zvítězí, zatímco Jeoffrey… Druhá věc, která se mi tu příliš nelíbila byla ona sice drobná, ovšem pro mě nepříjemná linka o lásce jedné služebné a jejího bratra. Člověk se tu vlastně dozví, že incest je také formou tragické zakázané lásky, která nemá příliš šanci na úspěch… Ano, to je asi pravda, ale stavět tohle téma do pozice, že bych měl se sourozeneckou dvojicí soucítit – za sebe s tím vůbec nesouzním. Nabízí se otázka: „Jeoffrey, co máš proti incestu?“. Tak zaprvé sám mám sourozence, což by jako vysvětlení mohlo stačit, většina lidí, kteří jsou na tom podobně, tohle pochopí. Zadruhé jsem dával pozor v hodinách biologie, když se rozebírala genetika a tam jsem si udělal obrázek, kam incest vede. Zatřetí jsem dával pozor i v hodinách dějepisu, kde jsem na pár šlechtických rodech viděl, kam incest vede. A začtvrté, nejsem z Alabamy... Ale dost už o těch aspektech, které se mi tu nelíbily, pojďme na ty, které byly fajn. Líbilo se mi, jak seriál otevřeně pracuje s dívčí láskou, žádné schovávání a náznaky, hlavní hrdinka se k tomu hrdě a otevřeně postaví. Líbila se mi ta energie a tempo, které seriál měl. Vlastně i ten celý námět o tom, jak by to vypadalo, kdybyste se v rámci vizuální novely vykašlali na hlavní cesty a šli si tou svojí, navíc ještě se záporačkou, je hodně zábavný a originální. Zkrátka kdyby zpracovali tu dynamiku mezi hlavními postavami trošku jinak, aby to nepůsobilo až tak dotěrně a vynechali jistou linku, mohl jsem jít víš, možná i mnohem výš, takhle ale jen 6/10. (19.12.2023)