Recenze (1)
Takto až experimentálně ryzí komedii jsem dlouho neviděl... představte si ryzí komično bez pouhých náznaků děje, kde ani těch pár výstupů evokujících klasické jevištní scénky nestojí na drobné zápletce, až bych celou tuto revue na plátně nazval... komedií pro komedii? Forma připomíná sestřih divadelního záznamu, byť s groteskním úvodem v exteriérech, ale pořád to není tradiční záznam, protože např. Dirch Passer se tu objevuje jako herec na scéně a současně jako divák v hledišti ve stejném okamžiku, kamera taky volí i netradiční uhly, díky nimž občas máte pocit, že sledujete podivné představení kdesi ukryti v zákulisí. Zní to zajímavě a také má jistou památnou hodnotu, když tu lze vidět autentická vystoupení populárních dánských komiků jako právě Dircha Passera i Prebena Kaase, za bouřlivého smíchu hlediště (...a to vše v barevném filmu, který má dnes i anglické titulky!), a v některých výstupech je radost sledovat jejich nasazení na jevišti a rozehrávání komického herectví, jaké pak plně využili i v klasických (z dnešního pohledu mnohem diváčtějších) filmových komediích... rád jsem tu viděl např. samotného Passera v jeho legendárním číslu s parodií na píseň Sonny boy, v němž ho mnohem později imitoval Nikolaj Lie Kaas ve filmu Dirch. :) Úplně nejvíc mě však zabavil Ole Søltoft, který v obou svých výstupech oplýval hravou mladickou svižností a vtipnou elegancí a na pár minut pro mě strčil obě větší komické legendy do kapsy. Zato výstupy Lily Brobergové v podobě jakýchsi zpívaných stand-upů(?) jsem nedával vůbec... Celkově zajímavý zážitek, na němž jsem si nějaký přínos našel, byť milovníkem avantgardního humoru bez další přidané hodnoty příliš nejsem. [55%] ()