Obsahy(1)
Dokumentární portrét jednoho z nejvýraznějších představitelů nastupující houslové generace... Houslový virtuos Josef Špaček patří k největším talentům posledních několika dekád a nepochybně mu náleží místo v dlouhé řadě našich fenomenálních houslistů, ve světě známé jako česká houslová škola. Jeho oslnivá kariéra vedla přes studia na prestižních amerických školách pod vedením jednoho z největších houslových mistrů 20. století Itzhaka Perlmana k angažmá na postu koncertního mistra České filharmonie, kterým se stal jako svého času nejmladší v historii orchestru. Po ukončení svého devítiletého působení v čele České filharmonie se Josef Špaček vydal na výhradně sólovou dráhu. Právě v tomto okamžiku začíná jeho další cestu sledovat režisér Martin Kubala, který během dvou let vytvořil první, avšak zřejmě ne poslední, dokumentární portrét mladého českého houslisty. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Překvapilo mě jak Špaček říkal, že s výjimkou naší země se zvuk světových filharmonických orchestrů už slil do nerozeznatelného zvuku. Že by globalizace? Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/14296282202-josef-spacek-dobre-naladeny-virtuos/ ()
O existenci Josefa Špačka vím několik let, ale až nyní se z dokumentu dovídám více. Je to taková mozaika různých nahlédnutí. Do osobního života, do studia, do kariéry, do sportu. Od všeho něco, ale pro mě naprosto dostačujícího. Hlavně se Josef projevil jako úžasný člověk. A ty hudební části dokumentu ohromně prospěly. ()
Špaček vyprávěl velmi zajímavě a jako hudební osobnost ho zbožňuji. Dokument mě celkově ale moc nenadchnul, působil velmi staromódně a nebylo v něm nic výrazného, nebo nápaditého. Očekávala jsem trochu něco originálního, nicméně smekám klobouk před Špačkovou virtuozitou. ()
No, jakž takž to ušlo, ale vše dělá jen osobnost, virtuozita a sympatie samotného Špačka. Po dokumentaristické stránce to není nic světoborného a vizuálně to vypadá jako publicistika z devadesých let. Až se divím, že to v ČT s touto starou optikou a vizuálnem prošlo. Hudební ukázky mohly být vybrány mnohem originálněji, stejně jako samotné dramaturgické vyprávění. ()
Dokument s vizuálem 90. let rozhodně nemůže zaujmout mladého diváka, protože v tomto ohledu nezaujal ani mne - ženu střední generace. Už jen ten font titulků je směšný a optika celého pořadu je zcela nedostačující dnešním dokumentárním standardům. Vypadá to, jako kdyby to točil nějaký "zpravodajec" s kamerou na rameni, občas vidíme neostré záběry a vůbec ten "hlavní rozhovor" v Rudolfinu je obrazově fakt hnusný. Přes všechno je vyprávění pana Špačka moc zajímavé i úsměvné a když odhlédnu od obrazové a režijní stránky, je to celkem ucházející dokument, I když někdy až příliš moc hudební a dramaturgicky po 20 minutých zcela vyčerpaný... a ten závěr, to jako faaakt??? :D ()