Meeuwen sterven in de haven
Seagulls Die in the Harbour
Obsahy(1)
Tajemný muž na útěku se v Antverpách spřátelí s jedním sirotkem a dalšími lidmi. Bolestivé volbě, při které bude v sázce jeho svoboda, se ale nevyhne. (Netflix)
Recenze (5)
Zlatá Palma - výběr ()
ocenenia : MFF Cannes 1956 - Nominácia na 1. cenu ()
Obrazy tří belgických režisérů v souladu s hudbu čtyř belgických hudebníků. Přesto nejde jen o jeden dlouhý hudební klip. Vreemdeling čili cizinec, je přirovnáván k rackovi (meeuw) kroužícímu nad přístavem a umírajícím v jeho pobřežních vodách. Přestože je se silami u konce (i když stále běhá jako čiperka) daří se mu navazovat dobré a prospěšné vztahy. Jejich vývoj je však determinován jeho temnou minulostí. ()
Výstižná podobizna vyhnance v odcizeném velkoměstském světě. „Muž bez cesty“ troskotá v přístavu, v němž se mu nové životní trasy otevírají jen zdánlivě. Dálky, v nichž by mohl dosáhnout svého ideálu, mu totiž zastírá ta nejpřítomnější nicota, již před ním rozprostírá nemožnost sdílet vlastní skutečnost s nějakou příbuznou duší. Tento osamocený prochází světem snad „od věků do věků“, aniž by věčnost jeho gest omšela a krása jeho utrpení zjednotvárněla. Jakékoliv setkání s ním, bezcílným, nám však paradoxně může otevřít cestu a změnit způsob, jakým vidíme svět. Tak jej, „muže který je více než slepý / jehož oprávněná podezření nelze dokázat“ potkali Rilk Kuypers, Ivo Michiels, Roland Verhavert – a o patnáct let dříve i Erik Lindegren: „viděl jsem jeho temný obraz v žloutnoucím proudu / a to nepřehledné v hrstce prošlého smíru // viděl jsem propadlá nebesa u jeho dýmajících nohou / a skasané plachty slunce pod křídlem labutě // viděl jsem negativ: vše co také byl on / když sen snesl své stříbro v koupeli soumraku // viděl jsem jeho nekonečnou tisícihlavou deltu / která už ochutnala sůl: všeobjímající moře“. ()
Pozoruhodné záběry vytříbené kamery v existenciálním příběhu ztroskotance - snad Němce po válce? (70%) ()
Reklama